Nemůžu s sebou vézt celou garáž, říká Michek. Dakar se podle něj přiblížil svým kořenům

Letošní odstoupení a následná kritika fanoušků, rozdíl mezi Saúdskou Arábií a Jižní Amerikou a také kontroverze letošního ročníku. O tom všem se rozpovídal účastník Rallye Dakar v kategorii motocyklů Martin Michek při našem rozhovoru.

Martine, letos jsi poprvé Rallye Dakar nedokončil. Asi tedy ani není třeba říkat, že se tento ročník u tebe nezapíše mezi podařené.

Určitě nezapíše. Nicméně když to vezmu do doby, kdy jsem ještě závodil, tak se nám dařilo dosahovat velmi dobrých výsledků. Tak povedený začátek jsem na Dakaru podle mě dlouho nezažil. Hned na prologu jsme byli jedenáctí, pak v jedné etapě devátí. Myslím si, že to bylo zajímavě rozjeté. Pak ale přišlo něco, co mi vystavilo stopku.

Nebylo to poprvé, co jsem stál před vypadnutím. Před dvěma lety se mi rozevřel ráfek u předního kola, ale na poslední chvíli jsem to vyřešil. I letos jsem to oddaloval, co to šlo. Dokonce jsem odvolával i vrtulník. Pak pro mě muselo jet baléčko (sběrný vůz - pozn. red.). Strávil jsem tam třeba tři hodiny, během kterých jsem se to snažil vyřešit. Zastavoval jsem kluky na motorkách, ale zkrátka to nebylo možné. Neměli jsme vybavení, které jsme potřebovali. Na místě to zkrátka nebylo možné dát dohromady.

Tím jsi mi nahrál na další otázku. Po tvém odstoupení začali fanoušci na sociálních sítích diskutovat a někteří tě kritizovali za to, že jsi si nedokázal poradit s opravou a pokračovat. To asi nebyly komentáře, které by tě potěšily.

Určitě to nepotěšilo. Věř mi, že nejvíce to odstoupení bolelo mě, tým a také samozřejmě fanoušky, kteří ten Dakar s námi prožívají. Připravujeme se na to rok. Do každé etapy jsem dával svůj život a ty etapy byly extrémně dobré. Ale tím, že dokážeme závodit s těmi nejlepšími, tím víc fanoušky láká ten závod sledovat. Chápu někoho, že se zeptá, proč se nám roztrhl řetěz.

Nevysvětluji to, nepotřebuji se obhajovat. Můj pohled na věc je takový, že chceme závodit s nejlepšími jezdci na světě. Víme, že v tuto chvíli každý z kluků, kteří jedou v elitní třídě, mají lepší techniku, jsou to tovární jezdci. Už jen tím mají výhodu. Bohužel jsou napřed i z pohledu tréninku. Elita má před Dakarem najeto nějakých 30 000 kilometrů. My najedeme 500 až 800. To je podstatně méně. Jsem zařazen do elitní třídy RallyGP, do kategorie Rally2 už být zařazen nemůžu. Takže už na start jdeme s tímto hendikepem.

Pokud se mám takovým jezdcům snažit vyrovnat, nemůžu si s sebou brát příliš mnoho kilogramů. Můžeme řešit, co všechno budu potřebovat. Kladívko, vodní pumpu, relátko a tak dále. Já ale už tak vezu oproti ostatním asi tak pět kilo navíc. Beru si s sebou vybavení na rychlou opravu. Vezu s sebou lamely, vstřikovače a x dalších věcí. To je potřeba si uvědomit. A jak to tak bývá, většinou s sebou potřebujete něco, co s sebou nemáte. Nemůžu proto vézt nýtovačku nebo další řetěz, kam bych ho asi dal?

Na tankovačkách vidím, jak každý tovární jezdec řeší, kolik litrů benzínu si může dovolit natankovat, aby náhodou nebyl o půl kila těžší. Takže já s sebou zkrátka nemůžu vézt celou garáž. Na Dakar jezdím závodit a každý v elitní třídě jede také na výsledek. Už jsme dvakrát byli desátí a lidé tak ode mě očekávají, že nebudu jezdit dvacátý nebo pětadvacátý. Chápu, že když člověk cestuje a jede do Srbska nebo do Albánie, tak si s sebou bere kufry a náhradní věci, ale oni nehrají s časem. Já soupeřím s časem a proti těm nejlepším klukům.

