Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Čtvrtek, 10. září 2020 (09:10) Pavel Jelínek

Závody v Dymokurech pohledem Petra Najmana.

Petr Najman: Úspěšné Dymokury 2020

Závodní víkend v Dymokurech byl na první pohled pro Petra Najmana velice úspěšný, když vyhrál v obou svých třídách, nicméně celý víkend ho provázely i technické problémy.

První zářijový víkend se v Dymokurech odjely poslední závody letošní sezóny šampionátu CAMS. Petr Najman z týmu North Czech Riders do nich nastoupil tradičně ve třídách Supermono a do 600 ccm. V obou závodech vybojoval ty nejcennější trofeje, ale za tím stálo nejen úsilí jeho samotného, ale také skvělá práce mechaniků.

Petr Najman #69

"Do Dymokur jsme přijeli již ve čtvrtek, abychom v klidu postavili zázemí a prošli přejímkami. V sobotu jsem nastoupil do prvního tréninku se Supermonem. Rychle jsem se dostal do tempa, protože jsme víkend předtím byli závodit v Trenčíně. Tempo bylo dobré, ale bohužel nás v polovině tréninku zastihl problém se spojkou, takže jsem musel odstoupit. I tak jsme zůstali pár desetin za prvním na druhém místě, takže jsme byli spokojení.

 

 

 

 

Následoval trénink šestistovek, ve kterém jsem vyjel poprvé s Triumphem na přírodní okruh, protože předchozí letošní závody byly buďto na uzavřeném okruhu nebo na letišti. To byla velká neznámá, nicméně jsem se cítil dobře, ale nastavení motorky nebylo správné, protože ještě nemáme žádná data. V půlce tréninku jsem měl další technický problém, kdy se mi vysypalo ložisko v předním kole, takže jsem musel odstoupit.

I tak to stačilo být o necelou desetinu vteřiny první. Z toho jsme měli vekou radost, protože se do Dymokur sjela špička našich i závodníků z IRRC."

"Technické závady jsme vyřešili a nastoupil jsem do druhých tréninků. V Supermonu jsem si chtěl zlepšit čas, abych mohl získat pole position. To se nám podařilo a vyhrál jsem trénink o 0,3 s před Shaunem Adersonem. Ke konci tréninku jsme měli technickou závadu na motoru, takže jsem znovu odstoupil, ale udržel jsem první místo do nedělního závodu. Před druhým tréninkem šestistovek přišel velký déšť a vítr, takže byla trať úplně mokrá.

Bylo jasné, že výsledky z prvního tréninku jsou rozhodující pro nedělní závod, proto jsme se rozhodli do tréninku nenastoupit. V sobotu jsme celý podvečer a večer pracovali na výměně motoru v Supermonu, který jsme nahradili rezervním motorem se slabším výkonem."

"Probudili jsme se do nedělního rána a počasí vypadalo, že bude dobré. To se potvrdilo a celý den byly pro závodění ideální podmínky s teplotami nad 20°C. Do prvního závodu Supermona jsem byl po startu na druhém místě. Na rovince po první zatáčce jsem se dotáhl na Shauna Andersona a před druhou zatáčkou jsem ho předjel.

On mě to tam poslal zpátky, ale vytlačil nás, byli jsme dlouzí, málem jsme havarovali, ale ustáli jsme to. V tu chvíli se ohlédl, mávl rukou a v tom se mu asi zavřely řidítka a spadl. Já jsem jel metr za ním, takže už jsem neměl šanci zareagovat, takže jsem šel přes něj a spadl. Další závodníci šli do nás. Poté to byly docela nervy, protože Shaun motorku zvedl a odjel, ale já měl stroj dost poničený, do toho tam byli další jezdci a nejhůře dopadl Ludovít Krušina, pro kterého musel doletět vrtulník.

 

 

 

Petr Civín okamžitě zavolal svoz, takže jsem mohl motorku rychle naložit a odvést do boxů. S mechaniky jsme začali motorku opravovat, ale usoudili jsme, že tam se nám to nepodaří, vzdali jsme to a motorku odtlačili do depa. V tu chvíli za námi přišel Michal Savinkov, který zná rám motorky. Závodí se stejným, jen se liší motorem. Začal nám s opravou pomáhat, srovnali jsme přední vidlice, poslepovali kapoty a opravili plexi.

Rozhodli jsme se, že budeme v závodě pokračovat. Na poslední chvíli mě zatlačili na start s tím, že zkusím zaváděcí kolo a uvidí se, jak bude motorka fungovat. Případně bych odstoupil a když by to šlo alespoň z části, tak jsem si chtěl dojet alespoň pro nějaké body do šampionátu CAMS. Cítil jsem, že je motorka v pořádku, takže jsem se rozhodl to zkusit. Do závodu jsme odstartovali úplně stejně, Shaun byl první a já druhý.

Do kopce jsem ho opět dohnal, ale po předchozí zkušenosti jsem ho raději nechal jet. Po prvním kole jsem ho na cílové rovince předjel a do první zatáčky jsem už najížděl první. První místo jsem udržel až do konce, navíc jsem si navyšoval náskok. Byl to heroický výkon jak mechaniků, tak můj a tím bych chtěl moc poděkovat všem, kteří se na tom zúčastnili. Měli jsme z vítězství obrovskou radost."

"Poté jsem nastupoval do závodu šestistovek. Byl jsem docela nervózní, protože jsem věděl, že jsou mezi námi rozdíly jen v desetinách. Čekal jsem, že nás čeká velký souboj. První start se mi tak nepodařil, jel jsem na druhém místě a přede mnou byl Tomáš Tóth. Toho se mi podařilo předjet, ale byl jsem v zatáčce delší a ostatní mi předjetí vrátili. Nicméně jsem se jich udržel a do první zatáčky druhého kola jsem byl opět první.

Bohužel byl závod kvůli pádu Lakiho přerušen a po krátké pauze byl závod restartován. Druhý start jsem měl lepší, takže jsem jel první a de facto už jsem nikoho před sebe nepustil . V každém kole jsem viděl, že si dělám náskok 2 - 3 desetiny. Při osmém kole jsem viděl, že míjíme jezdce o kolo a náskok se ještě více navyšoval. Do cíle jsem přijel s náskokem devíti vteřin. To bylo úplně nečekané a byl jsem za to moc rád, hlavně při takové konkurenci, která v Dymokurech byla.

Chci moc poděkovat všem lidem, kteří se na tomto úspěchu podíleli, mechanikům a všem sponzorům. Doufáme, že se kvůli koronavirové situaci nezavřou hranice a my se budeme moci zúčastnit letošních posledních závodů. Ty budou první víkend v říjnu na Slovakia Ringu, kde se pojede poslední závod pod Autoklubem ČR."

 

 

 

 

 

PR

foto týmu atd

Fotky

Další články

Komentáře