Pád a poraněná pánev. Bývalý superbikový vicemistr Laverty zažil bolestivou rozlučku s kariérou

Eugene Laverty zažil bolestivou rozlučku se svou kariérou při posledním podniku letošního ročníku MS superbiků na Phillip Islandu. Vicemistr světa z roku 2013 totiž havaroval po kolizi s Xavim Foresem a poranil si pánev. Hořké tečky za svou kariérou ovšem Ir nelituje a brzy by měl být v pořádku.

Už to vypadalo, že se Laverty rozloučí se životem profesionálního závodníka bodovaným výsledkem. Ještě pět kol před koncem závěrečného víkendového závodu na Phillip Islandu se totiž nacházel na 13. pozici. Pak ale přišla první zatáčka a v ní kolize s Xavim Foresem, která způsobila červené vlajky a předčasný konec závodu. Laverty totiž kolizi odnesl poraněním pánve a byl odnášen na nosítkách.

Lavertyho závodní kariéra sice neskončila hezkým způsobem, Ir ale brzy uklidnil své fanoušky prostřednictvím vzkazu na sociálních sítích: „Zotavím se z toho, to je důležité. Děkuji vám za všechny ty zprávy,“ napsal.

Rovněž dodal, že ničeho nelituje a ani teď by k závěru závodu nepřistoupil odlišně: „Mohl jsem těch posledních pět kol dokroužit v klidu do cíle. Místo toho jsem ale usoudil, že pokud do toho nedám sto procent, tak nemá smysl být na trati,“ uvedl.

Z toho, jak poslední závod Lavertyho skončil, byl velmi smutný druhý účastník incidentu Xavi Forés. Španěl brzy po závodě přispěchal s omluvou.

„Moc mě mrzí, že jsem se připletl do kolize s takovým gentlemanem. Při svém úplně posledním závodě skončil takto. Omlouvám se za to, Eugene. Cítil jsem se velice špatně a jsem frustrovaný, že jsem se ti při této nehodě nedokázal vyhnout. Zůstat s tebou a zastavit závod bylo maximem, co jsem pro tebe mohl udělat. Přeji ti jen to nejlepší, dobré zdraví a co nejrychlejší zotavení,“ vzkázal Forés Lavertymu.

Bývalý vicemistr světa jeho omluvu přijal: „Děkuji ti za to, že jsi tam se mnou zůstal, i když jsem zrovna trpěl. Jsi skutečný gentleman, Xavi,“ ocenil Forésovo chování.

Svou kariéru v MS superbiků tak zakončil Laverty až jako šestnáctý muž konečného pořadí. Posbíral dohromady 36 bodů. Nejlépe se umístil jako desátý při prvním závodě na MotorLandu Aragón a v úvodní barcelonské jízdě. Výrazně tak zaostal za svým týmovým kolegou Lorisem Bazem, který skončil na 12. místě se 125 body.

Je ovšem třeba dodat, že Lavertyho sezonu komplikovaly zdravotní potíže. Poprvé se tak stalo už při druhém závodním víkendu v nizozemském Assenu, kdy Laverty tvrdě havaroval ve volném tréninku a přivodil si funkční poruchu pravého předloktí. Z tohoto důvodu musel vynechat všechny víkendové závody. Tento problém se poté znovu přihlásil o slovo v červenci na Autodromu Most. První jízdu a superpole závod sice ještě zvládl odjet, do závěrečného závodu už ho ale lékaři nepustili.

Laverty se sice vytratí ze startovního pole MS superbiků, rozhodně ale ne z celého paddocku této série. Ve své letošní stáji Bonovo totiž odkoupil podíl a vstoupí tak do manažmentu týmu. Kromě toho bude jezdeckým koučem. Kromě svého letošního kolegy Lorise Baze bude radit i Američanu Garrettu Gerloffovi, který přichází z týmu GRT Yamaha, kde musel uvolnit místo dvojnásobnému mistru světa supersportů Dominiqu Aegerterovi a bývalému jezdci MotoGP Remymu Gardnerovi.

Třináct superbikových vítězství i MotoGP

Svých největších kariérních úspěchů sice Laverty dosáhl v mistrovství světa superbiků, původně jsme ho ale mohli vídat v doprovodných kategoriích MotoGP. Nejprve se zde ukázal v roce 2004 ve třídě do 125 ccm, když nastoupil na Donington Parku na divokou kartu. O tři roky později se vrátil, tentokrát už jako stálý jezdec a navíc jako účastník třídy do 250 ccm. Velkou díru do světa ale neudělal. Za dvě sezony získal jen 14 bodů a nejlépe dojel v závodě jako třináctý. Sezonu 2008 už navíc ani nedokončil. Právě tehdy totiž začala jeho kariéra nabírat směr superbiky.