Řeší se každého půl litru benzínu. Tovární jezdci mají od svých manažerů spočítáno, kolik přesně mají na tankovačkách dát benzínu. Koneckonců letos se stalo, že Lorenzu Santolinovi benzín došel 300 metrů před tankovačkou a musel tak motorku dotlačit. V těchto momentech hrají roli kila. Nemůžu mít na sobě o 10 kilo navíc.

Dakar prochází nějakým vývojem. Před 30 lety si kluci na motorkách vezli stany, karimatky, jeli z jednoho bodu 8 000 kilometrů, kde přespali. Dnes je to tvrdý závod značek, který je stejně vyšponovaný jako každý profesionální sport. V elitní třídě je to úplně extrémní. Před 30 lety to byl více cestovní a dobrodružný závod. Lidé si sbalili, co měli a buď těch 8 000 kilometrů dojeli nebo ne. Cestování a profesionální závodění jsou dvě odlišné věci.

Nemám hendikep jenom proti továrním jezdcům, ale také proti jezdcům Rally2. Už jsem ale dojel dvakrát desátý, takže do této kategorie nemůžu být zařazen. Máme docela svázané ruce. Jezdci Rally2 jako třeba Milan Engel a Dušan Drdaj mohou dozadu nasadit gumy, jaké chtějí. Já ale musím zvolit jeden dezén, jeden vzorek a jednu značku na celý Dakar. Můžeme dávat nové gumy, ale musí to být vše v tomto směru. Jsem proto v nevýhodné pozici na obě strany.

Pravidla RallyGP ti ani neumožnily vrátit se do soutěže mimo pořadí. Toho bys přitom rád využil, že?

Ano. Pravidla RallyGP jsou natolik striktní, aby si fabrické týmy nemohly pomáhat mezi sebou. Není proto možné využít ani žolíka jako v Rally2. V RallyGP jsme jenom dva privátní jezdci a hodně nám to svazuje ruce. Bohužel jsem nemohl nastoupit a například pomoct klukům, kdyby se něco stalo. Neříkám, že nechci zůstat v RallyGP, ale Rally2 by možná dávala o něco větší smysl.

Říkal jsi, že jsi letošní Dakar rozjel dobře. Vítěz Rally2 Edgar Canet nakonec obsadil osmé místo. Věříš proto, že právě to je oblast, kde jsi se mohl pohybovat, pokud by vše šlo, jak mělo?

Je to takové co by kdyby a je to hodně pomyslné. Poblíž Edgara Caneta nebo Tobiase Ebstera jsem se ale na začátku pohyboval. To byla skupina, ve které jsem začínal závod. Dokonce jsem byl i před nimi. Nikdy nevíš, co se ti může stát. Ale v této skupince jsem se pohyboval a neměl jsem ani fyzický problém, což jsem byl moc rád, protože jsem kvůi zranění a operaci neseděl předtím na motorce sedm měsíců. Za poslední dva měsíce jsem ale trénoval jak po fyzické stránce, tak na motorce.

Byl jsem až mile překvapen, že jsem do půlky Dakaru neměl žádný fyzický problém a nic, co by mě eliminovalo. Jelo se mi fakt dobře. Občas je sice cesta opravdu dlouhá a řekneš si, že už máš dost, ale to si řekne úplně každý.

Letošní Dakar byl mnohými považován za ten nejtěžší v Saúdské Arábii. Ty jsi odstoupil už v půlce, ale zažil jsi ostrý rozjezd. Hned druhý den jsi šel do Chrono48. Bylo to hodně drsné?

