Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Pátek, 15. ledna 2021 (08:28) Dušan Bouzek

Vybrané ohlasy po jedenácté etapě: Prokop se trápil, Lopraisovi chyběly pořádné duny

Motorky

Kevin Benavides (Monster Energy Honda Team 2021)

„Dnes to byla dlouhá a náročná etapa, která měla opravdu všechno. Kvůli navigaci to bylo hodně technické. Měli jsme duny, řeky a kamení. Pravda je ale taková, že to byla krásná etapa. Rozhodl jsem se, že si ji užiji a snažil jsem se nedělat navigační chyby. Byl to dlouhý den. Startoval jsem třetí a zhruba na stém kilometru jsem dokázal dohnat své týmové kolegy. Pak Joan (Joan Barreda – pozn. red.) udělal chybu a došel mu benzín. Později jsem předjel Rickyho (Ricky Brabec – pozn. red.) a pak jsem téměř dvě stě kilometrů jel první. Později jsem v dunách jel společně s Rickym a neztrácel jsem tam mnoho času. Myslím si, že jsme jako tým velmi dobře spolupracovali. Jsem s tímto dnem velmi spokojen. Nyní se musíme soustředit více než kdy předtím a dát všechno do zítřejšího posledního dne závodu.“

Sam Sunderland (Red Bull KTM Factory Team)

„Dnes jsem do toho dal všechno. Věděl jsem, že v této etapě budu mít jednu z největších šancí k tomu, abych stáhnul kluky vepředu. Je skvělé vyhrát etapu. Také to ale znamená, že během posledního dne budu čistit trať, což bude těžké. Jak víme, stále se může stát cokoli a budu bojovat až do konce. Byla to dnes další opravdu dlouhá a těžká etapa. Jsem ale vděčný jen za to, že jsem mohl závodit v poušti, zvláště když přihlédneme k tomu, co se ve světě děje. Jsem také vděčný svému týmu za tu tvrdou práci, kterou odvedli, aby nás dostali sem. Mým plánem je i zítra udělat, co bude v mých silách. Uvidíme, kde skončíme.“

Ricky Brabec (Monster Energy Honda Team 2021)

„Byla to velmi dlouhá etapa. Měli jsme štěstí, že jsme včera jeli velmi dobře. Současně jsme ale měli smůlu, že jsme dnes jeli jako první. Byla to nejdelší etapa celé rallye. Bylo to těžké. Jel jsem spolu se svými týmovými kolegy. Jsem rád, že jsem tady. Po většinu dne jsme jeli jako první a čistili trať. Dokončili jsme jedenáctou etapu. Jsme velice šťastní, že jsme se dostali až sem. Zítra uděláme, co bude v našich silách a pokusíme se dojet do Džiddy. Výsledky jsou šílené. Uděláme, co můžeme a zůstaneme soustředění. Dáme do toho sto procent a pojedeme jako nikdy předtím. Možné je všechno. Bude to dvě stě sedmdesát kilometrů. Kevin (Kevin Benavides – pozn. red.) je celkově o osm minut přede mnou, ale startuje pouze o šest minut dříve. Dohnat ho a potom mu nadělit dvě minuty ale bude těžké. Nevím, co mám dělat. Zítra si nasadíme přilbu a dáme do toho všechno. Je to vyhrát nebo zemřít. Musíme nahnat také tři minuty na Sama (Sam Sunderland, celkově druhý – pozn. red.). Je fajn, že jako první odstartuje někdo jiný (Sunderland – pozn. red.). Budeme na to tlačit.“

Joan Barreda (Monster Energy Honda Team 2021)

„Pád, který jsem měl před dvěma dny, si dnes vybral svou daň. Opravdu jsem chtěl v závodě pokračovat a dojet co nejlépe, ale nešlo to. Chtěl bych poděkovat svému týmu a všem fanouškům, kteří tu vždy byli pro mě.“

Joan Barreda letošní Rallye Dakar nedokončí. Foto: Honda Racing Corporation

David Pabiška (Jantar Team)

„Dnes šlo všechno opravdu hladce, bez problémů jak navigačních, tak technických. Až jsem byl překvapen. Pořadatel strašil, že bude peklo, ale z mého pohledu se nekonalo. Nespadl jsem a jsem strašně rád, že už nám chybí jen ten poslední krok. I do něj půjdu s pokorou, připravím pořádně motorku, vyberu pneumatiku, která ještě není tak rozervaná a zítra to dotáhneme do konce.“

Rudolf Lhotský (Jantar Team)

