Zámořské formule zase pokukují po Evropě. Druhý pokus s americkou ikonou už slibuje úspěch

Podnikem v Nashvillu jakoby šampionát IndyCar Series symbolicky podtrhl svůj příklon k evropskému pojetí závodů. Ale nebyli by to Američané, aby jej neokořenili.

Okruh v Mekce country v mnohém připomínal zavrhovanou trať formule 1 v ulicích Valencie – úzká dráha, kde se špatně předjíždí, nechyběl ani most. Jenže Nashville nenabídl „husí pochod“ známý z GP Evropy pořádané ve španělském přístavním městě. Byl plný bouraček. Účastník jedné z nich, Marcus Ericsson, dokonce zvítězil. A že by se řešily nějaké trestné body pro závodníky, o tom bylo ticho po pěšině.

30letý Švéd je mimochodem další ukázkou toho, jaký vliv má Evropa na elitní americké formule. V letošním ročníku se v NTT IndyCar Series objevilo už osm pilotů se zkušenostmi z F1.  Počítejte s námi (podle pořadí v seriálu po Nashvillu): Marcus Ericsson, Takuma Sató, Alexander Rossi, Romain Grosjean, Sébastien Bourdais, Max Chilton, Juan Pablo Montoya a Kevin Magnussen.

Hlavně příchod Grosjeana je brán za jakýsi přelom, protože tak zkušených pilotů Grand Prix do IndyCar nikdy moc nechodilo. Většinou za mořem hledají nové uplatnění jezdci v mladém a středním věku po maximálně několika neúspěšných sezonách ve formuli 1. Ale Francouz jich má na svém kontě plných deset včetně desítky umístění na stupních vítězů.

Další cestou Evropanů do IndyCar je postup naprosto odlišný od Grosjeana. Za moře míří mladí talentovaní piloti bez perspektivy se v F1 vůbec někdy svézt. Čerstvým příkladem jsou hned dvě nové hvězdy IndyCar.

24letý Álex Palou to z F2 a F3 vzal před dvěma lety přímo do Japonska a odtud loni do IndyCar. Hned ve své druhé sezoně oslavil už dvě vítězství a je jedním ze žhavých favoritů na titul.

Je tu i o čtyři roky mladší Nizozemec Rinus VeeKay, který se za moře vydal už jako teenager. Nabrané zkušenosti letos proměnil ve vítězství v letošní Grand Prix of Indianapolis, která předcházela závodu Indy 500.

Hodně „evropský“ je i letošní kalendář seriálu. Klasické či městské okruhy v něm vedou v počtu závodů nad ovály 12:4. Ovšem mezi tím kvartetem nechybí zlatý grál americké motoristické kultury – 500 mil Indinanapolis.

Právě jeho absence byla jedním z hlavních důvodů toho, že předchozí „evropský pokus“ za mořem skončil fiaskem. Hovoříme o CART, potažmo Champ Car World Series, které bylo konkurencí IndyRacing League. Šlo o šampionát konaný převážně na klasických okruzích či v ulicích měst.

S trochou nadsázky se říkalo, že IRL je pro Američany a CART pro Hispánce, Jihoameričany a Evropany. Ať už to bylo tak nebo tak, rozhodlo to, kdo má ve svém moci Indy 500. Takže Champ Car World Series byla nakonec před sezonou 2008 pohlcena svým konkurentem a vznikl současný seriál IndyCar.

A mimochodem, do IndyCar už plně vstoupil tým F1 McLaren Racing , který v stáji Arrow McLaren SP získal definitivně většinový podíl. Proč asi?

Foto: IndyCar Media