Bylo to zase něco jiného a zajímavého. První polovina sehrála velkou roli díky Chrono48 a maratonské etapě. Bylo to hodně kamenité, což mě velice překvapilo. Nečekal jsem to a nadávali jsme, ohýbali jsme kotouče. Organizátor to ale asi zvolil schválně. Už ví, co má dělat a kam nás nahnat, aby nám to bylo silně nepříjemné. Ve finále je to Dakar a ten někdy musí být nepříjemný. Myslím si, že první půlka byla ohromně těžká. O loňském Dakaru jsem řekl, že byl jeden z nejtěžších, ale řekl bych, že toto se tomu vyrovnává. Myslím si, že poslední dva ročníky byly tak nějak na stejné úrovni.

Nedokážu říct, jestli byla první polovina těžší letos nebo loni. Podle mě to bylo více méně stejné. Za pět let už se nás naučili odvést do takových oblastí. Do budoucna už vědí, kam nás táhnout a co udělat, aby trpěla technika i jezdec fyzicky. Na kamenech trpí hodně auta. Dělají tam defekty a to míchá pořadím. V motorkách stačí ve 120 km/h potkat jeden špatný kámen a je všechno ztraceno. Já ho ve finále asi potkal. Zasekl se tak, že to roztrhlo řetěz. Roztrhlo to i všechny šrouby na vodítku. Je to něco, jako když hledáš jehlu v kupce sena a zrovna ji najdeš.

Problémem byly i roadbooky. Stávalo se, že některým jezdcům včetně tebe přestávaly během etap fungovat.

Je to tak. Roadbooky jsou věc, která je příjemná v tom, že namačkáš čtyři čísla a vyjede ti trasa. Nemusíš motat roadbook v tankovačkách. Díky tomu máš 15 minut opravdu jenom na tankování, záchod a jídlo. To je dostačující. Nemáš tam práci navíc s roadbookem, dříve to bylo hodně pracné.

Letos s nimi ale bylo dost problémů. Při etapách dostává motorka docela velké rány, takže je jasné, že může roadbook odejít. Já kvůli nefungujícímu roadbooku dostal 6 minut penalizace. Od sedmé nebo osmé etapy se ale odečítalo jezdcům, kteří měli stejné problémy, 15 minut. Navíc jim přičetly i 10 minut k dobru. To bylo fajn. Na Dakaru je 10 minut hodně.

Myslím si, že do budoucna se to bude muset nějak řešit. Letos s tím problémy opravdu byly. Problém byl i v tom, že my v RallyGP jsme měli kameru, která nám snímala jenom tabletový roadbook. Nepočítali ale s tím, že se nám to na nějakých místech kalibruje. Jezdci Rally2 neměli kamery, takže jim nikdo nedokázal, na jakém místě byli. Jsem zvědavý, jak se to bude do budoucna řešit.

Pojďme se vrátit zpět k Chrono48. Tento formát se letos jel podruhé, některým závodníkům se ale nelíbí. Například Ricky Brabec letos tvrdil, že něco takového bylo zbytečné a pouze to zabilo závod. Ty jsi fandou formátu Chrono48, nebo ne?

Mně to vůbec nevadilo. Pořád se něco dělo. Nejelo se monotónně. Nebylo to jenom o přejezdu od týmu, etapě a příjezdu zpátky. Vždy jsme chytli při Chronu dobré počasí. Kdyby třeba pršelo, tak by to byl velký marast. Když se ale jede v nějaké teplejší oblasti, tak jsem toho zastáncem. Sice tam je zima, ale je tam tepleji, napříkald šest stupňů. Třeba v Háilu jsou jenom dva stupně. Když se bude Chrono48 konat v nějakých lepších podmínkách, tak to vůbec není špatné, ne že ale pojedeš do Háilu a tam bude hodně pršet.

Je to něco úplně jiného než maratonská etapa. Tam máš připravené stany i jídlo a je to takové volnější. Tady všechno dostaneš a musíš si poradit sám - postavit si stan a dodělat jídlo, které máš předpřipravené. Takhle nějak asi vypadal Dakar dříve. Někam jsi dojel, rozdělal jsi si stan, ráno jsi ho zase sbalil a odjížděl jsi blíže k cíli. Za mě to vůbec není špatné. Asi by to tak nemohlo být celý závod, ale je to něčím jiné a mně to ten závod tak pěkně roztrhá. Podle mě to k Dakaru patří.