„Dneska jsem se opravdu zapotil. Bylo to hodně dlouhé, vyschlá řečiště byla nekonečná a plná kamení. Navigačně jsem to dneska zvládl, nebloudil jsem a ani duny nebyly tak strašné, jak pořadatel sliboval, protože byl písek tvrdý. Jednou jsem lehce upadl, ale motorka je v pořádku a na zítra ji připravím, abych si i poslední etapu užil.“

Libor Podmol (Podmol Dakar Team)

„Dneska 460 závodních kilometrů a 22. místo (později posun na 21. příčku – pozn. red.). Zase moje nejlepší umístění tady na Dakaru, asi fakt zraji jako víno. Jen ty moje ruce, to je peklíčko. Ano, jsme v cíli jedenácté etapy na Rallye Dakar a zítra nás čeká poslední etapa. Ještě jednou díky moc všem, co mi v této misi pomohli nebo fandili. Zítra to dokončím a i s celým Podmol Dakar Teamem si stoupneme na to vysněné dakarské pódium.“

Automobily

Stéphane Peterhansel (X-raid Mini JCW Team)

„Dnešní etapa byla komplikovaná, jak předpokládal organizátor. Navigačně to nebylo lehké a přivodili jsme si dva defekty. Ke druhému došlo v dunách, což bylo hodně mimořádné. Zničehonic jsme přejeli přes kameny, které ležely uprostřed dun a bylo velice obtížné si jich všimnout. Naštěstí jsme ztratili jenom pár minut.“

Násir Al-Attíja (Toyota Gazoo Racing)

„Opravdu to nebylo lehké. Nechci k tomu nic říkat, ale jsem vážně šťastný, že jsem dokončil jedenáctý den bez technických problémů. Je to úplně stejné jako loni, hodně jsme se trápili s pneumatikami. Doufáme, že příští rok budou lepší pravidla pro všechny. Ano, stále ještě zbývá jeden den, ale měl jsem opravdu hodně defektů, více než šestnáct. Každá výměna nás stála minutu a půl. To je hodně. Je ale dobré, že jsme se dostali až sem. Jsme docela spokojení. Uvidíme, co přinese zítřek.“

Martin Prokop (Benzina Orlen Team)

„Nevím, co říct. Tato etapa nám dala zabrat nejvíce. Hned po startu jsme udělali defekt. Chtěli jsme jet rychle, ale když jsem se do toho opřel, tak jsem se nevešel do úzkého místa. Když jsme zastavovali, tak nás bohužel kolo předběhlo. Měli jsme problém ho vrátit, takže jsme ztratili pět minut. Předjeli nás tři auta a potom jsme jeli ve vláčku čtyř aut. Bylo to hrozné, nemohli jsme jet vůbec rychle. Trápili jsme se, protože před námi to byla trošku pomalejší auta. Když jsme se z toho po pár hodinách dostali, tak přišly těžké chvíle na kamení, kterého dnes bylo nekonečně. Nejtěžších bylo asi posledních sto kilometrů, když jsme jeli v dunách, které ale byly nějaké zvláštní. Přišly dvě horké chvíle. V dunách jsme přeskočili jednu hranu, za kterou byla skála a my na ni skočili. V tu chvíli jsem si myslel, že je konec. Druhá velká chyba byla, když jsme minuli o sto metrů azimut, jeli jsme jinou stopu a spadli jsme ze stráně, která byla obrovská. Byl jsem si jistý, že půjdeme přes střechu. Nechápu, že jsme přes ní nakonec nešli. Jenom jsme udělali defekt, strašně jsme se vylekali a trochu se namlátili. Vypadalo to, že mám zlomené prsty. Nakonec jsou jenom pochroumané. Jedeme dál, ale musím říct, že už jsme úplně vyřízení. Shrek (přezdívka Prokopova vozu – pozn. red.) už je úplně dodělaný a my také.“

Tomáš Ouředníček (Ultimate Dakar)

