V MotoGP jsem si zasloužil pokračovat, myslí si Álex de Angelis. V Brně jezdil s včelou v přilbě

Na závodění v MotoGP vzpomíná s vděčností, zejména pak na působení u stáje Gresini. I po letech ale cítí, že si zasloužil větší šanci, než ve skutečnosti dostal. Na Masarykově okruhu v Brně dosáhl pódiového výsledku, o kterém původně vůbec nevěděl, také zde ale zápasil se včelou v přilbě. To vše prozradil v exkluzivním rozhovoru pro server MotorMix Álex de Angelis, bývalý závodník a dnes týmový manažer stáje Pramac v Moto2.

Álexi, dnes působíš jako týmový manažer u stáje Pramac v Moto2. Byly ale časy, kdy jsi sem do Brna přijížděl jako jezdec. Jak na své závody na Masarykově okruhu vzpomínáš?

Na tento okruh mám moc hezké vzpomínky. Mám ho moc rád. Když jsem v roce 2000 jel svou první celou sezonu v mistrovství světa, tak toto byl jeden z prvních okruhů, dost možná úplně první, kdy jsem se dokázal dostat blízko ke špičce. Jel jsem na páté nebo šesté pozici. Tento okruh mě vždy bavil. Od první chvíle jsem tu byl rychlý.  Mou další vzpomínkou je rok 2003.

Ano, to jsi zde dojel na pódiu.

Přesně tak, to bylo hlavní. Taky jsem tu ale startoval z pole position. Ale když jsem po prvním kole dojel na konec rovinky, tak motor začal vydávat divný zvuk. Jako kdyby byl rozbitý. Takže jsem projel celou první zatáčku se stisknutou spojkou a snažil jsem se motorku znovu nahodit. To se mi povedlo a pak jsem byl zase rychlý. Potom jsem si strašně moc zapředjížděl. Vůbec jsem neměl tušení, na které pozici jedu.

Projel jsem pod šachovnicovou vlajkou a za poslední zatáčkou jsem viděl kluky ze svého fanklubu. Křičeli jako šílení. Já jsem byl ale naštvaný a vůbec jsem netušil, na jaké pozici jsem dojel. Byl jsem na pódiu a vůbec jsem to nevěděl. Během závodu jsem se totiž soustředil pouze na svou jízdu a vůbec jsem nekoukal, co mi ukazují mechanici. Takže si to pamatuji jako závod, ve kterém jsem dojel na pódiu a vůbec jsem o tom nevěděl.

To jsou skvělé vzpomínky. Já k nim přidám ještě jednu, na kterou si vzpomínám z dob, kdy jsem byl malým fanouškem. Byl to rok 2009 a pokud si dobře pamatuji, tak ti pět kol před koncem závodu MotoGP vlétl do helmy motýl. A ty jsi s tím musel dojet do cíle. Je to tak, že?

To nebyl motýl, byla to včela. Musel jsem skoro zastavit, otevřít hledí a snažil jsem se ji vyndat. Bylo to docela strašidelné. Tenkrát tu létalo hodně včel. Byly tu i vosy. Jejich bodnutí bolelo opravdu pořádně. Takže mě to vlastně ani nepřekvapilo.

Když už se bavíme o roce 2009, tak v té době ještě chvíli zůstaňme. Tou dobou jsi totiž závodil v MotoGP na motocyklu Honda stáje Gresini. V roce 2009 jsi dokonce dojel druhý v Indianapolisu. Jak na tuto dobu vzpomínáš?

To bylo nejkrásnější období mé kariéry. Jezdil jsem v MotoGP. Tehdy jsem opravdu žil svůj sen. Zejména v sezoně 2009, což byla má druhá sezona v MotoGP, to bylo opravdu krásné. Dojel jsem na pódiu, také jsem skončil několikrát čtvrtý. To všechno na satelitní motorce soukromého týmu. Tehdy to nebylo jako dnes, kdy je v podstatě každá motorka tovární. Tenkrát byla motorka satelitního týmu opravdu satelitní a nebylo snadné se s ní prosadit.

