RECENZE: Realita občas ustupuje Hollywoodu. Přesto dal Brad Pitt velkou lekci Sylvesteru Stallonemu

Fanoušci dostali, co chtěli - nový film s názvem F1 obstál před velkými očekáváními. Snímek s Bradem Pittem v hlavní roli nabízí dosud nejautentičtější fiktivní podívanou z prostředí královny motorsportu, byť snaha o drama místy předčívá důraz na co největší reálnost. Více než dvouhodinový příběh má šanci nadchnout nejenom skalní příznivce, ale i ty, kteří o motorsportu a F1 nevědí vůbec nic. Dopředu upozorňujeme, že recenze vyzrazuje část děje.

Veterán Sonny Hayes v podání šedesátníka Brada Pitta se po více než třiceti letech vrací do F1, aby pomohl nováčkovi Joshuovi Pearcovi (Damson Idris) získat vítězství pro stáj APX GP svého někdejšího týmového kolegy Rubena Cervantese (Javier Bardem) a zachránil tak tým před prodejem. Když před dvěma lety tvůrci oznámili, že se chystá nový film s fiktivní zápletkou z prostředí královny motorsportu, byli někteří fanoušci nadšení, zatímco jiní naopak pochybovali. Měli k tomu důvod.

Když ponecháme stranou fakt, že zmíněný dějový koncept může pro filmové nadšence působit jako klišé, zůstával zde také strašák z minulosti. Když si v roce 1997 Sylvester Stallone plácl s tehdejším šéfem F1 Berniem Ecclestonem na natočení akčního filmu z prostředí šampionátu, vzbuzovalo to velká očekávání. Vždyť mělo jít o první fiktivní film o F1 od úspěšného snímku Grand Prix z roku 1966. Pokus představitele Rockyho nebo Ramba ale skončil propadákem.

Stallone sice dva roky objížděl velké ceny F1, jeho plán ale začal narážet na překážky. Týmy nebyly příliš sdílné a Berniemu Ecclestonovi se navíc nelíbil „Slyův“ scénář. Proto z projektu nakonec vycouval a místo toho vznikl film z prostředí amerického formulového šampionátu CART. Ten se formulovému závodění věnoval pouze povrchně a spíše než film o formulích vznikl tuctový „akčňák“, ve kterém motorsport vystupoval v zásadě jen jako kulisa snadno nahraditelná jiným prostředím.

Na diváky znalých F1 mohla působit divoce i představa, že se na startovní rošt vrátí „šedesátník“ po více než třicetileté pauze. Z věkového hlediska je něco takového zhruba stejné, jako kdyby letos naskočili do sezony ze závodnického důchodu například Jean Alesi, Johnny Herbert nebo Eddie Irvine. Kdo z vás si něco takového umí představit? Nejspíše málokdo. Návrat po více než 30 letech rovněž nemá v reálné historii šampionátu obdoby. Největší rozestup mezi dvěma starty ve velkých cenách činí 10 let, 3 měsíce a 22 dní. Postaral se o něj Jan Lammers v roce 1992. V 75 let dlouhé historii F1 navíc neexistuje pilot, který by v šampionátu závodil po šedesátce. Historicky nejstarším účastníkem velké ceny je Louis Chiron (55 let, 9 měsíců a 19 dní), přičemž v současném startovním poli registrujeme jako nejstaršího brzy 44letého Fernanda Alonsa. Jediným dalším čtyřicátníkem je Lewis Hamilton (40 let). Šedesátileté závodníky sice najdeme v motorsportu i dnes, většinou ale v GT závodech, cestovních vozech nebo třeba tahačích.

Ačkoli byl z příběhu už na papíře cítit Hollywood, současně ho doprovázela důvěryhodnost. Vždyť úlohy režiséra se chopil Joseph Kosinski a scénář napsal Ehren Kruger - strůjci úspěchu filmu Top Gun: Maverick. Na produkci se podíleli mimo jiné streamovací gigant Apple Original Films, Jerry Bruckheimer (oba díly Top Gunu nebo Piráti z Karibiku), samotá F1 a také sedminásobný mistr světa Lewis Hamilton.

Když se sejde taková sestava, je jasné, že očekávání nemohou být jiná než vysoká. A tvůrci jim tentokrát dostáli. Film významně těží právě ze spolupráce s F1 a Lewisem Hamiltonem. Šampionát tvůrcům umožnil během let 2023 a 2024 natáčet přímo během vybraných velkých cen – například na okruzích Silverstone, Hungaroring, Mexico City, Las Vegas nebo Yas Marina v Abú Zabí. Lewis Hamilton se rovněž v projektu ujal role konzultanta. A jeho vliv je více než patrný.