„Když jsme asi na 120. kilometru vyjížděli na kulatou dunu z měkkého písku, motor zařval a vylítl do vysokých otáček. A auto se zastavilo. A hádejte, co se stalo? Ano, zase praskla poloosa. Bylo to kousíček od plánovaného servisu na trati, kde čekali naši mechanici. Jenže jak zabíralo jenom jedno kolo, dunu nešlo ani sjet dolů, natož vyjet. Potřebovali jsme, aby nás někdo vzal na kurtu a odtáhl. David si kleknul a čekali jsme na pomoc. Vyplatila se nám pomoc, kterou jsme v deváté etapě poskytli závodníkovi ze Saudské Arábie. Když viděl klečícího Davida (spolujezdec David Křípal – pozn. red.)  s kurtou, otočil se a cuknul s námi, abychom se dostali z duny trochu dolů. Tím nás zachránil, protože tam už jsme poloosu mohli vyměnit. David to na písku zvládl a mohli jsme pokračovat. Ale báli jsme se, co bude dál, když nám osa vydrží jen sto kilometrů. S velkými obavami jsme pokračovali dál opatrnou jízdou. A začali jsme počítat čas. David přišel s tím, že za světla nejsme schopní projet velké dunové pole. Před dunami byla časová neutralizace a David vymyslel geniální trik. Že nebudeme čekat i za cenu penalizace v neutralizaci na svůj startovní čas, ale hned pojedeme dál, abychom se do dun dostali za světla. Vyměňovat prasklou poloosu v noci v poušti je divočina. Zakutálí se vám šroub a jste nahraní. Jenže po vjezdu do dun se znovu ozvaly velké rány. Bylo jasné, že je utržená další poloosa. Psychika byla úplně dole. Modlil jsem se, ať to v dunách vydrží. Všechny sjezdy i výjezdy jsem jel šíleně opatrně, abych ji ušetřil. Jenže v dunách potřebujete dynamiku. Takže ty bylo na palici, šetřit techniku, ale nezapadnout. Zrovna zapadalo slunce, byly to nádherné duny, ale já místo užívání si té scenérie měl nervy na pochodu. Ale ta poloosa nakonec vydržela až do cíle. Byl to zázrak, kterému jsme nevěřili.“

Miroslav Zapletal (Offroadsport)

„Dnešní den začal zajímavě. Pisty strašně prášily, jezdilo se mezi skalami, prach se nechtěl zvedat a bylo to celkem náročné. Blbě se předjíždělo. Kolem nás byla auta, která nechtěla pouštět. Museli jsme tedy být hodně trpěliví. Potkali jsme i Tomáše Ouředníčka, který startoval asi minutu a půl přede mnou. Sliboval, že mě pustí hned, jak zatroubíme. To se ale nestalo a jeli jsme za ním asi deset kilometrů. Ve finále se nakonec rozhodl, že mě pustí. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem udeřil o kámen a píchnul jsem kolo, takže jsem ho ani nepředjel. Pěkně jsme si dneska zazávodili. Takových projektíčků jsme tam ale měli dneska více. Museli jsme být hodně trpěliví, aby se nic nestalo. Řečiště byla hodně kamenitá. Pak tam byla asi osmdesátikilometrová dunová pasáž. Ta byla překrásná. S Majou (spolujezdec Marek Sýkora – pozn. red.) jsme nechápali, jak se jim tady v té lokalitě podařilo najít tak zajímavý terén. Úplná tečka přišla, když se vyjelo z dun a přišlo nějakých dvacet kilometrů dlouhé řečiště, které bylo tak výživné, že jsme si říkali, dobře, to se jim povedlo. Po defektu jsem si dával pozor a nešel jsem do žádného zásadního rizika. Dnešní závodění můžu hodnotit jako příjemné.“

Lehké vozy

Tomáš Enge (Buggyra Zero Mileage Racing)

„Musím přiznat, že je mi až líto, že už to končí. Dnes to byla zase velká škola. Využívám toho, že jedu v zádech Pepovi a koukám na stopu, kterou používá v dunách. Každý den se naučím něco nového a těším se, že to budu moci v následujících letech zužitkovat. “

Tomáši Engemu chybí do zakončení své dakarské premiéry jedna etapa. Foto: Buggyra Zero Mileage Racing

Josef Macháček (Buggyra Zero Mileage Racing)

„Nechceme to jen doklouzat do cíle, a tak jsme ještě tahali. Z toho plynul zase jeden defekt, ale opět se jednalo o rychlou akci. Moc si cením toho, že nám jede Tomáš Enge v zádech a máme takový vnitřní klid, že kdyby se něco dělo, máme tu druhou posádku, která nám pomůže.“

Kamiony

Dmitrij Sotnikov (Kamaz – Master)

„Myslím si, že to byl jeden z nejtěžších dnů soutěže. Poslední duny byly ty nejkomplikovanější z celé rallye. Nebylo to snadné, protože byly velice prudké. Kvůli kamenům v dunách jsme si na začátku přivodili defekt. Museli jsme se starat o gumy a pokusit se dojet. Třicet kilometrů před cílem jsme ale zastavovali na výměnu kola a ztratili jsme šest nebo sedm minut. Nebylo to snadné, protože šlo o dlouhý a hodně těžký den. Výměna kola, které váží sto padesát kilogramů, nebyla lehká. Jsme ale spokojení. Víme totiž, že zítra je poslední den a myslíme, že máme dostatečně velký náskok.“

