Bobby Unser byl legenda, ale rodinný klan zrodil už čtvrtou generaci závodníků

Se skonem Bobbyho Unsera odešla část historie amerického motorsportu. 87letý úspěšný závodník byl hlavou neméně úspěšného rodinného klanu (velká galerie).

Se skonem Bobbyho Unsera odešla část historie amerického motorsportu. 87letý úspěšný závodník byl hlavou neméně úspěšného rodinného klanu. Dnes závodí už jeho čtvrtá generace.

Louis „strýček Louie“ Unser (1896–1979)

Jako první se na závodní trati objevil Louis Unser. V roce 1909 zažil stěhování rodiny z Illinois do Colorada Springs a státu Colorado zůstal věrný. Už proto, že ho nesmírně fascinoval závod do vrchu na Pikes Peak. „Závody do oblak“ si poprvé vyzkoušel v roce 1926 a za osm let slavil první triumf. Nebyl zdaleka první, poslední vítězství – číslo devět – přišlo v novém traťovém rekordu roku 1953. To mu bylo 58 let. Naposledy se na Pikes Peaku objevil v 71 letech. Startovné tehdy zaplatil svým důchodovým šekem.

K rychlým kolům letmo přičichli Louisovi bratři Joe (1897 – 1929) a Jerry senior (1899 – 1967), ovšem o jejich výsledcích dostupné zdroje mlčí.

Jerry Unser junior (1932–1959)

Prvním účastníkem slavného závodu 500 mili Indianapolis byl Louisův synovec Jerry junior. V roce 1957 se stal šampionem USAC Stock Car, což byla konkurenční série NASCAR. Jerry to zkoušel i ve formulích.

Jenže jediný start v Indy 500 skončil roku 1958 málem fatálně. Zapletl se do kolize třinácti vozů a ve třetí zatáčce přeletěl zeď. Jako zázrakem s emu nic nestalo. O rok později už při tréninku na Staré cihelně tolik štěstí neměl a zabil se. Zůstala po něm vdova Jeanne a synové Jerry III a Johnny.

Louis J. “Louie” Unser (1932–2004)

Smrt nejstaršího bratra další členy klanu z kokpitu nevyhnala. Jeho dvojče Louis J. “Louie” Unser našlo zalíbení také v závodech do vrchu Peak Hill Climb. V letech 1960 a 1961 zde vyhrál kategorii stock car. Na rozdíl od bratrů nenašel slávu na závodní dráze, ale v garáži. Byl to výjimečný mechanik, který dokázal vyladit vozy na hranici jejich možností.

Bobby Unser (1934–2021)

Legendární jezdec nás opustil 2. května. Jak už velela rodinná tradice, debutoval na Pikes Peaku. To se psal rok 1955, o osm let později debutoval v Indianapolisu. První vítězství ve Staré cihelně přišlo roku 1968 za volantem vozu Eagle 68 – Offenhauser. V roce 1972 sice vyhrál kvalifikaci, ale z dalšího pití mléka v cíli se mohl radovat až v ročníku 1975. Bylo to s vozem Eagle 74 – Offenhauser.

Třetí dekáda = třetí vítězství, Roku 1981 Bobby při svém posledním startu v Indy 500 uspěl z pole position. Jenže tenhle triumf si plně užil až o čtyři měsíce později. Tak dlouho trvaly právní bitvy poté, co byl po závodě dodatečně penalizován a za vítěze byl prohlášen Mario Andretti. Unser se dočkal spravedlnosti až u zeleného stolu.

Šampionem celého formulového seriálu USAC Championship Car se držitel 35 vítězství stal v letech 1968 a 1974. Ještě jako 46letý byl celkově třetí a ve stejné sezoně (tedy 1980) byl druhý v konkurenčním šampionátu CART.

Al Unser senior (1939)

Nejmladší z bratrů druhé závodnické generace nyní převzal roli pomyslného kmotra rozvětvené rodiny. Navíc je jedním ze tří hrdinů Staré cihelny, kteří dokázali vyhrál Indy 500 čtyřikrát. „Seniorovi“ se to povedlo v letech 1970, 1971, 1978 a 1987. V Indianapolisu mezi lety 1965 až 1993 nikdy nechyběl. Al starší ovládl USAC Championship Car v sezoně 1970 a v letech 1983 a 1985 vyhrál PPG Indy Car World Series.

V roce 1985 byl také členem vítězné posádky Porsche 962 ve čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně. Ve voze se střídal s další americkou legednou A. J. Foytem, Francouzem Bobem Wollekem a pilotem F1 Thierry Boutsenem.

Johnny Unser (1958)

Nejstarším členem třetí generace závodníků jménem Unser je dnes 62letý Johnny. Syn Jerryho ale velkou díru do světa závodění neudělal. V Indy 500 sice startoval pětkrát, jenže nejlépe skončil 18. v roce 1997. Životním výsledkem bylo deváté místo roku 1996 v Phoenixu v podniku IndyCar. Dnes se věnuje výchově mladých talentů v rámci programu Road to Indy. V Deveru má svoji motokárovou dráhu.

Robby Unser (1968)

Ani syn Bobbyho Unsera nepřidal do rodinné vitríny nějakou významnou trofej, byť v sezoně 1998 skončil pátý v Indy 500. O rok později skončil celkově desátý v Indy Racing League, nevyhrál jediný důležitější závod.

Al Unser junior (1962)

To Al mladší se vyloženě potatil. V Indy vyhrál sice „jen“ dvakrát“, ale i tak se dokázal zapsat mezi zámořské motoristické legendy. Už třeba tím, se na tatil nejednou potkal se svým otcem Alem seniorem,

Ale zpátky k formulím. „Malý Al“ debutoval v PPG Indycar Series už ve dvaceti letech. O dva roky později slavil v Portlandu první vítězství a v sezoně 1990 i první titul.  Druhý přidal o čtyři roky později.

Králem Staré cihelny se stal poprvé v roce 1992. Scotta Goodyeara tehdy porazil o 0,43 vteřiny, což je dodnes druhý nejtěsnější finiš Indy 500. O dva roky později triumfoval dokonce z pole position. V sezoně 1993 dokonce zkoušel NASCAR, v Daytoně 500 mu patřila 36. pozice.

Al Richard Unser (1982)

První zástupce čtvrté generace - vnuk Ala seniora a syn Ala juniora – se nedostal dál než do juniorských šampionátů Barber Dodge Pro Series. Indy Lights a Atlantic Championship. Závodnickou kariéru ukončil v roce 2008.

Jason Taner (1981)

Synovec Ala juniora je synem jeho starší sestry Mary. Od 14 let  se účastní sprintů na hlinitých lokálních tratích.

Loni Unserová (1997)

Na první pilotku si klan Unserů musel počkat až do minulé dekády. To za volant usedla dcera Johny a tím pádem i vnučka Jerryho juniora. Loni Unserová stihla vedle závodění vystudovat univerzitu.

Výborná sjezdařka teď sjíždí americké okruhové seriály typu World Racing League (vytrvalostní závody sportovní vozů) či pohárové závody Spec Miata při mírně upravené Mazdy. Dalším cílem má nýt účast v Continental Tire SportsCar Challenge a poháru Mazda MX-5. O tom, že by jela jednou Indy 500, zatím jen tajně sní doma pod peřinou.