Häkkinenova dcera jela v Česku poprvé s motokárou. Její otec se tu při svém jediném závodě trápil

Ella Häkkinenová míří do světa velkého motorsportu. Čtrnáctiletá dcera Miky Häkkinena s českým i finským občanstvím se stala novou členkou juniorského programu McLarenu. Připomeňme si při té příležitosti jediný závodní start, který její otec absolvoval před českými fanoušky. V roce 2005 se objevil při podniku DTM v Brně, Masarykův okruh ale k němu tehdy moc milý nebyl.

Psal se červen roku 2005. Tehdy šestatřicetiletý Häkkinen už byl čtyři roky pryč z F1. První tři roky po svém odchodu se mistr světa z let 1998 a 1999 věnoval především rodině a komentování, v ostré závodní akci jsme ho vídali jen sporadicky. V letech 2003 a 2004 se objevil pouze při Arctic Lapland Rallye doma ve Finsku, kde dosáhl nejlépe na sedmé místo při svém druhém startu za volantem Toyoty Corolla WRC. Nakonec ale „létající Fin“ přece jen opět zatoužil po plnohodnotném závodním programu.

O jeho budoucnosti se toho hodně namluvilo. Spekulovalo se dokonce o návratu do F1. Jednu dobu se jeho jméno spojovalo s Williamsem, kde se jevil jako kandidát na nahrazení odcházejícího Juana Pabla Montoyi. S britským týmem Häkkinen skutečně jednal, stejně tak se stájí BAR. Nakonec ale nedopadlo ani jedno. Mika totiž usoudil, že stárne a domníval se, že jeho návrat mezi elitu by neodpadl dobře. Přesto ho okruhy znovu zlákaly. Pro sezonu 2005 se proto dohodl s Mercedesem a týmem HWA pro německý šampionát cestovních vozů DTM.

„Už jsem to prostě nemohl vydržet,“ vysvětloval Häkkinen své rozhodnutí před 20 lety pro portál Sport.cz. „Chodil jsem doma jako tygr v kleci a hledal vzrušení podobné tomu, co jsem zažíval dvanáct let ve F1. Když byla manželka těhotná s naší dcerou, stále mi říkala, že se musím vrátit na okruh, abych byl konečně klidnější. DTM jsem vzal jako tu správnou výzvu,“ dodal.

Do nového prostředí tehdy Mika nevstupoval úplně bez zkušeností. V roce 2001 totiž McLaren natáčel dokumentární film a Häkkinen pro tyto potřeby otestoval právě dva závodní speciály Mercedes-Benz pro DTM. Dělo se tak shodou okolností na Masarykově okruhu v Brně. V roce 2005 po svém vstupu do série Häkkinen velmi brzy začal ukazovat, že i s těmito vozy umí jet rychle.

Na Hockenheimringu ještě Mika začal pozvolna – do cíle dojel jako osmý, což znamenalo jeden bod. Na Lausitzringu už to ale bylo o něčem jiném. Obsadil třetí místo a vůbec poprvé tak mohl v DTM vystoupat na stupně vítězů. Při dalším závodě v belgickém Spa-Francorchamps pak získal své první vítězství po čtyřech letech – nejprve vybojoval pole position a poté kraloval i závodu.

Do Brna tak Häkkinen v červnu přijížděl jako druhý nejlepší jezdec průběžného pořadí. Na kontě měl 17 bodů stejně jako jeho kolega a zároveň další známé jméno z F1 Jean Alesi. Jejich další parťák Gary Paffett šampionát vedl s dvoubodovým náskokem. Čeští fanoušci každopádně mohli pomýšlet na to, že na vlastní oči uvidí miláčka mnoha z nich bojovat o nejvyšší příčky. To se ovšem nakonec nestalo.

Häkkinen se sice kvalifikoval jako pátý, což mu nedávalo špatné vyhlídky, už ve třetím kole ale bylo po nadějích. Fin musel stavět u mechaniků kvůli defektu pneumatiky. To ho srazilo až na úplný konec pole a zbytek závodu se pro něj odehrával ve znamení minimalizace škod. Cílem projel na nebodovaném 13. místě s více než minutovou ztrátou na vítězného Mattiase Ekströma a v šampionátu se propadl na čtvrtou pozici.

Alespoň jednoho bývalého pilota F1 ale tehdy čeští fanoušci přece jen mohli vidět na stupních vítězů. Třetí pozici totiž obsadil Heinz-Harald Frentzen s Opelem. Vicemistr světa F1 z roku 1997 a vítěz třech velkých cen tehdy v čele strávil velkou část závodu. O vedení ale přišel během zastávek v boxech. Na druhém místě skončil Tom Kristensen.

„Takové věci se stávají,“ komentoval Häkkinen suše své vystoupení pro oficiální stránky šampionátu. Právě počínaje Brnem se Finova sezona začala obracet k horšímu. Ve zbývajících sedmi závodech dokázal bodovat jenom dvakrát, přičemž nejlépe dojel druhý v tureckém Istanbulu. Celkově obsadil pátou příčku.

Häkkinen v DTM závodil i v letech 2006 a 2007, tou dobou už ale Masarykův okruh součástí kalendáře nebyl.  V roce 2006 Häkkinen dosáhl třech pódiových umístění a skončil šestý. V další sezoně zaznamenal dvě výhry, konkrétně na Lausitzringu a v Mugellu. Na lepší než konečné osmé místo to ale nestačilo.

Po sezoně 2007 Häkkinen definitivně ukončil svou permanentní závodní kariéru. Od té doby už nikde nastálo nejezdil. V roce 2011 ale nastoupil do šestihodinového závodu Intercontinental Le Mans Cupu v čínském Ču-chaji. V roce 2013 si na stejném okruhu zazávodil v rámci GT Asia Series a se svým parťákem Matthewem Solomonem si připsal jedno vítězství. Dosud jeho poslední okruhové vystoupení se datuje k roku 2019, kdy jel na okruhu Suzuka desetihodinový závod Intercontinental GT Challenge.

Po svém odchodu z DTM se ještě dvakrát objevil i na finské rallyeové scéně. V letech 2022 a 2023 startoval také v Závodě šampionů.

Foto: HWA AG