Jako na velké ceně

Nový snímek nenabízí pouze akční podívanou na závodní dráze. Vezme vás mnohem hlouběji do zákulisí. S hlavními hrdiny se podíváte do továrny, aerodynamického tunelu, na strategické porady před závodem, ale třeba také na oficiální tiskové konference. Díky této kombinaci film jasně vyobrazuje F1 jako komplexní, technologický a týmový sport, kde k úspěchu rozhodně nedojde jednotlivec sám. Naopak laické a zjednodušené pohledy prezentující piloty F1 jako jedince, kteří „pobírají nekřesťanské peníze za to, že v neděli jezdí dvě hodiny po okruhu, kde jen přidávají plyn a otáčejí volantem“, nemají po zhlédnutí filmu šanci obstát.

Autenticitě velmi prospívá už zmíněné natáčení přímo v dějišti velkých cen. Při soubojích na dráze si divák může vychutnat záběry přímo z kamer umístěných na monopostech APX GP (ve skutečnosti šlo o upravené vozy F2). Jiné scény sice byly vytvořeny počítačem, i ty ale působí věrohodně – využívá se zde totiž reálných záběrů, v nichž jsou skuteční jezdci nahrazeni Sonnym Hayesem nebo Joshuou Pearcem. Nechybí ani oficiální grafika, kterou můžeme znát z přímých přenosů.

Tvůrci zasluhují pochvalu i za to, že ve většině případů myslí na reálná pravidla šampionátu. Ve filmu díky tomu uvidíme i vyšetřování kolizí, výjezdy zpomalovacího vozu, ale také aktivace virtuálního safety caru nebo dokonce červené vlajky. V souladu se skutečnou F1 vstupují do děje například také regule o pneumatikách nebo pokuty za neúčast na mediálním brífinku.

Díky spolupráci s F1 jsou součástí filmu skuteční piloti i šéfové stájí. Pokud ovšem očekáváte, že se některý z vašich oblíbenců zapojí více do děje, budete zklamaní. Drtivá většina totiž vystupuje jen jako komparz. Někteří přesto dostali prostor k o trochu „většímu než žádnému“ hereckému výkonu – například Fernando Alonso, Toto Wolff, Fréderic Vasseur nebo Zak Brown.

Vidět a slyšet jsou také komentátoři Will Buxton nebo Martin Brundle. Právě komentář, který doprovází závodní situace, je další silnou stránkou filmu. Pomáhá totiž uvést do obrazu i diváka, kterému F1 neříká vůbec nic.

Trochu Kimi, trochu Max

Jednou z mnoha oblastí, kde film F1 odvedl o poznání lepší práci než Stalloneho Formule! z roku 2001, je bezesporu psychologie postav. Zatímco o Stallonově Joeu Tantovi jsme věděli, že kdysi spadl z vrcholu na dno, ale detailněji se jeho minulostí film nezabýval, u Sonnyho Hayese byla tato chyba napravena.

Diváci se dozvídají, že Sonny sice kdysi býval slibným talentem, ale jeho kariéru zničila nehoda v Jerezu 1993, kdy bojoval o své první vítězství s Ayrtonem Sennou. Poté to šlo s jeho životem z kopce. Selhal jako profesionální gambler, zkrachovala mu manželství, pracoval jako taxikář a před svým překvapivým návratem do F1 se živí jako nájemný závodník, který žije v dodávce.

Za zmínku stojí, že pro vyobrazení této havárie, ke které se děj několikrát vrací, využívají filmaři záběry skutečné nehody Martina Donnellyho. Ta se ve skutečnosti odehrála v Jerezu v roce 1990 a kariéru britského jezdce ukončila.

V řadě věcí může Sonny připomínat Kimiho Räikkönena. Navenek totiž působí jako pohodář, který je smířený se svým osudem a má všechno „na háku“. Jeho podobnosti s Kimim Räikkönenem si jistě všimnete při jedné z tiskových konferencí, kde odbyde zvídavého novináře odpověďmi „ano“, „ne“. Ve skutečnosti jde ale spíše jen o jeho pózu a není ani zdaleka tak v pohodě, jak se snaží působit. Zmíněná nehoda z Jerezu s ním totiž zůstává jako noční můra a on svůj návrat do F1 vnímá jako šanci „vykoupit se“.

Zpozorovat u Hayese můžeme i povahové rysy Maxe Verstappena, kterého nám připomenou zejména výbušné reakce při sporech s týmovým kolegou Pearcem, se kterým si k sobě hledají cestu postupně. Ve scéně, kdy pronáší větu „příště už žádné rozhovory“, je pak podobnost s nizozemským čtyřnásobným šampionem naprosto nezpochybnitelná.