Vše začalo, když během sezony 2008 nahrazoval v MS supersportů u Yamahy zraněného Fabiena Foreta. Jako záskok se totiž více než osvědčil. Zatímco na Donington Parku skončil dvanáctý, ve Vallelunze dojel dokonce třetí. Tím si od roku 2009 vysloužil stálé místo u Parkalgar Honda.

Působení u Parkalgar Hondy vyneslo Lavertymu celkem 12 vítězství a dva tituly vicemistra. Zatímco v sezoně 2009 nestačil o sedm bodů Calu Crutchlowovi, v roce 2010 ho o 11 bodů zdolal Kenan Sofuoğlu. V roce 2011 následoval přesun do superbiků a návrat k Yamaze.

Hned ve své první sezoně se Laverty zařadil ke špičce. Už při svém čtvrtém závodním víkendu v Monze ovládl oba závody a celkově obsadil čtvrtou pozici. V roce 2012 se stal novým týmovým kolegou Maxe Biaggiho u Aprilie. Celkově sice skončil šestý s jedním vítězstvím, zatímco Biaggi vybojoval titul, po Italově konci ale převzal v roce 2013 roli lídra týmu. Vyhrál devět závodů a bojoval o titul s Tomem Sykesem. Nakonec se ale musel spokojit s titulem vicemistra.

Od té doby už se k titulu superbikového šampiona nikdy nedostal tak blízko. Kvůli vleklým jednáním o smlouvě s Aprilií se totiž rozhodl pro rok 2014 podepsat u stáje Crescent Suzuki, kam zamířil i s vidinou sedačky v MotoGP. Tam se japonská značka chystala vrátit v sezoně 2015. Tento tah ale Lavertymu nevyšel. Dokázal sice vyhrát první závod na Phillip Islandu, pak už se ale jen trápil a celkově skončil až desátý. Se Suzuki se navíc nedohodl ani na přestupu do MotoGP. Dostal sice příležitost otestovat motocykl, stáj si ale nakonec vybrala Aleixe Espargara s Maverickem Viňalesem.

I přesto jsme ale mohli Lavertyho od roku 2015 v MotoGP vídat. Stal se totiž jezdcem stáje Aspar. V sezoně 2015 sedlal motocykl Honda kategorie Open, získal ovšem jenom devět bodů a obsadil 22. místo. V roce 2016 přešel Aspar k Ducati a tato změna Lavertymu sedla. Se 77 body skončil třináctý a v Argentině dosáhl dokonce na čtvrtou pozici.

To už se ale jeho kariéra v této třídě chýlila ke konci. Aspar totiž podepsal Álvara Bautistu, který dostal rok starý motocykl. Lavertymu by ale tým byl schopen nabídnout jen dva roky starou motorku. To se Irovi nelíbilo a se stájí Milwaukee Aprilia se vrátil do superbiků.

Druhé Lavertyho působení v MS superbiků už ale nebylo ani zdaleka tak úspěšné jako to první. Zatímco v roce 2017 skončil celkově desátý, během sezony 2018 vybojoval svá poslední dvě pódia v šampionátu a po sezoně musel uvolnit u týmu místo Tomu Sykesovi. V roce 2019 se stal jezdcem GoEleven Ducati. Kvůli zranění ale vynechal několik závodů a skončil až patnáctý.

Změnu k lepšímu nepřineslo ani angažmá u BMW. V roce 2020 skončil u továrního týmu až patnáctý a pro další rok už mu nebyla prodloužena smlouva. Pro sezonu 2021 se přesunul do satelitního týmu německé značky RC Squadra Corse, ten ale kvůli finančním problémům nastoupil jen do prvních čtyř víkendů. Později se ale Laverty objevil alespoň ve třech podnicích v barvách továrního týmu jako náhrada za zraněného Sykese. Letos svou kariéru završil u týmu Bonovo.

Celkem dosáhl v MS superbiků na 13 vítězství. Na stupně vítězů vystoupal 35krát. Absolvoval 216 závodů, do čtyř z nich odstartoval jako první. Pětkrát zajel nejrychlejší kolo a získal 1642,5 bodu.

Foto: Eugene Laverty via Facebook

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.