Vandoorne napodobil Mira nebo Rosberga. Ve formuli E mu stačil k titulu jeden triumf

Stoffel Vandoorne sice v letošní sezoně formule E vystoupal na nejvyšší stupeň vítězů v jen jednom případě, díky své konzistenci ale přesto vybojoval titul. Napodobil tak například počiny Joana Mira v MotoGP, Richarda Burnse ve WRC nebo Kekeho Rosberga a Mika Hawthorna v F1. Těm se v minulosti povedlo to samé.

Pokud by letos ve formuli E platil medailový systém, který se kdysi snažil protlačit do F1 Bernie Ecclestone, neměla by pro Vandoorna sezona tak vydařenou tečku. Celkově by totiž skončil až čtvrtý. Na počet vítězství by ho překonali Mitch Evans s Edoardem Mortarou (4 triumfy) i týmový kolega Nyck de Vries (2 vítězství).

Vandoorne měl ovšem letos něco, o čem se zmíněné trojici mohlo nechat jenom zdát – výsledkovou vyrovnanost. Belgičan, který to v období 2016-2018 zkoušel i ve F1 u stáje McLaren, totiž z celkových šestnácti závodů chyběl mezi bodovanou desítkou jen jednou. Při únorové e-Prix v Mexiku totiž dojel až jedenáctý poté, co ho poslal do hodin Lucas di Grassi. Jinak si připsal vítězství v Monte Carlu, dále čtyři druhá místa, tři třetí příčky, dvě čtvrté pozice, tři pátá místa a po jedné sedmé a osmé příčce. Tyto výsledky z něj udělaly šampiona s náskokem 33 bodů.

WORLD CHAMPION ????

???????? 2022 Hana Bank #SeoulEPrix | @svandoorne @MercedesEQFE pic.twitter.com/CAyzVrrajk

— ABB FIA Formula E World Championship (@FIAFormulaE) August 14, 2022

Když pomineme hodiny v Mexiku, které nezavinil, dopustil se Vandoorne své letošní největší chyby při prvním závodě v New Yorku. Zde skončil v bariéře poté, co začalo pršet. Tato minela mu ovšem prošla. To samé se totiž přihodilo také Nicku Cassidymu s Lucasem di Grassim. Závod byl proto přerušen červenou vlajkou a poté již nebyl restartován. Vandoorne tak sice skončil ve zdi, přesto ale zaznamenal čtvrtou pozici.

Pokud si tedy odmyslíme i tuto havárii, představují Vandoornovy největší chyby v letošních závodech špatné průjezdy aktivační zónou. Přechod do útočného módu se mu z tohoto důvodu nepodařil hned při prvním závodě v saudskoarabské Diríje a poté také v indonéské Jakartě. Zatímco v Saudské Arábii kvůli tomu přišel o vítězství ve prospěch svého parťáka De Vriese a musel se spokojit se druhým místem, v Indonésii ztratil šanci bojovat o pódium a skončil pátý. Vážnější incidenty se mu ovšem vyhýbaly.

Mitch Evans, Edoardo Mortara a Nyck de Vries, kteří letos získali více vítězství než Vandoorne, se takovouto bilancí pochlubit nemohli. U nich jsme technické problémy, incidenty, penalizace či jiná zaváhání mohli vidět o poznání častěji. Zatímco Evans odešel s nulou ze čtyř závodů, Mortara i De Vries nebodovali pětkrát.

Nejméně výher v historii

V osmileté historii formule E, která vznikla v roce 2014, ještě nikomu nestačilo k titulu pouze jediné vítězství. Stoffel Vandoorne je tak v tomto směru novým rekordmanem. Zatímco Nélson Piquet mladší slavil v sezoně 2014/2015 titul po dvou výhrách, Sébastienu Buemimu stačily v ročníku 2015/2016 tři triumfy, Lucas di Grassi vyhrál v sezoně 2016/2017 dvakrát, Jean-Éric Vergne v sezoně 2017/2018 čtyřikrát a v sezoně 2018/2019 třikrát, António Félixa da Costa (2019/2020) slavil po třech výhrách a Nyck de Vries (2020/2021) ve dvou.

Ve světě motorsportu obecně ale není zisk titulu s pouze jednou výhrou ničím neobvyklým. Své o tom vědí mimo jiné i v F1. Zde k něčemu takovému došlo již dvakrát. Poprvé se stal mistrem světa s jedním triumfem pilot Ferrari Mike Hawthron v roce 1958. O 24 let později ho napodobil Keke Rosberg v barvách Williamsu.

Happy 70th Birthday to 1982 world champion, and one of the fastest moustaches in all of motorsport, Keke Rosberg! ???? pic.twitter.com/gfVjPt6oMr

— Williams Racing (@WilliamsRacing) December 6, 2018

Šampiony s jedním vítězstvím na kontě ale najdeme také v MS motocyklů. Ve třídě do 125 ccm stačil jediný triumf Brunu Ruffovi (1950) a Carlu Ubbialimu (1951). Bruno Ruffo vyhrál titul s jedním prvenstvím i ve třídě do 250 ccm v roce 1949. Později ho v této třídě napodobili Hermann Paul Müller (1955), Mario Lega (1977) a Jean-Louis Tournadre (1982). Tyto situace nastaly i ve třídách do 350 ccm a v MotoGP. Zatímco ve třistapadesátkách se o to postaral v roce 1982 Anton Mang, královská kubatura zažila něco takového nedávno. V roce 2020 si dojel s jedním vítězstvím pro titul Joan Mir.

Factbox: MotoGP world champion Joan Mir https://t.co/0UvqcCnZZn pic.twitter.com/RNGWlmgnAR

— Reuters (@Reuters) November 15, 2020

Aby si přišli na své také rallyeoví fanoušci, musíme zmínit i sezonu WRC 2001. Tehdy dokráčel s jedním vítězstvím k titulu Richard Burns.

Anniversary today of Richard Burns 2001 WRC title. Amazing driver, sorely missed. pic.twitter.com/iILY2iZDi5

— WRC - FIA World Rally Championship (@OfficialWRC) November 25, 2013

Najdou se ale i takové extrémní případy, kdy jezdec došel na vrchol, aniž by za celou sezonu vyhrál. V MS silničních motocyklů se to podařilo Manuelu Herrerosovi ve třídě do 80 ccm v roce 1989. O deset let později se to samé povedlo také současnému manažerovi Marca Márqueze Emiliu Alzamorovi, v tomto případě ale ve třídě do 125 ccm. Šampiona bez vítězství jsme ale mohli vidět například i v roce 2020 v TCR Europe. Stal se jím Mehdi Bennani.

Foto: Mercedes EQ Formula E Team