Sonnyho postava nabídne humor, sarkasmus, tvrdohlavost i lehkovážnost. Na druhé straně ale u něj budeme také svědky sebereflexe, boje s vnitřními démony, ale také zodpovědnosti a vůdcovství. Scéna z týmové porady, kdy jako zkušený lídr burcuje před závodem celý tým a strhává ho k bojovné náladě, patří podle nás k nejsilnějším pasážím filmu.

Joshua Pearce je oproti Sonnymu Hayesovi úplně jiný. Stejně jako závodění má totiž rád i show, která ho provází, pozornost novinářů nebo Instagram, v čemž připomíná Lewise Hamiltona. Jak už ale asi správně tušíte, tato charakteristika platí jenom pro začátek filmu. Během něj totiž postava prochází vývojem pod vlivem Sonnyho.

Tvůrci se snažili také o genderovou vyváženost. Roli historicky první technické ředitelky týmu F1  Kate McKennaové ztvárnila Kerry Condonová. APX GP má ženské zastoupení i mezi mechaniky v osobě Jodie, kterou hraje Callie Cooková. Mezi Kate McKennaovou a Sonnym Hayesem se rozvíjí dějová linka, která se stará o romantickou složku filmu. Co do činění má ale Sonny také s Jodie. Právě na ni má totiž Sonnyho vůdcovství dost možná nejpozitivnější dopad ze všech členů týmů.

Celý film trvá dohromady 156 minut, přesto se daří diváky udržovat neustále v napětí a ti se tak nenudí ani vteřinu. K tomu dopomáhají akční okamžiky v podobě soubojů kolo na kolo nebo nehod, kterých je možná i zbytečně moc (v jedné z nich lze vidět paralelu s už zmíněnou Stalloneho Formulí), ale také nečekané dějové zvraty včetně zrady. Velkolepé vyvrcholení při noční Velké ceně Abú Zabí si jistě vychutnají i ti, kteří raději vzpomínají na stále ještě ne tak dávnou dobu, kdy sezona F1 končila na brazilském Interlagosu a do rozhodnutí o novém šampionovi často promlouvaly také rozmary počasí.

Jak už to tak bývá, občas se ve filmech najdou místa, kdy snaha o drama zastíní autenticitu. Výjimkou není ani film F1. I tady autoři několikrát použili uměleckou licenci.

Skalním fanouškům motorsportu může připadat úsměvné, když Sonny Hayes opakovaně vyvolává výjezdy zpomalovacího vozu s cílem pomoci týmovému kolegovi a u toho se mu daří úspěšně balancovat na hraně pravidel. Přitažené za vlasy je také jeho rozhodnutí zůstat na dráze do doby, než mu exploduje pneumatika. To vše navíc na okruhu v Monze, který patří k nejrychlejším v kalendáři a defekt v některé z jeho rychlých pasáží může způsobit pořádný malér. Přesto se v tomto případě čerpá ze skutečných událostí Velké ceny Singapuru 2008. Tam Nélson Piquet schválně havaroval, aby pomohl k vítězství Fernandu Alonsovi.

Znalce jistě zarazí mimo jiné také závěr testů na Silvestone. Tam se Hayes dostane do odstupu menšího než jedna vteřina za Pearce i přesto, že se v závěru přípravného kola dostává do hodin a zůstává stát na trati. To by mu v reálném světě zabránilo najet do ostrého kola s optimální rychlostí a rovněž by výrazně poklesla teplota v pneumatikách. Za takových podmínek by bylo velmi nepravděpodobné zajet tak rychlý čas. Skutečný jezdec by se místo toho rozhodl absolvovat další přípravné kolo a ne jeho konci dost možná zajet do boxů a pneumatiky vyměnit.

Přestože se najde ještě několik dalších pasáží, kdy budou detailisté skřípat zuby, na závěru to nic nemění. Brad Pitt porazil v pomyslném souboji hollywoodských hvězd Sylvestera Stalloneho na celé čáře a fanoušci F1 se dočkali pořádného trháku, který má potenciál zařadit se mezi nejlepší filmy s tématikou motorsportu vůbec. Může tak navázat na dokumentární sérii Drive to Survive a přilákat šampionátu další nové fanoušky.

Koneckonců, čísla mluví jasně. Po prvním týdnu v kinech činí tržby 55 milionů dolarů v USA a dokonce 144 po celém světě. To z filmu dělá nejúspěšnější produkt z dílny Apple Original Films. A aby toho nebylo málo, tak úspěšný vstup do kin nezažil s žádným jiným filmem ani Brad Pitt. A že toho zažil ve filmovém průmyslu už hodně. Celkový rozpočet na film se pohyboval v rozmezí 200 – 300 milionů dolarů.

Foto: Vertical Entertainment