Někteří současnou Rallye Dakar kritizují, že už není, co bývala. Ty si ale tedy myslíš, že se v posledních letech trochu vrací ke svým kořenům?

Je to tak. Tehdy to ale přece jen bylo více o cestování a dobrodružství. Dnes už tomu přinesl vývoj doby i sportu vyšponovanou profesionalitu na maximum. Dnes se opravdu závodí naplno a bojuje se o to nejlepší umístění. Kvůil tomu musel i Dakar jít s dobou. Jsou tu ale jiné věci. Například navigace se posunula do úplně jiných dimenzí. Kdysi měli kluci šipku, která jim ukazovala, kudy mají jet. To my vůbec nemáme. Jedeme podle roadbooku a musíme hledat body.

Kdysi jsi měl na motorce šipku, která ti ukazovala, jestli máš jet rovně, doleva, doprava, více doleva a tak dále. Dnes něco takového neexistuje. Dnes musíš vše přepočítávat, odvíjet, koukat na roadbook. Chrono48 je sice návratem ke kořenům, ale z pohledu navigace a rychlosti je to nesrovnatelné. V těchto směrech je dnes Dakar o 150 % těžší.

Když už jsme u těch kořenů, nemrzí tě, že jsi nestihl startovat na Rallye Dakar ještě v dobách, kdy se konala například v Jižní Americe? Ty jsi debutoval v roce 2020, což byl první saúdskoarabský ročník.

Mrzí mě to hrozně moc. Opravdu. Když jsem slyšel od kluků různé historky, které se tam odehrávaly a to, jak tím fanoušci žili a stáli u tratí a byli naplnění... To byly zástupy lidí. Závodníci tehdy pomalu ani nemohli projet do bivaku. Taková atmosféra pomáhá i jezdci, který je pak úplně jinak ukojený. My jezdci jsme takoví, že máme rádi pozornost a fanoušky, to k tomu patří. Ale přijde mi, že atmosféra v Saúdské Arábii je o něco takového ochuzena.

Dakarské tradice a původní trasy se dodnes drží závod Africa Eco Race. Někteří dakarští účastníci v minulosti dali tomuto závodu přednost. Nelákal by proto i tebe?

Nikdy neříkej nikdy. Ale teď to máme s týmem nastavené tak, že Dakar je ta největší, nejnáročnější a nejsledovanější soutěž světa. Takže nás pochopitelně láká v této soutěži uspět. Také se chceme předvádět fanouškům. V době, kdy se jede Dakar, tak Africa Eco Race je opravdu o hodně méně sledovaná. Nemyslím si, že má tolik fanoušků jako Dakar.

Já i celý tým moc rádi předáváme fanouškům aktuální dění z toho nejlepšího závodu, aby s námi byli. Africa Eco Race nemá punc takové sledovanosti a kvality. Tady jsou tovární týmy, a takové boje fanoušky baví. Baví je to, co je nejlepší. A to v tuto chvíli přináší Dakar. Nikdy neříkej nikdy, ale momentálně jsem o tom neuvažoval. Momentálně chci být na Dakaru a snažit se tam o ty nejlepší výsledky, potažmo překonávat sám sebe. Vždy chci být lepší, než jsem byl předtím.

Druhou polovinu Dakaru už jsi bohužel strávil jako divák a televizní expert. Co říkáš na letošní výsledky? Poprvé vyhrál Daniel Sanders. Překvapilo tě jeho vítězství?

Určitě to byl jeden z favoritů. Když jezdí za tovární tým, tak ten nechce žádného jezdce, který jezdí desátý. Když chce tovární tým například pět jezdců, chce zároveň pět možností vyhrát. To neplatí jenom o KTM, ale třeba také o Heru, kde jeli Ross Branch nebo Nacho Cornejo. Nepřekvapilo mě to. Myslel jsem si, že to bude někdo z továrních týmů. Vím, že všichni ti kluci mají na vítězství. Ať je to Sanders, Van Beveren nebo Schareina.