Dodnes nevím proč, ale v sezoně 2010 už jsem nedostal příležitost v MotoGP pokračovat. Občas to tak v životě je. Možná to bylo kvůli mé národnosti, možná kvůli penězům, nevím. Co ale cítím a čím jsem si jistý, je to, že jsem si zasloužil pokračovat v MotoGP i v roce 2010. Netuším, co se tehdy stalo.

Ano, já si to pamatuji. Kromě pódia v Indianapolisu jsi v roce 2009 skončil i osmý celkově a byl jsi třetím nejlepším jezdcem na satelitní motorce. Souhlasím s tebou, že takové výkony by obvykle měly k udržení sedačky v MotoGP stačit.

Občas prostě nemůžeš věci ovlivnit. Každopádně to ale bylo krásné období mého života. Byla to dobrá sezona, zajížděl jsem pěkné výsledky a zažil jsem spoustu skvělých momentů. Vzpomínám na to s láskou.

Později jsi se ale mohl do MotoGP vrátit. Odjel jsi několik závodů jako záskok. Například v roce 2014 jsi ale jel celou druhou polovinu sezony za Forward a v sezoně 2015 jsi se vrátil s týmem Ioda. Tam jsi ale nikdy neměl tak konkurenceschopný materiál jako u Gresiniho a tím pádem předpokládám, že to pro tebe nebylo takové jako předtím.

Když jsem jezdil za Iodu… nevím, jestli si to pamatuješ, ale tehdy jezdily v MotoGP motocykly CRT a klasické stroje MotoGP.

Ano, CRT byly prototypové motocykly s produkčním motorem. Většinou nebyly tolik konkurenceschopné jako standardní motorky.

U Iody jsem byl jediným jezdcem v poli, který závodil s motorkou CRT. Všichni ostatní měli MotoGP motorku, jenom já ne. Bylo proto nemožné jim konkurovat. Občas se mi ale povedlo udržet někoho z nich za sebou. To pro mě byla velká satisfakce. Nebojoval jsem o vítězství. Ale když jsem s takovou motorkou dokázal za sebou udržet standardní MotoGP stroj, bylo to pro mě něco jako vítězství.

A jak vzpomínáš na období před MotoGP, když jsi závodil ve dvěstěpadesátkách? Patřil jsi tam mezi nejlepší a v sezonách 2006 a 2007 jsi skončil pokaždé na celkovém třetím místě. Dokázal jsi ale vyhrát jenom jednou ve Valencii 2006. Proč tomu tak bylo? Řekl bys, že jsi tehdy byl spíše konzistentní jezdec než agresivní a průbojný?

V té době to bylo tak, že v roce 2005 jsem ztratil spoustu bodů. Chtěl jsem moc vyhrát, ale kvůli tomu jsem dělal chyby nebo třeba boural. Učil jsem se proto být trpělivý. Snažil jsem se bojovat o titul a snažil jsem se jít do sebe. Nakonec jsem dokázal zajet spoustu dobrých výsledků. Šampionát jsem sice nevyhrál, ale závodil jsem proti jezdcům, jako byli Lorenzo nebo Pedrosa. Ti byli velmi rychlí a velmi dobří. Mohl jsem s nimi bojovat, ale pak jsem padal a dělal chyby a žádné dobré výsledky z toho nebyly. Bylo proto lepší soustředit se na sebe a na to, co dělám. V jedné sezoně jsem dokázal získat 11 pódií, povedlo se mi jich i šest za sebou.  Kdybych byl agresivnější, možná bych vyhrál více závodů. Jeden, dva nebo tři. A možná také ne.

Každopádně nyní už jsi v jiné etapě své kariéry. V Moto2 působíš jako týmový manažer stáje Pramac. Za tým letos závodí Izan Guevara, který je v průběžném pořadí druhý. Předpokládám, že jsi s jeho výkony spokojen?

