V Le Mans se zapsal do historie, odchodu z Williamsu litoval. Mark Blundell slaví 60. narozeniny

Držitel tří pódiových umístění v F1, vítěz závodu 24 hodin Le Mans z roku 1992 nebo také autor jednoho z nejlepších kvalifikačních kol v historii slavného francouzského závodu. Tím vším je britský jezdec Mark Blundell, který ve středu 8. dubna slaví jubilejní 60. narozeniny.

Mark Blundell se do historie motorsportu zapsal jako jeden z nejuniverzálnějších jezdců. Kromě triumfu v Le Mans dokázal vyhrávat i závody americké CART (někdejší konkurenční seriál pro IndyCar). Možná by se mu v F1 mohlo povést totéž, to by se ale nesměl příliš často nacházet ve špatnou dobu na špatném místě. Zpočátku to ale vypadalo, že se Blundell ve své kariéře vydá úplně jiným směrem.

V juniorském věku totiž patřil rodák ze severu Londýna k nadějným britským motokrosařům. Jeho směřování se ale změnilo poté, co si na okruhu Silverstone vyzkoušel monopost Formule Ford v rámci klubových závodů. Tato zkušenost ho nadchla natolik, že se rozhodl svět jedné stopy opustit a po zbytek své kariéry již zůstat na čtyřech kolech. A toto rozhodnutí se brzy ukázalo jako správné.

Hned při své první sezoně v roce 1984 skončil celkově druhý v britském juniorském šampionátu Formule Ford. V následující sezoně přišel titul v britském šampionátu Formule Ford 1600, v roce 1986 se stal evropským šampionem dvoulitrových Fordů. Tyto úspěchy Blundella navnadily natolik, že se rozhodl vynechat tradiční mezikrok v podobě F3 (do těchto závodů později nastoupil pouze příležitostně) a rovnou přeskočil do Formule 3000, která měla tehdy na mezinárodní scéně stejné postavení jako F2 – šlo tedy o pomyslnou předsíň F1.

Ve „druhé lize“ strávil Blundell tři sezony a nejednou prokázal svůj potenciál. Na stupně vítězů se dostal pětkrát, nikdy však na ten nejvyšší. V celkovém pořadí se umístil nejlépe v roce 1988, kdy skončil šestý. Postupně mu učarovaly i sportovní vozy. V roce 1989 debutoval v mistrovství světa s Nissanem a poprvé absolvoval i závod 24 hodin Le Mans. Toto vystoupení pro něj sice skončilo už po pěti kolech poté, co jeden z jeho parťáků Julian Bailey zavinil kolizi, od sezony 1990 se ale Blundell soustředil už jenom na tuto disciplínu a netrvalo dlouho, než o sobě dal pořádně vědět.

Rodeo na La Sarthe

Tento moment nastal při kvalifikaci na 24 hodin Le Mans 1990. Do francouzské klasiky šel Nissan s prototypem R90CK. Ten byl sice velmi rychlý, ale nespolehlivý. Při přípravě na Le Mans tým zlobil zejména osmiválcový třiapůllitrový turbomotor, jehož odklápěcí ventil se často neotevíral. Díky tomu agregát mohl dosahovat až 1 100 koní a každou chvíli hrozila jeho exploze. Stejná situace nastala i v době, kdy měl Blundell absolvovat své kvalifikační kolo.

Mark Blundell | 1990 Lemans record breaking pole run in his Nissan GTP.

Vote in crossover madness below when you are done with this 3 minute awesomeness. https://t.co/gtKCST6mYK pic.twitter.com/HsE42DJbwz

— Champweb (@champwebdotnet) December 3, 2025

Inženýři Nissanu se obávali o techniku a tak Blundellovi ještě před začátkem ostrého kola přikázali, aby svůj pokus vzdal. To se ale Britovi nelíbilo. Pro něj a jeho parťáky Juliana Baileyho s Gianfrancem Brancatellim by to totiž znamenalo start z poslední pozice. Proto se rozhodl týmovou vysílačku odpojit a kolo absolvoval. Blundell měl v každé zatáčce co dělat, aby „překoňovaný“ speciál udržel na trati. Řadit musel manuálně a nemohl se spolehnout ani na pomůcky jako ABS, kontrola trakce nebo posilovač řízení. Zdánlivě nadlidský úkol ale zvládl.

Kolo, během kterého se maximální rychlost Nissanu vyšplhala až na 366 km/h, zvládl Blundell dokončit v čase 3:27,020. Nejbližšího pronásledovatele pokořil o více než šest sekund a postaral se tak o jeden z největších kvalifikačních rozestupů mezi prvním a druhým místem v historii závodu. „Pro mě to bylo nejlepší kolo, které jsem kdy v závodním autě zajel,“ má jasno Blundell. „Bylo to naprosto reaktivní kolo. Neodjel jsem to na nic jiného než na instinkt,“ říká.

