"Plochou dráhou žiju." Polská hvězda Zmarzlik útočí na světový titul číslo čtyři

Bartosz Zmarzlik obhajuje titulu plochodrážního mistra světa. Už ve 28 letech se zařadil mezi legendy a vyhrál i první letošní Grand Prix.

Polská ikona Bartosz Zmarzlik patří ve svých 28 letech mezi dvanáct nejlepších jezdců všech dob s ohromujícím počtem 18 vítězství v Grand Prix a třemi tituly mistra světa. Ty získal během posledních čtyř let. Přinášíme výběr z rozhovoru, který před vítězným startem sezony v chorvatském Goričanu novinářům nabídli promotéři Speedway Grand Prix.

Kdo byli vašimi plochodrážními hrdiny, když jsi byl mladší? Byl to vždycky Tomasz Gollob nebo jste měl i jiné oblíbené jezdce?

Ano, Tomasz Gollob je můj největší sportovní hrdina, ale měl jsem moc rád i Tonyho Rickardssona. Tyto dvě ikony ovlivnily mou kariéru.

S Tomaszem Gollobem jste závodil před lety v Gorzowě. Jaké rady vám dal a jak moc pomohl ve vašem rozvoji?

Myslím, že jsme stejně tvrdohlaví. To myslím v pozitivním slova smyslu. Chtěl jsem se učit a vždycky jsem se hodně ptal. Myslím, že věděl, že se opravdu chci učit.

Když jsi viděl, čeho všeho Tomasz ve sportu dosáhl, snil jsi někdy o tom, že se jednou ve svých 28 letech stanete nejúspěšnějším polským plochodrážním jezdcem historie?

Myslím, že každý z nás si píše svoji vlastní historii. Vždycky jsem chtěl být mistrem světa, ale upřímně řečeno jsem si myslel, že to bude trvat déle. Je velmi těžké neustále závodit na nejvyšší úrovni. Ale jak jsem řekl, je to můj život.

V roce 2012 jste debutoval v Grand Prix na tehdejší domácí dráze v Gorzowě. Bylo vám pouhých 17 letech. Jaké byly vaše první dojmy, byl jste nervózní?

Je opravdu těžké vysvětlit, co se mi ten den honilo hlavou. Byl jsem šťastný a zároveň vyděšený. Doma jsem závodil a o Grand Prix jsem vždycky snil. Říkal jsem si, že musím udělat všechno pro to, abych jel velmi dobře.

O dva roky později jste vyhrál v Gorzowě závod Grand Prix a stal jste se ve věku 19 let a 140 dní nejmladším vítězem v historii šampionátu. Jak na ten den vzpomínáte?

Není dost slov, abych to popsal. Během toho velmi dlouhého finále jsem slyšel křik fanoušků. Modlil jsem se, abych dojel do cíle. Možná si vzpomenete, že se mi po závodě zastavil motor. Mám husí kůži, jen si na to vzpomenu!

Dokázal byste slovy popsat, co pro vás znamenalo splnění snu stát před čtyřmi lety mistrem světa, zejména po tak těsném souboji o titul s Leonem Madsenem a Emilem Sajfutdinovem?

Vzpomínám si na semifinále v Toruni. Musel jsem dobře odstartovat, abych vyhrál a dostal se do finále. Start se mi povedl skvěle. Díval jsem se na obrazovky na stadionu a viděl jsem, jak Emil a Tai bojují spolu. Když jsem to viděl, byl jsem klidný. Věděl jsem, že jsem tak blízko, a dokázal jsem to. Paráda! Pořád to cítím.

O rok později jste v covidové sezoně získal druhý titul mistra světa. Celý osmidílný seriál se odjel během pěti týdnů. Jak zvláštní to byl zážitek a jak jste se dokázal soustředit na udržení titulu, když ve světě vládla taková nejistota v souvislosti s pandemií, testováním a výlukami a podobně?

Snažil jsem se na to nemyslet. Možná mi to pomohlo. Soustředil jsem se na motory a motorky. Ta situace s covidem-19 změnila můj pohled na všechno v mém životě. Myslím, že dohromady jsem byl dost silný na to, abych to zvládl. Tenhle titul chutnal jako nová naděje.

V sezoně 2021 jste prohrál jen o tři body s Arťomem Lagutou. Z hlediska získaných bodů to byla vaše nejlepší sezona v Grand Prix. Mrzí vás, že vám unikla zlatá medaile, nebo hrdý na neuvěřitelný rok a pět vítězství v GP?

Máte pravdu. Byl to můj nejlepší rok v Grand Prix vůbec a o titul mě připravily drobné chyby. Ale nechápejte mě špatně, Arťom byl skvělý závodník a titul si zasloužil.

V loňském roce jste po třech vítězstvích a neuvěřitelně vyrovnaných výkonech vybojoval titul mistra světa číslo tři. Měl jste pro sezonu 2022 extra motivaci poté, když vám předtím zlato uniklo?

Od začátku jsem cítil, že chci opravdu pocítit chuť nového světového titulu. Udělal jsem všechno pro to, abych sezonu začal velmi dobře a měl jistotu, že jsem na správné cestě ke třetímu titulu.

Loni jste vedl od prvního závodu v Goričanu a otěže jste nepustil z ruky. Přiznal jste, že Chorvatsko není vaše oblíbená trať. Dodalo vám tamní vítězství dodatečné sebevědomí?

Po tomto vítězství jsem si byl jistý, že nová sezona bude zajímavá. Pak jsem ale udělal chyby ve Varšavě a v Praze. Měl jsem štěstí. Naštěstí jsme se z problémů dostali a opět jsme získali titul.

Během sedmi sezon jste v mistrovství světa získal šest medailí. Jaké je tajemství takové špičkové vyrovnanosti?

O svá tajemství se nemůžu dělit! Ale upřímně řečeno, tento sport opravdu miluji a myslím, že to je ten důvod. Probouzím se s myšlenkami, žiji plochou dráhou a chodím spát s myšlenkami na speedway. Je to můj život.

Kolik si myslíš, že byste mohl vyhrát titulů? Dokázal byste dohnat šest vítězství Tonyho Rickardssona a Ivana Maugera, nebo možná vyhrát sedmkrát?

To je věc, o které nerad mluvím. Nemám žádnou představu. Nemůžu vám to říct. Neznám budoucnost. Vím jen, že jsem už napsal svou historii a s trochou štěstí snad napíšu ještě nějakou další.

V zimě jste udělali velkou změnu, když jste v polské extralize vyměnil Gorzow za Lublin. Od Lublinu se po zisku titulu hodně očekává, navíc podepsal smlouvu s mistrem světa. Vyvíjí to na vás další tlak, abyste podával výkony, nebo si užíváte závodění v klubu, který klade tak vysoké nároky?

Kladu na sebe obrovské nároky, takže veškerý další tlak není nic, s čím bych nepracoval každý den. Jediné, co potřebuji, je odvádět skvělou práci pro svůj nový klub - pro všechny fanoušky a sponzory.

Za Gorzow jsi závodil více než deset let, vyrostl jste zde. Odešel jste s dobrými vzpomínkami a uvažoval byste o tom, že byste v jeho barvách někdy v budoucnu znovu závodil?

Přesun do Lublinu mi Gorzow ze srdce nevymaže. Je to místo, kde jsem vyrůstal. Všechny ty hezké vzpomínky si uchovávám v srdci. Vždycky to pro mě bude výjimečné místo.

Text a foto: Speedway Grand Prix