Loňský rok byl mým prvníma v roli manažera. Odstartovali jsme nový projekt ve spolupráci s Yamahou a do týmu jsme angažovali Izana. Přišel k nám po dvou sezonách, které nebyly zrovna vydařené. Zejména Borsoi (šéf týmu Pramac – pozn. red.), který ho zná z Moto3, věřil, že Izan má všechny předpoklady k tomu, aby uspěl. Začali jsme s ním proto hodně pracovat. Na začátku byl docela vzadu, šli jsme ale krok za krokem a nakonec vyhrál poslední závod ve Valencii. Kolem závodu ve Velké Británii začal patřit do nejlepší pětky. Udělal moc hezký pokrok.

A letos už patří každý závod ke špičce. Je to velmi dobrý jezdec, který má na to, aby v každém závodě bojoval o vítězství nebo minimálně o stupně vítězů. Jsem vážně hrdý na celý tým. Díky našemu společnému úsilí je něco takového možné. Pomohli jsme mu znovu najít rychlost. Myslím si, že po úvodních dvou sezonách, které nebyly zas tak dobré, si nebyl každý jistý, že dokáže v Moto2 vyhrát závod. Řekl bych, že byl trochu ztracený. Spolu s námi ale udělal velmi slušný pokrok.

V současnosti se hodně spekuluje o tom, jak bude vypadat startovní rošt v příští sezoně MotoGP. Objevily se i zvěsti o tom, že právě Izan Guevara nahradí u Pramacu Jacka Millera. Pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, myslíš si, že je Izan na takový přestup připraven?

Víš, nikdo nikdy neví, jestli je na něco takového skutečně připraven, dokud to nezkusí. To je jako se založením rodiny. Na to se také nikdy nebudeš cítit připraven, dokud do toho nepůjdeš (směje se – pozn. red.). Toto je jeho čtvrtá sezona v Moto2 a až teď dokáže být rychlý v každém závodě. S motorkou Boscoscuro to není lehké. Určitě má potenciál stát se jedním z nejrychlejších jezdců v tomto paddocku.

Představme si, že Izan Guevara opravdu odejde do MotoGP. V ten moment bude u Pramacu minimálně jedno volné místo. Mezi nejrychlejší jezdce startovního pole Moto2 aktuálně patří i český závodník Filip Salač, který závodí za stáj American Racing. Mohl by pro tebe být i on atraktivní možností pro nahrazení Izana Guevary?

Na toto bohužel nemůžu odpovědět. Já totiž nejsem ten, kdo bude rozhodovat o jezdecké sestavě pro příští rok. Jako týmový manažer se starám o tým a o jezdce, které máme teď. Něco takového je otázka spíše na Borsoie nebo pro Yamahu.

Ale řeknu jinou věc. Pokud Guevara odejde, tak budu trochu smutný. Je totiž velmi rychlý a jako týmový manažer bych si ho samozřejmě přál udržet. Zároveň ale platí, že pokud by se dostal do MotoGP, tak pro nás jako pro tým je to výhra.

Rozumím. Znamenalo by to, že jste odvedli dobrou práci.

Ano. Jsme tu pro Yamahu a naším úkolem je vychovat jí jezdce pro MotoGP. A toto by znamenalo, že jsme to dokázali. Když se na to koukám z pohledu naší konkurenceschopnosti, tak bych si přál, aby Guevara v týmu zůstal i příští rok. Ale na druhou stranu, MotoGP je splněný sen, znám to z vlastní zkušenosti.

Pojďme na závěr našeho rozhovoru otevřít i téma MotoE. Tam jsi závodil v posledních letech své kariéry. Nyní už tento šampionát neexistuje. Jaké pro tebe bylo závodění s elektrickým motocyklem?

Moc mě mrzí, že ten šampionát už neexistuje. Řídit takovou motorku totiž byla velká zábava. Tato série ale bohužel měla vždy jenom jednoho výrobce motocyklů. Nejdříve to byla Energica, pak Ducati. Myslím si, že tomu chybělo větší množství značek. V MotoGP dělá každý výrobce šampionát skvělým. To je možná jeden z důvodů, proč o to fanoušci neměli zájem.

Foto: Pramac Racing, Gresini Racing