Nový rekordman. Připomeňte si všechna Loebova vystoupení v Závodě šampionů

Začalo to na španělské šotolině, následovaly výhry na stadionech i ledě a zatím naposledy přišel rekordní pátý triumf v australském Sydney. Tak by se dala shrnout všechna účinkování Sébastiena Loeba v Závodě šampionů. O všech z nich si můžete přečíst v našem přehledu.

2001

Do Závodu šampionů Sébastien Loeb poprvé zasáhl ještě v éře, kdy ho pravidelně hostila šotolinová trať na španělském ostrově Gran Canaria. Zde se závodilo od roku 1992 až do roku 2003 a Loeb se zde poprvé představil v ročníku 2001. Tehdy to pochopitelně ještě nebyl ten Sébastien Loeb s bohatými kariérními statistikami a četnými úspěchy na kontě. Bylo mu teprve 27 let a čerstvě se stal juniorským mistrem světa v rallye. Za sebou už měl ale v MS i tři starty s vozem specifikace WRC a jeden z nich dokonce proměnil ve stupně vítězů. Při premiéře v barvách továrního Citroënu na Rallye Sanremo 2001 překvapil druhým místem.

V Závodě šampionů ale Loeb ještě nezasáhl do hlavního podniku. Zúčastnil se totiž pouze soutěže Junior Masters, která byla určena rallyeovým závodníkům mladším třiceti let. Její vítěz sice získal jako odměnu místo ve startovní listině hlavního závodu jednotlivců, to ale nebyl Loebův případ. Probojoval se sice do finále, tam ovšem nestačil na Françoise Duvala.

2002

Na Závod šampionů 2002 už Loeb přijížděl jako vítěz soutěže WRC. V srpnu roku 2002 totiž triumfoval s vozem Citroën Xsara v Německé rallye. A nechybělo mnoho k tomu, aby Loeb mohl slavit vítězství také v Závodě šampionů. V klání jednotlivců od něj totiž byl jenom kousek.

Poté, co ve čtvrtfinále, kam byl nasazen rovnou, vyřadil Luise Monzóna a v semifinále Harriho Rovanperu (otec dnešního jezdce Toyoty Kalleho Rovanpery), se probojoval až do finále. Tam se utkal s dalším pilotem WRC Marcusem Grönholmem, který v roce 2002 vybojoval svůj druhý titul rallyeového mistra světa. Loeb sice dokázal jednu rozjížďku vyhrát, ve zbylých dvou ale zvítězil Grönholm a stal se šampionem šampionů.

Loeb nastoupil také v Poháru národů za Francii. Její tým utvořil spolu s tehdejším šampionem F3000 Sébastienem Bourdaisem a s motokrosovým závodníkem Mickaëlem Maschinem. Ve skupině B si tým připsal celkem tři triumfy a obsadil druhé místo za italskou trojicí Renato Travaglia, Fabrizio Giovanardi a Marco Melandri. Díky nejrychlejšímu celkovému času ze všech týmů, které nevyhrály skupinu, se ale Francouzi probojovali do semifinále. Zde na ně čekal tým USA ve složení Jeff Gordon, Jimmie Johnson a Colin Edwards. Loeb sice svou rozjížďku proti Johnsonovi vyhrál, Francie ale nakonec USA podlehla 2:3.

2003

Ve WRC sice v roce 2003 Loebovi jen těsně unikl první titul, své první vítězství v Závodě šampionů už si ale proklouznout mezi prsty nenechal. V Závodě jednotlivců byl znovu nasazen rovnou do čtvrtfinále, ve kterém porazil 2:0 Daniela Carlssona. Poté si "vyřídil účty" i se svými přemožiteli z posledních dvou let. Zatímco v semifinále zdolal 2:0 Françoise Duvala, ve finálové bitvě zvítězil stejným skóre nad Marcusem Grönholmem a vrátil mu tak porážku z předchozího ročníku.

V Poháru národů byli tentokrát jeho parťáky pilot F1 Olivier Panis a tehdejší závodník mistrovství světa silničních motocyklů v kategorii do 250 ccm Randy de Puniet. Jejich konec ale přišel již ve skupině, kde skončili na posledním třetím místě za Švédskem a Finskem se dvěma výhrami, a to i přesto, že v souboji s finskou trojicí Samuli Aro, JJ Lehto a Timo Salonen zvítězili 2:1. Švédské trojici Tony Rickardsson, Björn Wirdheim a Daniel Carlsson ovšem podlehli 3:0.

