Lauda byl jednou z prvních super star formule 1. Slavil úspěchy za volantem i v boxech

Niki Lauda, který by 22. února oslavil 75. narozeniny, nebyl jen členem elitního klubu několikanásobných mistrů světa formule 1.

Cesta Nikiho Laudy na vrchol formule 1 je příběhem, v němž se prolíná vzrušení ze závoděním s jedinečnou ságou vůle. To z něj činí příběh, který rezonuje daleko za hranicemi motoristického sportu. Jeho příběh není jen o honbě za rychlostí a sbírání titulů. Je to velkolepá kronika muže, který se postavil smrti  a zanechal nesmazatelnou stopu ve světě Velkých cen díky svému mění na trati i mimo ni.

Lauda se narodil 22. února 1949 ve Vídni do světa privilegií. Vzdor proti přáním rodiny pokračovat v tradici připravil půdu pro kariéru, která se vyznačovala neúnavným odhodláním a neochvějnou oddaností vášni pro závodění. Vstup do formule 1, který si financoval sám a byl provázen neúspěchy, by slabšího ducha odradil. Houževnatost a víra ve vlastní schopnosti Laudovi pomohly překonat počáteční obtíže, ukázaly jeho odhodlání a položily základ legendární kariéře.

Laudovo působení u Ferrari, které začalo v roce 1974, bylo přelomové nejen pro jeho kariéru, ale i pro samotnou Scuderii. V období zmatků a slabých výkonů se Lauda stal katalyzátorem obnovy, vybojoval vítězství a zahájil impozantní boj o titul mistra světa. Triumf v sezoně 1975 byl důkazem jeho schopností, odhodlání a symbiózy, kterou s Ferrari sdílel. To vše vedlo k tomu, že se mu podařilo posílit postavení týmu ve formuli 1.

Rakušanův život definoval otřesný zážitek na Nürburgringu v roce 1976. Nehoda, při níž málem přišel o život, se stala důkaze Laudovy mimořádné odvahy a nezdolné vůle. Jezdcovo rozhodnutí vrátit se k závodění navzdory těžkým popáleninám a bolestem v plicích pouhých šest týdnů po nehodě je jedním z nejpozoruhodnějších návratů v jakémkoli sportu. Tato oddanost ukázala nejen Laudovu osobní statečnost, ale také jeho hlubokou lásku k závodění.

V dramatickém finiši ročníku 1976 dal jezdec v japonském lijáku přednost svému zdraví před korunou šampiona a titul tak získal jeho rival James Hunt. Laudův druhý titul mistra světa v roce 1977 byl ale vítězstvím nad nepřízní osudu a zdůraznil jeho výjimečný talent a odolnost. Cesta za úspěchem však zdaleka nebyla u konce. Po krátké přestávce v závodění se Lauda vrátil do F1. Tentokrát to bylo do týmu McLaren. V roce 1984 si nejtěsnějším rozdílem zajistil třetí titul mistra světa. Toto vítězství bylo důkazem, že Laudův duch zůstal nezlomený zkouškami, kterými jezdec prošel.

Vedle závodních úspěchů měl Lauda hluboký vliv na formuli 1 i po skončení kariéry. Neúnavná propagace bezpečnosti vyvrcholila reformou Asociace jezdců Grand Prix (GPDA). Manažerské funkce u Ferrari, Jaguaru a Mercedesu dokazovaly, že dokázal spojit závodnický um se strategickým rozhledem a pomáhal tak utvářet budoucnost seriálu.

Laudova role při přesvědčování Lewise Hamiltona, aby přišel do Mercedesu, byla klíčová. Ukázala jeho vizi a vliv na vytváření týmu, který poté dominoval světu Velkých cen řadu let.

Životní příběh Nikiho Laudy je bohatou koláží triumfů, tragédií a vykoupení. Jeho kariéra, poznamenaná neuvěřitelnými vzestupy a hlubokými pády, slouží jako inspirace. Ukazuje houževnatost, důležitost bezpečnosti a neústupnou snahu o dokonalost. Laudova cesta od vzdorovitého mladého jezdce k trojnásobnému mistru světa a klíčové postavě vývoje formule 1 je eposem o odhodlání, odvaze a neochvějné vášni pro sport, který miloval.

V historii formule 1 vyniká příběh Nikiho Laudy jako jedinečné svědectví o síle lidského ducha. Jeho odkaz se nezapsal jen do rekordních knih, ale také do srdcí a myslí závodních fanoušků i jezdců. Slouží jako připomínka toho, co znamená bojovat, vrátit se a zvítězit navzdory všem překážkám. Laudův život na trati i mimo ni vystihuje podstatu formule 1: neúnavnou snahu o rychlost, bezpečnost a úspěch. Niki Lauda nebyl ve všech ohledech jen šampionem formule 1, byl také šampionem života a zanechal po sobě odkaz, který bude inspirovat další generace.

Foto: Mercedes-Benz, Ferrari, BMW a Goodwood