Pole position pro ročník 1990 se sice Nissanu proměnit ve vítězství nepodařilo, protože posádka ze závodu musela odstoupit kvůli převodovce, Blundell se ale brzy triumfu v tomto závodě dočkal. V roce 1992 slavil s Peugeotem po boku Dereka Warwicka a Yannicka Dalmase.

Blízko byl i v roce 2003, kdy v závodě dosáhlo na dvojitý triumf Bentley, v jehož sestavě Blundell figuroval. Spolu s Davidem Brabhamem a Johnnym Herbertem byl ale členem posádky, která skončila jako druhá za vítězným triem Rinaldo Capello, Tom Kristensen a Guy Smith. Tou dobou už ale měl Blundell za sebou další významou kapitolu své kariéry – působení v F1.

Ve znamení špatného načasování

Do kontaktu s F1 přišel Blundell poprvé v roce 1989. Tehdy se stal testovacím jezdcem Williamsu. Britské stáji pomáhal během dvouletého působení vyvíjet i revoluční systém aktivního zavěšení, díky kterému získal tým v sezoně 1992 klíčový náskok před konkurencí a na několik let se stal v F1 dominantní silou. Blundellovo testovací angažmá mělo původně trvat tři roky, situace se ale vyvinula jinak.

Mark Blundell
Brabham BT60Y Yamaha

1991 Mexican GP ???????? Autodromo Hermanos Rodriguez#MexicanGP #BrabhamF1 pic.twitter.com/0qI9yU5biM

— Random Motor Photos (@PhotosMotor) September 4, 2025

Pro sezonu 1991 Blundell jednal v mistrovství světa sportovních vozů o přestupu do továrního Jaguaru. V případě, že pro tým vybojuje titul, si však představoval šesticifernou peněžní odměnu. Tu mu ovšem týmový šéf Tom Walkinshaw zprvu nenabízel a když se jednání zasekla, oslovil Blundella Brabham, který ho chtěl do jedné ze závodních sedaček v F1. U Williamsu sice svému testovacímu jezdci radili, aby zůstal s nimi, když je ale neposlechl, neměli problém ho uvolnit. Blundell ovšem brzy zalitoval.

Brabham totiž v roce 1991 už dávno nebyl tím Brabhamem ze 60. nebo 80. let, který získává mistrovské tituly. Tým sužovaly nejenom technické problémy, ale také finanční potíže. Ze 16 závodů jich Blundell dokončil jenom 5, přičemž do dvou se kvůli technickým závadám nekvalifikoval. Díky velkému množství odstoupení získal bod alespoň v Belgii, kde skončil šestý. Blundell také několikrát obdržel výplatu pozdě. Že se nerozhodl správně, pochopil při testu v Imole, kterého se zúčastnil s Williamsem jako záskok za Damona Hilla.

„Ve Williamsu jsem byl na závodních pneumatikách o více než dvě sekundy rychlejší než s Brabhamem na kvalifikačních,“ kroutil hlavou. Pro rok 1992 dal Brabham přednost platícím jezdcům a Blundell ani jeho kolega Martin Brundle už s týmem nepokračovali. Blundell tak musel strávit rok v roli testovacího jezdce McLarenu.

Blundellův nástupce u Williamsu Damon Hill zaujal pro rok 1992 jednu ze závodních sedaček u Brabhamu a v sezoně 1993 ho po bok Alaina Prosta angažoval coby závodního pilota Williams. Hillova spolupráce s týmem vyvrcholila v sezoně 1996, kdy si dojel pro titul mistra světa. Pokud by se Mark Blundell rozhodl v roce 1991 zůstat, možná tou dobou mohl být na jeho místě on. I on ale ještě zažil v F1 několik světlých momentů.

V sezoně 1993 se totiž do akce vrátil s Ligierem. Hned při prvním závodě v jihoafrickém Kyalami skončil třetí a stejný výsledek zopakoval i na německém Hockenheimringu. V celkovém pořadí šampionátu skončil desátý, roční smlouva mu ale prodloužena nebyla. Pro rok 1994 ale našel útočiště u Tyrrellu, se kterým dokázal při Velké ceně Španělska v Barceloně dosáhnout na další třetí místo. Tím se postaral nejenom o své poslední pódium v F1, ale také o poslední „bednu“ pro Tyrrell a zároveň o první stupně vítězů pro motory Yamaha.

Mark Blundell brought his Ligier-Renault-JS39 home in 3rd position. This was the first of three F1 podium finishes for the Englishman.

South African Grand Prix, Kyalami, 14 March 1993.