2004

V roce 2004 zahájil Závod šampionů novou éru. Z Gran Canarie se totiž přesunul na velkokapacitní stadiony, kde se již závodilo na asfaltu. Ročník 2004 byl stejně jako nadcházející dva pro Loeba domácí. Jejich dějištěm totiž byl stadion Stade de France v Saint-Denis. Jednalo se o první Závod šampionů, do kterého už Loeb šel jako rallyeový mistr světa. V roce 2004 se totiž stal ve WRC šampionem. A dlouho to vypadalo, že by se mohl před domácími fanoušky dočkat vítězství mezi jednotlivci a navázat na svůj triumf z roku 2003.

Tentokrát byli účastníci v závodě jednotlivců rozděleni na rallyeovou skupinu a na ostatní. Loeb nejprve porazil ve čtvrtfinále Tonyho Kanaana (byl zařazen do rallyeové skupiny, přestože se jednalo o šampiona IndyCar). Následoval semifinálový duel proti jezdci továrního týmu Škody v rallyeovém MS Arminu Schwarzovi. Loeb německého jezdce porazil a postoupil do finále, kde se utkal s Marcusem Grönholmem a zdolal ho o necelou sekundu.

Nakonec z toho ale celkové vítězství nebylo. Ve velkém finále se totiž Loeb střetl s teprve třiadvacetiletým Heikkim Kovalainenem. Fin, kterého jsme o pár let později viděli i ve F1, se v roce 2004 stal šampionem Světové série Nissan. Na Závodě šampionů překvapoval již ve skupině. V jejím čtvrtfinále totiž vyřadil Davida Coultharda, v semifinále Jeana Alesiho a ve finále si pak připsal skalp čerstvého sedminásobného mistra světa F1 Michaela Schumachera. A v duelu s Loebem se mu podařilo dokonat senzaci. Francouze porazil 2:0 a stal se prvním nerallyeovým jezdcem v historii, který Závod šampionů vyhrál.

Kovalainen nejprve během finálového duelu porazil Loeba ve voze Peugeot 307 WRC, přestože v rallyeovém autě nikdy předtím neseděl. Loeb mu podlehl o necelou sekundu mimo jiné i poté, co měl kontakt se zdí. Problémy ale řešil už cestou na start, kdy se roztočil do bariéry z pneumatik. Druhá jízda se konala s Ferrari 360 Modena. Loeba sice projel cílem jako první, ani tentokrát se ale nevyvaroval kontaktu se zdí, za což obdržel desetisekundový trest, který ho odsunul až za Kovalainenova záda.

Závod jednotlivců sice Loeb v roce 2004 nevyhrál, mohl ale slavit v Poháru národů, kde reprezentoval Francii společně s Jeanem Alesim. Dvojice nejprve vyřadila ve čtvrtfinále druhý francouzský tým složený ze Sébastiena Bourdaise a Stéphana Sarrazina, nad kterým zvítězila 2:0. Stejným skóre ovládla i semifinále proti Felipemu Massovi a Tonymu Kanaanovi z Brazílie. Ve finále se utkali s Finskem, za které nastoupili Marcus Grönholm a Kovalainen. Po vyrovnané bitvě nakonec Francie vyhrála 3:2.

Lépe ovšem začalo Finsko, když Kovalainen porazil ve speciální bugině pro Závod šampionů Alesiho. Poté ale vyrovnal Loeb na 1:1 vítězstvím nad Marcusem Grönholmem v duelu s vozy Citroën Xsara. Také druhý souboj Kovalainena a Alesiho, tentokrát s vozy Ferrari 360 Modena, skončil výhrou Fina. I Loeb ale dokázal zopakovat triumf nad Grönholmen, nyní s Peugeotem 307 WRC, a rozhodovalo se tak v posledním duelu mezi Alesim a Kovalainenem ve vozech Ferrari. Tentokrát ale Kovalainena postihly technické problémy a úspěšnější byl Alesi, který zajistil Francii vítězství.

V závěru se ale i přesto Alesi pořádně zapotil. Kovalainen totiž jel tak moc pomalým tempem, že když Alesi přejel z jedné trasy do druhé, brzy Kovalainena dojel. To vítěze Velké ceny Kanady F1 z roku 1995 zmátlo a v domnění, že už je v cíli, zastavil, vystoupil z vozu a začal oslavovat. O pár okamžiků později ovšem zjistil, že ještě svou jízdu nedokončil a usedl tedy zpátky za volant. Naštěstí pro něj se ale dokázal na první pozici udržet.

