Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Sobota, 21. listopadu 2020 (20:56) Pavel Jelínek

Spolujezdecká legenda z Hrádku nad Nisou vzpomíná.

JAN KREČMAN: Spolujezdecká legenda z Hrádku nad Nisou

Jana Krečmana asi není nutné příznivcům automobilových rallye představovat. Legendární spolujezdec, jehož nejúspěšnější období je spojeno s dalším velikánem české rallye Ladislavem Křečkem, však začínal jako jezdec za volantem Škody 100 v oblastních soutěžích s navigátorem Václavem Kalfeřtem.

A prvním soutěží byla Rallye Klíč v okolí Nového Boru v roce 1976.

Krečman – sportovec však začínal jako fotbalový brankář a dotáhl to až do hrádeckého dorosteneckého áčka, které hrálo druhu ligu. Zkusil i hokej a volejbal. Už více jak čtyřicet let slýchávají piloti v intercomu hlas Jana Krečmana.

Po dvou sezónách strávených za volantem jsem si sedl víc doprava a začal navigovat Jirku Bistiaka. Hned po první společné sezóně jsme postoupili do Přeboru ČSR a rok nato do federálního mistrovství a ve třídě A2 1150 se nám podařilo zajet řadu pěkných výsledků. Čtyřletou spolupráci ukončila větší rána při Rallye Jeseníky.”

A ve škodováckém kupátku jsi zůstal, pouze jsi se “upsal” Pavlu Janebovi, pozdějšímu šéfovi továrního týmu Škoda Motorsport.

 

 

 

Pavel mě vytáhl do velkých soutěží a mezi “velké” kluky. Navigoval jsem ho deset let, přestože jsem četl noty i několika dalším jezdcům – P. Vrajovi, V. Bergrovi, nebo J. Raichlovi. Vedle domácích soutěží jsme startovali v Poháru míru a přátelství, to byly třeba Rallye Zlaté písky, Danube, Mogürt, Polski a pak v soutěžích Mitropa Cupu na Drei Städte nebo na Semperit. Navíc mi Pavel dohodl pozdější spolupráci s Láďou Křečkem.”

Ale byl tady taky Pavel Procházka, vyhlášený nejrychlejší “pošťák” v Hrádku.

Pavel to byl jeden z největších talentů české rallye v té době. Vyhráli jsme spolu absolutně dvě soutěže Rallye Český Krumlov a Rallye Smědá. Byl dokonce v užším hledáčku továrního týmu Škoda a není tajemstvím, že se rozhodovalo mezi ním a Pavlem Siberou. A mohu Ti říct, že když jsme na vodě odstartovali na Smědé u Dětřichova a jelo se tři sta metrů vzrostlou alejí, skoro jsem nepromluvil... Bohužel pro něj se postupně ze soutěží vytratil.”

Přelomovým okamžikem v tvé kariéře, při vší úctě ke všem ostatním, však byl rok 1990, kdy jsi poprvé odstartoval s Ladislavem Křečkem a vaše spolupráce trvala do roku 2000.

Sedm mistovských titulů, dvacet absolutních vítězství, desítky dalších předních umístění v jednotlivých soutěžích i v celkovém pořadí Mistrovství České republiky, to se nedá zapomenout. Láďa mě navíc nejvíce naučil a zdokonalil v psaní rozpisu. Ten jsem pak z velké části využíval i při navigování dalších jezdců.

S jeho vždy dokonale připraveným Fordem Escort Cosworth jsme se mnohokrát nádherně svezli a nesmím ani zapomenout na starty s Lancií Delta. Mnozí Křečkovi vyčítali, že nejezdil efektně na ručku, smykem, ale on jezdil efektivně a tam, kde ostatní na rychlých rovných úsecích ubírali, on “držel” nebo ještě přidal.”

Po mistrovi volantu Křečkovi, přišli na řadu Jiří Tošovský, Pavel Červenka a Vašek Donát.

S Jirkou jsem si splnil jeden sen – dokončit soutěž mistrovství světa. Rallye San Remo jsme s enkovým Mitsubishi i přes potíže s brzdami dokončili a při návratu jsme navíc vyhráli absolutně slovenskou Rallye Rožňavu. Já už jel San Remo s Láďou, ale technická závada nás předčasně vyřadila. Rovněž v Mitsubishi jsme strávili několik společných sezón s Pavlem Červenkou a bojovali jsme o přední příčky ve skupině N.

