Slavia B. Vzpomínka na dobu, kdy Boleslav proslavila závodní motorka

Sportovní historie Škody Motorsport se začala psát před 120 lety při závodě Paříž - Berlín (GALERIE).

V roce 1901 dojel tovární jezdec Narcis Podsedníček, tovární jezdec značky Laurin & Klement, jako jediný motocyklista do cíle nejnáročnějšího kontinentálního závodu své doby, který vedl z Paříže a Berlína. Právě tam se díky motocyklu Slavia typ B začala rodit tradice, kterou dnes zosobňuje Škoda Motorsport.

Zcela výsadní postavení v historii mladoboleslavské automobilky náleží motocyklu Laurin & Klement Slavia typ B. Šlo o první motocykl, se kterým se společnost Laurin & Klement zúčastnila mezinárodního motoristického závodu. Dálkový maraton z Paříže do Berlína tehdy platil za nejnáročnější podnik na evropském území. Tovární jezdec Narcis Podsedníček se hned napoprvé zapsal do historie, když do cíle dojel jako první ve své třídě - přesto nebyl vyhlášen vítězem.

Nedílnou součástí legendárních úspěchů je spojení odvahy a nebojácnosti. V případě zrození motoristického sportu na počátku 20. století to platilo dvojnásob. Odhodlaní průkopníci neúnavně dobývali nová území a posouvali hranice tehdy proveditelného a dosažitelného - vždy s pevnou vírou v technický pokrok.

Společnost Laurin & Klement sice začínala v malé dílně o pěti lidech, se strojním zařízením na nožní či ruční pohon, ale už po roce vyrábělo 21 zaměstnanců pět různých modelů bicyklů s vlasteneckým označením Slavia. 18. listopadu 1899 přišel revoluční posun a veřejnosti byly představeny první dva motocykly L&K: typy Slavia A a B,

Přinesly dnes již samozřejmou polohu motoru ve spodní části rámu, díky čemuž se lépe ovládaly a měly lepší stabilitu. Šlo o jeden z triumfů geniálního technika Václava Laurina. Václav Klement zase uplatil svůj obchodní talent, díky němuž se podařilo zajistit významné zakázky na domácím trhu i ve vyspělých průmyslových zemích, včetně Německa a Velké Británie. Mimořádné kvality „motorových dvoukolek“ z Mladé Boleslavi potvrdily také působivé úspěchy v náročných sportovních podnicích, počínaje startem v závodě Paříž–Cáchy–Hannover–Berlín v roce 1901.

Svědectví strážníka nestačilo

K závodnímu debutu mladoboleslavské značky byl vybrán jako nejzkušenější vybrán kmenový zaměstnanec továrny Narcis Podsedníček. Původní profesí nástrojař patřil zároveň k obchodním zástupcům velocipedů Slavia z produkce továrny L&K. Později se vypracoval na vrchního mistra. Bylo to tedy on, kdy byl v sedle jednoválcového motocyklu Laurin & Klement Slavia typ B jedním z deseti jezdců startujících v kategorii motocyklů a motorových tříkolek.
 
Trasa třídenního závodu dlouhá 1 196 kilometrů byla velkou výzvou. Většinou vedla po nezpevněných či špatně dlážděných cestách, což vedlo k mnoha defektům pneumatik. Ze 110 vozidel nakonec vidělo cíl pouhých 48. Mezi motocyklisty to byl právě Podsedníček.

Jenže jeho noční příjezd do cíle nebyl řádně zdokumentován. Ve tři hodiny ráno totiž nesehnal žádného z komisařů závodu, a tak mu čas příjezdu potvrdil pouze strážník. Pořadatelé však tento záznam neuznali a v cíli byli nakonec klasifikováni pouze čtyři francouzští jezdci na tříkolkách De Dion-Bouton. Podsedníčkův výkon však i tak položil základy budoucího sportovního programu firmy, k němuž se hlásí i jeho nástupce Škoda Auta..

Místo převodovky kožený řemen

Výroba motocyklu Laurin & Klement Slavia typ B začala v roce 1899, v listopadu toho roku byl představen spolu s typem A na cyklistické závodní dráze Praha-Bubny. Pro pohon Slavie typu B sloužil vzduchem chlazený jednoválec o zdvihovém objemu 240 cm3, který dával výkon 1,75 koně.

První motocykly samozřejmě neměly převodovky a zadní kolo bylo poháněno plochým koženým řemenem přímo od motoru. Využití lidské síly přes šlapadla, tj. startovací a pomocný převod, řešil klasický řetěz. Motocykl dosahoval maximální rychlosti až 40 km/h. V Mladé Boleslavi vyrobili do roku 1904 celkem 540 motocyklů Slavia typu B.

V roce 1956 si tento motocykl zahrál ve filmu Dědeček automobil, přibližujícím počátky motorismu na našem území, kdy předlohou scénáře byla stejnojmenná knížka Adolfa Branalda.