Sébastiena Loeba jsme mohli během Závodu šampionů 2004 vidět také ve speciální World Champions Challenge. Jednalo se o souboj mezi ním jakožto šampionem WRC a čerstvě sedminásobným mistrem světa F1 Michaelem Schumacherem. Dvojice absolvovala tři jízdy v bugině. Vítězem se nakonec stal Schumacher, který Loeba porazil 2:1.

2005

Rok 2005 přinesl Sébastienu Loebovi kromě druhého titulu mistra světa WRC i druhé vítězství v Závodě šampionů mezi jednotlivci. V rallyeové skupině, ve které všechny duely absolvoval za volantem Citroënu Xsara, postupně zdolal Travise Pastranu, Colina McRae a nakonec Marcuse Grönholma. V celkovém finále se proti němu postavil vítěz druhé skupiny Tom Kristensen. V první rozjížďce s vozem Renault Mégane Trophy porazil Loeb dánského závodníka pouze o šest desetin sekundy. Ve druhé, kde se jelo s Xsarami, už byla situace jednoznačnější. Kristensen totiž havaroval.

Zajímavostí je, že po Kristensenově odstoupení ze druhé jízdy se opakovala situace, která nastala o rok dříve v Poháru národů. Loeb totiž vystoupil z vozu a začal oslavovat. Pak mu ale bylo řečeno, že musí dokončit celou vzdálenost, což tedy učinil.

V Poháru národů tentokrát Loeb spolu s Jeanem Alesim vítězství z roku 2004 nezopakovali. Byli totiž vyřazeni již ve čtvrtfinále druhým francouzským týmem ve složení Sébastien Bourdais a Stéphane Peterhansel. Loeb sice dokázal hvězdu Rallye Dakar porazit v bugině, Alesi ale prohrál s Bourdaisem jak ve voze Porsche 911 GT3, tak v bugině.

2006

Rok 2006 přinesl Loebovi třetí titul ve WRC, přestože musel vynechat poslední čtyři soutěže kvůli zlomenině paže, kterou si přivodil po nehodě při cyklistickém tréninku. Kromě toho obsadil druhou příčku ve 24 hodinách Le Mans. V Závodě šampionů ale zažil první ročník od roku 2002, který mu nepřinesl žádné vítězství.

V závodě jednotlivců sice opět ovládl rallyeovou skupinu, když nejprve vyřadil ve čtvrtfinále Naniho Romu s vozem Porsche 996 GT3 RSR a poté s Xsarou Travise Pastranu v semifinále a Colina McRae ve finále. V rozhodujícím klání proti Mattiasi Ekströmovi ale prohrál obě jízdy – s Xsarou i s Renaultem Mégane.

V Poháru národů měla opět Francie dva týmy – Playstation France a Auto Hebdo France. Loeb nastoupil za tým Playstation spolu se Sébastienem Bourdaisem. Oba tyto týmy se utkaly již v předkole. Loeb s Bourdaisem porazili své krajany Yvana Mullera a Stéphana Peterhansela 2:0. Stejným rozdílem ovládli i čtvrtfinále se španělskou dvojicí Dani Sordo a Nani Roma. V semifinále ale jejich cesta skončila. Podlehli totiž 1:2 Finsku. Loeb sice svou rozjížďku za volantem Xsary proti Marcusi Grönholmovi vyhrál, Bourdais ovšem dvakrát podlehl Kovalainenovi v bugině i v Méganu.

2008

V roce 2007 se Loeb Závodu šampionů ve Wembley neúčastnil. Pro ročník 2008 už se ale na londýnském stadionu ukázal znovu, tentokrát už jako držitel rekordních pěti titulů rallyeového mistra světa. A jeho návrat mezi šampiony skončil vítězně.

Úvod závodu jednotlivců ale pro něj nebyl zrovna nejlepší. V úvodu osmifinálového duelu se svým krajanem Yvanem Mullerem ve vozech KTM X-Bow totiž chyboval a nabral časovou ztrátu. Vzniklé manko ale dokázal nahnat a nakonec o méně než sekundu zvítězil. Ve čtvrtfinále zdolal s buginou RX150 tehdejší vycházející hvězdu F1 Sebastiana Vettela, v semifinále si ve voze Abarth 500 Assetto Corse poradil s Andym Priaulxem a ve finále vyhrál 2:1 nad Davidem Coulthardem. Ve finále jezdci závodili s vozy KTM X-Bow a s buginou.