Hezké svezení bylo s Vaškem Donátem, a to jak doma, tak i na Jaltě nebo Wartburg rallye. Škoda, že nedotáhl do konce svoji vizi koupit Porsche GT. Zaznamenal jsem i epizodní starty s Annou Janouškovou, běžkyní na lyžích, olympioničkou, za níž jsme dokonce vyrazili na olympiádu do Francie. Dále s Martinem Prokopem, Jiřím Jírovcem i Milanem Vítkem.”

Velká slova uznání jsem od Tebe slyšel na původem okruhového jezdce Tomáše Kostku.

Tomáš měl úžasně čistou stopu a dokázal poslouchat, výrazně se posouval vpřed a jsem rád, že jsem mu v jeho rallyových začátcích mohl být nápomocen.”

 

 

V posledních sezónách usedáš vedle Libora Kotrmona do vozu Ford Escort Cosworth v soutěžích historických vozů.

Dělali si ze mně legraci, že si Libor koupil od Ládi Křečka auto i se spolujezdcem. Libor se postupně vyjezdil a dneska patří do absolutní špičky historiků. I když zrovna v letošní sezóně nám, kromě druhého místa na Valašce za Tomášem Engem, není souzeno spatřit cílovou rampu.”

Ty jsi však byl vedle aktivního závodění vůdčí duší Rallye Lužické hory, které se odjelo ve dvou obdobích celkem šestnáct ročníků. A můžeme říct, že se jednalo o dlouhodobě velice oblíbenou soutěž, zejména mezi posádkami. Své místo měla po řadu let i v mezinárodním Lausitz Cupu. Od roku 2014 se nejezdí…

Každoročně jsme věnovali přípravě soutěže veliké úsilí, dělali jsme to s láskou k tomuto sportu. Bylo mnoho institucí a jednotlivců, kteří nám vycházeli vstříc, včetně nynějšího hejtmana Martina Půty. Ale při přípravách sedmnáctého ročníku se nám do poloviny března nepodařilo dotáhnout do zdárného konce potřebná povolení, a před “mašinérií” realizace soutěže – příhlašování, delegace činovníků, časoměřičů, zajišťování složek záchranného systému, tisku materiálů atd., jsme po zralé úvaze s velkou lítostí soutěž odvolali.

A ani v současných podmínkách není reálné, že by se soutěž obnovila.”

Co považuješ za své největší úspěchy, máš nějaký neslněný cíl?

Možná se někdo bude divit, ale vedle mistrovských titulů to je celkové druhé místo v Poháru míru a přátelství s Pavlem Janebou. A také dvě vítězství na Bohemce s Láďou Křečkem, když Láďa o toto vítězství na domácí soutěži dlouho neúspěšně usiloval. V rally se mi splnilo asi vše, co jsem si přál, včetně startu na mistrovství světa. Rád vzpomínám také na práci ledového špióna na Rallye Monte Carlo, kterou jsem absolvoval pětkrát.”

 

 

 

Co Tě stále nutí usedat i v sedmdesáti letech do soutěžního speciálu?

Dneska už jezdím především pro radost z jízdy a prostředí lidí, kteří nás obklopují. Mám zde hodně skutečných přátel, kamarádů mezi jezdci, spolujezdci, pořadateli i mechaniky. I přes drobné problémy mi to přináší pocit věčného mládí, svěžest, kondici, žiju úplně jinak, než moji vrstevníci ...”

Jan Krečman získal cenu Fair Play za pomoc havarované posádce Vlk – Kračmar při Rallye Český Krumlov 1981. Byl důležitou osobou po těžké havárii Milana Chvojky na Rallye Úslava 1998 a z mobilu spolujezdce řídil před erzetou odklon posádek a s ředitelstvím konzultoval pokračování soutěže. Měl velkou zásluhu na záchraně Rallye Bohemia 1990, která už byla z mezinárodního kalendáře odhlášena. Jan Krečman je spolujezdecká legenda, která má na svém kontě více jak tři sta startů v automobilových rallye a rozhodně nehodlá skončit...

 

(Rozhovor byl v upravené verzi zveřejněn v časopise Rally 8/2020)

Foto: archiv Jana Krečmana a Pavla Vydry, Jiří Rohlena



 



 


 


 


 


Pavel Vydra

Fotky

Další články

Komentáře