Co považuji na letošním Dakaru za kontroverzní, jsou roadbooky i benevolence pořadatelů, kteří nechali jet Sainze nebo Loeba s poškozenými rámy. Třetí kontroverzí pro mě je to, co se stalo v jedenácté etapě. Ta byla zkrácena o polovinu. Tím podle mě rozhodli o vítězství Daniela Sanderse. Zkrátit etapu o 150 kilometrů není málo, zvlášť když se všichni těšili do dun.

V desáté etapě jezdci Hondy hodně taktizovali. Taktizoval Schareina, taktizoval Van Beveren. Jedenáctá etapa nabízela 320 kilometrů. Mezi Sandersem a Schareinou bylo předtím nějakých 16 minut, Schareina ale dokázal v etapě, která byla zkrácena na polovinu, najet 7,5 minuty. Po té etapě na něj ztrácel nějakých 8,5 minuty. A teď si představ, že by ta etapa byla ještě o 150 kilometrů delší a dokázal by najet ještě dalších 7,5 minuty. Pak by do poslední etapy šli třeba s minutovým rozdílem a mohlo to být fakt zajímavé.

Myslím si, že to byly kontroverze letošního Dakaru. Řekl bych, že v motorkách kvůli tomu byli diváci okradeni o napínavý boj o první čtyři místa. Chápu věci jako odsun startu etapy o 3,5 hodiny kvůli mlze. Myslím si ale, že právě toto zkrácení vyhrálo Sandersovi závod. Jinak to mohlo být ještě zajímavé. Těch 150 kilometrů mi tam chybělo.

A co třeba Edgar Canet? Ten jel v 19 letech svůj první Dakar s továrním týmem KTM. Celkově skončil osmý, vyhrál v kategorii Rally2 a dvakrát se také umístil v etapě mezi nejlepší trojicí. Je toto největší objev letošního Dakaru?

Určitě. Jakmile si tě najme fabrika, tak v tobě vidí potenciál. Nebyl ani v žádném satelitním týmu, rovnou ho vzali do továrního. To znamená, že si jsou jistí kvalitou jezdce. Určitě si ho museli třeba rok dopředu připravovat a viděli ho, jak si počíná při tréninku. Tím pádem jistě musí být výjimečný. Určitě to nedostal jen tak nějakou protekcí. Výsledky zatím měl a má. Myslím si, že do budoucna se můžeme těšit na novou hvězdu tohoto sportu.

Co plánuješ po Dakaru? Dálkové rallye nebo třeba motokros v Česku?

Určitě bych se chtěl svézt v motokrosu, ještě jsem tam neřekl poslední slovo. Je v mém srdci a miluji ho. Budu se ale hodně věnovat předávání zkušeností a informací. Chystám motokrosové a endurové kempy v rámci své školy Martin Michek 232 MX School. Hned začátkem března nás čeká týdenní motokrosový kemp v Maďarsku. S účastníky se snažím pilovat techniku, máme to s ubytováním, hotelem, lidé budou moci přijet svým autem. Budu se snažit předávat informace, motivovat a každého něco naučit. Snažím se mít ke každému individuální přístup.

Novinkou těchto kempů bude, že budou mít specialistu na enduro Milana Engela. Ten tam bude vyučovat enduráky. Máme velký rezort, kolem něho pět endurových tratí.  Přes léto a přes celý rok dělám hodně kempů i v Česku. Ty budou třídenní - pátek, sobota, neděle. Je to pro všechny, kdo si chtějí užít legraci, něco se přiučit a trávit s námi čas na motorce. Já se jim ho snažím ještě více zpříjemnit tím, že je něčemu přiučím.

A co dálkové rallye? Uvidíme tě i v dalších soutěžích mistrovství světa?

Je to hodně o tom, jaký seženeme rozpočet. Tento sport není vůbec levný. Záleží, jak se všechno vyvine se sponzory. Bude potřeba sehnat nové partnery, protože se snažíme zlepšovat a potřebujeme více tréninků. Pokud by někdo měl zájem, určitě jsme otevřeni všemu. Čím více partnerů seženeme, tím více můžeme investovat do tréninků a do závodů, které potřebujeme. Musí se vše propojit, abychom mohli vytvořit nějaký plán. Bude to těžké, ale já doufám, že se někoho podaří do tohoto projektu přivést.

Foto: Orion - Moto Racing Group