Martin Macík (Big Shock Racing)

„Byl to nervák. Ale radost převládá. Každopádně jedna z nejtěžších etap, Dakárek. Na neutralizaci jsme zjistili, že v řečišti nám kámen odstřelil čidlo na diferáku a současně šroub s olejem. To jsme dali dohromady a jelo se dál. Pak přišla pneumatika, opraveno. Letíme až do dun, ty jsou brutálně složité, zvláštně nafoukané, plné kamení. Utrhli jsme hadici na brzdách, takže nebrzdíme. Jak jsme ty duny pálili bez brzd, praskla spojovačka. Máme kola do véčka. Pak jeden z šutrů utrhl čidlo na převodovce a ta se hodila do nouzového režimu. Tím pádem jsme posledních čtyřicet kilometrů dojížděli na trojku. A to nevydržel řemen. Ale jsme tady. Jsme čtvrtí celkově. A kluci mechanici mají zase o zábavu postaráno a můj velký respekt.“

Aleš Loprais (Instaforex Loprais Praga)

„Opět bylo hrozně kamení a dunové pole mě zklamalo svou jednoduchostí. Je vidět, že pořádné duny zkrátka v Saúdské Arábii nejsou. Začátek byl stejný jako včera. Opět jsme jeli v prachu za Kamazem. Dávali jsme mu signál sentinelem, ale nebylo to k ničemu, předjet se nám ho nepodařilo. Utřepal se nám držák trubky intercooleru, která s sebou bohužel strhla i hadici k mezichladiči. Zastavili jsme a provizorně to opravili, ale situace se opakovala, dokud jsme hadici nepřikurtovali k rámu. Bylo to docela napínavé, protože nakonec nám už zbývala jediná spona k jejímu uchycení. V dunách jsme pak dojeli pár kamionů, které se před nás dostaly během opravy, ale nic víc se už s výsledkem dělat nedalo.“

Aleš Loprais už není v kamionech nejvýše postaveným Čechem. Foto: Instaforex Loprais Praga

Martin Šoltys (Tatra Buggyra Racing)

 „Na začátku jsme ztratili hodně času předjížděním pomalejších bugin. Ve druhé polovině jsme už ale letěli. Jsme spokojení, ale na rozbité trati to byla dřina. Moc děkuji mechanikům, kteří makali až do rána.“

Ignacio Casale (Tatra Buggyra Racing)

„Kluci dali auto po technických problémech do pořádku a my mohli letět dál. Etapa byla pěkná, opět se prolínali řečiště a duny, bylo to pestré. Je to náš první rok a jsem moc rád, že jsme si tady dokázali, že na to máme jako posádka i po technické stránce. Těším se na další společné kroky.“

Classic

Ondřej Klymčiw (Klymčiw Racing)

„Po předchozích dvou smolných etapách jsme dnes vyrazili natěšení do první erzety. V ní jsme byli čtvrtí. Jeli jsme opatrně. Asi pět kilometrů před cílem první erzety jsem začal mít divný pocit. Zjistili jsme, že máme defekt levého zadního kola. Do cíle jsme tak dojeli na ráfku, a to o dvě minuty dříve, než jsme měli. Skončili jsme čtvrtí. Při přejezdu na druhou erzetu auto najednou lehlo na pravé zadní kolo a to nás předběhlo. Napadlo mě, že jsme poztráceli matky. Zase jsme to dali do kupy. Pořadatel tam s námi čekal. Chtěl, abychom najeli na silnici a jeli do bivaku. Já jsem to odmítl. Řekl jsem, že pojedeme i obě další erzety. A to jsme udělali. Pravidla jsou ale bohužel u klasiků taková, že když máte více jak hodinu a půl zpoždění, tak se vám nepočítá nic. Zítra nastupujeme, ale počítala se nám dnes jenom první polovina. Je to škoda, ale opravili jsme to. Máme už poměrně velký soupis toho, co potřebujeme na škodovce změnit a upravit, aby to vydrželo. Už je zkrátka unavená. Kdybychom od začátku jeli na dojezd, tak nemáme jediný problém. My jsme ale chtěli dojet s co nejlepším výsledkem. Zítra se určitě hezky svezeme a uvidíte nás na cílové rampě.“

Jak jedenáctá etapa dopadla, můžete číst zde.

Foto: Benzina Orlen Team

Další články

Oblíbené fotogalerie