Pohár národů skončil pro Loeba s Mullerem už ve čtvrtfinále. Dvojici porazil 2:0 tým Skandinávie, za který nastoupili Tom Kristensen a Mattias Ekström.

2010

V roce 2009 si Loeb dal od Závodu šampionů znovu pauzu. Ta ale opět trvala jen rok. V roce 2010 byl totiž tou dobou už sedminásobný šampion WRC zpátky. Závodilo se v Esprit Areně v německém Düsseldorfu.

Pokud by Loeb získal v závodě jednotlivců čtvrtý triumf, vyrovnal by rekord šampiona WRC z roku 1994 Didiera Auriola, který Závod šampionů ovládl v letech 1993, 1994, 1996 a 1999. A byl k tomu velmi blízko. Ze skupiny A postoupil do čtvrtfinále z prvního místa. V něm zdolal Toma Kristensena a v semifinále porazil Andyho Priaulxe. Ve finále byl ale krátký na portugalského závodníka Filipa Albuquerqueho, kterému podlehl 1:2.

V Poháru národů byl Loebovým parťákem legendární Alain Prost. Spolu se čtyřnásobným mistrem světa F1 dokázali postoupit ze skupiny A, kde skončili se třemi výhrami druzí. V semifinále ale jejich účinkování skončilo poté, co prohráli 0:2 s britskou dvojicí Jason Plato a Andy Priaulx.

2022

Po ročníku 2010 trvalo dlouhých dvanáct let, než Loeb zasáhl do Závodu šampionů znovu. Stalo se tak totiž až v roce 2022, kdy podnik vstoupil do své nové éry a konal se na ledě ve švédské Pitee.

Od té doby se v Loebově kariéře samozřejmě mnohé změnilo. Ve WRC už dávno nepůsobil na plný úvazek a podniků tohoto seriálu se zúčastňoval pouze příležitostně. Už měl za sebou rovněž působení v šampionátech jako například WTCC, FIA GT, MS v rallyekrosu nebo šest účastí na Rallye Dakar.

První Závod šampionů na ledě mu přinesl důvod k radosti. Mezi jednotlivci totiž zvítězil poté, co ve finále porazil 3:1 Sébastiana Vettela a dokázal to, co mu o dvanáct let dříve uniklo jen těsně - vyrovnal rekord svého krajana Didiera Auriola v počtu vítězství v závodě jednotlivců. Právě Auriol byl Loebovým parťákem v Poháru národů. Zde ale byla Francie vyřazena už ve čtvrtfinále Johanem Kristofferssonem a Tomem Kristensenem ze severského týmu.

2023

Při druhém vystoupení na švédském ledě už Sébastien Loeb na první úspěch nenavázal. Po souboji s dalším rallyeovým esem Thierrym Neuvillem se totiž s turnajem rozloučil již v osmifinále. Duel s Neuvillem sice skončil 1:1, Belgičan ale postoupil díky rychlejšímu celkovému času.

V Poháru národů, pro který Loeb spojil síly s Adrienem Tambayem, vypadla Francie už ve čtvrtfinále. Zastavili ji norští reprezentanti Petter a Oliver Solbergovi, kteří nakonec vyhráli celý Pohár národů.

2025

V ročníku 2025 se Loebovi podařilo hned dvakrát přepsat historii. Získal totiž pátý triumf v závodě jednotlivců, čímž vytvořil nový rekord podniku a osamostatnil se na čele historické tabulky od Didiera Auriola s Mattiasem Ekströmem.

Loebova cesta k individuálnímu triumfu vedla přes Molly Taylorovou (čtvrtfinále), Olivera Solberga (semifinále) a Chaze Mosterta (finále). V Poháru národů ovšem sehrál klíčovou roli v triumfu Francie Loebův parťák Victor Martins. Loeb totiž při úvodních duelech v semifinále (s Johanem Kristofferssonem z All-Star týmu) a finále (Will Brown z australského týmu) prohrál. Martins poté musel v obou případech otáčet skóre dvěma výhrami.

Foto: Race of Champions