© Getty Images #F1 pic.twitter.com/z0qEMTfKHU

— Formula 1 Through the Years ???? (@Formula1_OTD) March 14, 2025

Tyrrell byl ale tou dobou dalším z kdysi slavných týmů, které se potýkaly s finančními potížemi. Pro sezonu 1995 proto potřeboval především jezdce se silným sponzorským zázemím a Blundellovi se nepodařilo sehnat dostatečný balík, aby mohl s týmem pokračovat. Nakonec jeho kariéra v F1 vyvrcholila s McLarenem. Tam měl původně jenom testovat. Někdejší šampion Nigel Mansell se ale rozhodl své trápení s nekonkurenceschopným vozem, do kterého se původně ani nevešel, vzdát už po dvou odjetých závodech. A tak ho nahradil právě Blundell.

S komplikovanými podmínkami se zvládl Blundell vypořádat obstojně. Dvakrát skončil čtvrtý a v šampionátu obsadil 10. příčku. Na týmového kolegu Miku Häkkinena, který rovněž vynechal dva závody kvůli operací a poté zranění, ztratil jenom čtyři body. McLaren se ale rozhodl pro sezonu 1996 angažovat Davida Coultharda a Blundell tak odešel nejenom z McLarenu, ale také z F1.

Na své působení v McLarenu ovšem nevzpomíná v nejlepším. „Jak sami říkají, podle mě to bylo pravděpodobně nejhorší auto, které kdy postavili,“ vrací se Blundell k sezoně, která byla pro McLaren první s motory Mercedes. „Měl jsem pocit, že se v řadě oblastí vydali špatným směrem. To byla velká škoda. Byl to totiž první rok po návratu Mercedesu do F1 a toto skvělé partnerství později přineslo velké úspěchy,“ mrzí ho.

Pro sezonu 1996 se Blundell ještě pokoušel získat místo u Sauberu. Jednání se švýcarským týmem byla na dobré cestě, hlavní sponzor týmu Red Bull ale chtěl zkušeného jezdce, který už vyhrál velkou cenu. Proto dostal přednost Johnny Herbert. V roce 2001 měl Blundell zájem vrátit se do královny motorsportu v roli testovacího jezdce, jednání s týmem Alaina Prosta ale nakonec nedopadla.

Mark Blundell, McLaren MP4/10B - Mercedes FO 110 3.0 V10. GP Silverstone 1995.

????: Dominique LEROY / EMPICS.#F1 pic.twitter.com/cOHt4PqPiH

— Legendary F1 ???? ???? (@LegendarysF1) August 29, 2023

Poslední výraznější kapitola Blundellovy kariéry se odehrála v období 1996-2000 v americkém šampionátu CART s týmem PacWest Racing. V sezoně 1997 sice vyhrál tři závody a skončil celkově šestý, zbytek jeho působení ale ovlivňovala zhoršující se forma týmu a také dvě vážné nehody, při kterých Blundell utrpěl zranění a musel vynechat několik závodů v letech 1996 a 1999. Na konci sezony 2000 se Blundell a PacWest po vzájemné dohodě rozešli.

Zajímavostí je, že Mark Blundell byl výrazným způsobem využit Sylvesterem Stallonem v nepříliš úspěšném akčním filmu Formule!  Jeho monopost i žlutá přilba tam byla propůjčena postavě Jimmyho Blye, kterého ztvárnil Kip Pardue.

???????? Mark Blundell 2000 Reynard 2KI Mercedes IC 108E PacWest Racing. pic.twitter.com/1GWujQgkhI

— Mark Whitelegge (@Mark_Whitelegge) September 25, 2023

Pozdější závodnická dobrodružství Marka Blundella už se nesla spíše ve znamení jednorázových a příležitostných účinkování. Za zmínku stojí například jeho start s vozem MG ZR S1600 při britském podniku WRC v roce 2002, třetí místo z 12 hodin Sebringu 2003 v Bentley nebo třetí místo v závodě Volkswagen Scirocco R-Cupu na Brands Hatch z roku 2010.

V sezoně 2019 ovšem Blundell překvapil. Ve věku 53 let se rozhodl s vozem Audi S3 absolvovat celou sezonu populárního britského šampionátu cestovních vozů BTCC. Na body se ale dostal jenom dvakrát. Nejlépe skončil třináctý na Silverstone a v šampionátu se umístil až na 27. místě.

V šampionátu Blundell působí i dnes jako sportovní ředitel týmu MB Motorsport, který aktuálně v seriálu spolupracuje s ekipou Laser Tools Racing. Jeho společnost poskytující služby v oblasti managementu se stará například o závodníka Toyoty ve WEC Mika Conwaye. Do roku 2008 se Blundell věnoval i komentování přímých přenosů F1.

2/2

...went on to win 2 @IndyCar (CART) wins between 1996 & 2000, raced in the @OfficialWRC, ALMS & the @BTCC where MB Motorsport (now woth Speedworks) won the title with Jake Hill & WSR in 2024.

Many Happy Returns, Mark ????????#happybirthday #f1 #btcc #onthisday #legend pic.twitter.com/LDm7wK1OM8

— The Hard Compound (@TheHardCompound) April 8, 2026

Foto: MB Motorsport