Osmička ohrožených. O budoucnost v MotoGP se mohou bát Nakagami nebo Morbidelli
Takaaki Nakagami, Franco Morbidelli nebo také Fabio di Giannantonio. Mimo jiné i tito jezdci vstoupí do letošní sezony MotoGP s obavou, že by mohlo jít o jejich poslední rok v královské kubatuře.
Takaaki Nakagami
V životě obecně se samozřejmě nevyplácí unáhlovat nebo křičet hop, dokud nepřeskočíme, ale upřímně, konec Nakagamiho minimálně u týmu LCR Honda na konci letošního roku se jeví jako více méně hotová věc. A něco takového pro něj bude nejspíše znamenat i odchod z MotoGP.
Japonec závodí u stáje LCR Honda na motocyklu sponzorovaném společností Idemitsu, který je určen pro talentovaného závodníka z Asie. V týmu ovšem Nakagami působí už od roku 2017 a od té doby stále nedosáhl na první pódiové umístění. Jeho nejlepšími výsledky zůstávají čtvrtá místa z velkých cen Andalusie 2020, Evropy 2020 a Španělska 2021. Celkově skončil nejlépe desátý v roce 2020. Častokrát navíc na sebe upozornil chybami a kolizemi jako například loni při Velké ceně Katalánska.
Už loni byla Nakagamiho budoucnost na hraně. Velmi dlouho se totiž zdálo, že jeho místo zaujme Aj Ogura. Ten se sice loni stal vicemistrem v Moto2 a až do posledního závodu bojoval o titul, rozhodl se ovšem ještě rok zůstat v Moto2. Kdyby na nabídku Hondy kývl, nejspíše by už letos Nakagami na startovním roštu nebyl.
Ogurův potenciál se zdá být větší než u Nakagamiho i při porovnání výsledků této dvojice v Moto2. Zatímco Nakagami za sedm let v prostřední kubatuře zvítězil jen dvakrát a v šampionátu obsadil nejlépe sedmou příčku, Ogura během dvou let zvítězil už třikrát a navíc se loni stal vicemistrem.
Momentálně to tak vypadá, že výměně Nakagamiho za Oguru může zabránit už jen nějaká neočekávaná situace, například velké trápení Ogury v Moto2 nebo naopak velmi vydařená sezona v podání Nakagamiho.
Pokud by Nakagami v LCR Hondě skutečně skončil, nevypadá to s jeho šancemi na udržení v MotoGP nejlépe ani u ostatních týmů. Smlouva na konci letošní sezony vyprší Francu Morbidellimu (Yamaha), Álexi Márquezovi, Fabiu di Giannantoniovi (oba Gresini), Johannu Zarcovi, Jorgemu Martínovi (Pramac) Lucovi Marinimu (VR46) a Augustu Fernándezovi (GASGAS).
Jako kandidát na nahrazení Morbidelliho u tovární Yamahy se Nakagami rozhodně nejeví. Pokud by se rozhodli měnit sestavu u Gresiniho, mohou počítat se zájmem řady rychlých mladíků z Moto2, kteří jsou perspektivnější než Nakagami. Podobné by to jistě bylo i u Pramacu nebo u VR46. Pozice Zarca a Martína u stáje Pramac se navíc nezdají být v bezprostředním ohrožení. To samé se dá říct i o Marinim.
Franco Morbidelli
Druhým nejohroženějším jezdcem hned po Nakagamim se zdá být Franco Morbidelli. Ital sice dokázal v roce 2020 se satelitním týmem Yamahy Petronas vyhrát tři závody a stát se vicemistrem, od přestupu do továrního týmu je to ale pro něj velké trápení. Do týmu přišel v závěru sezony jako náhrada za Mavericka Viňalese. Od té doby ale dojel nejlépe sedmý loni v Indonésii a zatímco Fabio Quartararo bojoval loni o titul až do posledního závodu, Morbidelli skončil až devatenáctý.
Yamaha sice loni měla s Morbidellim trpělivost a dodržela kontrakt, který byl podepsán až do konce sezony 2023, nedá se ale očekávat, že by stejná velkorysá byla i letos. Pokud si bude chtít Morbidelli udržet místo v týmu, bude zkrátka muset zabrat.
Největším favoritem na Morbidelliho místo je Toprak Razgatlioglu. Turek závodí za Yamahu v MS superbiků a v roce 2021 se zde stal šampionem. O jeho přesunu do MotoGP se mluvilo již loni, kdy dokonce dostal možnost motorku Yamahy otestovat. Situaci ale zkomplikovala skutečnost, že stáj RNF podepsala dohodu s Aprilií a Yamaha tak přišla o svůj jediný satelitní tým. Pokud by navíc chtěla Razgatlioglua umístit do RNF, musela by mu poskytnout tovární motocykl. Právě tovární motorka je totiž Turkovou podmínkou, pokud má přestoupit do MotoGP.
Pokud by Razgatlioglu Morbidelliho nakonec nenahradil, mohl by být ve hře o sedačku i Jorge Martín. Španěl letos pojede třetí sezonu u týmu Pramac a v roce 2021 při Velké ceně Štýrska svým triumfem ukázal, že i v MotoGP je schopen vyhrávat závody. Loni ovšem prohrál s Eneou Bastianinim boj o místo v tovární Ducati. Bagnaia a Bastianini navíc mají s italskou značkou smlouvu až do roku 2024. To znamená, že Martín by se tak mohl do týmu přesunout nejdříve až v sezoně 2025. Yamaha, kde je jako v jediném továrním týmu pro sezonu 2024 volno, by mu ale podobnou šanci mohla dát dříve.
Pokud máte rádi spekulace, mohl by být jedním z kandidátů například také Pedro Acosta. Španěl je považován za zázračné dítě. Hned při své první sezoně v rámci MS v roce 2021 se stal šampionem Moto3 a loni se přesunul do Moto2. Zde sice ze začátku hodně boural, nakonec ale třikrát triumfoval a skončil na pátém místě. Letos tak bude patřit mezi horké favority na titul.
Pokud by se Acostovi podařilo vybojovat titul, dostal by KTM, pod kterou patří, do prekérní situace. Smlouvu na rok 2024 totiž mají podepsanou jak jezdci továrního týmu Jack Miller s Bradem Binderem, tak závodník GASGASu Pol Espargaró. Augusto Fernández sice podepsal jen na jeden rok, jelikož ale letos bude v MotoGP nováčkem, chtějí si ho u KTM ponechat na více než jen jednu sezonu. Kdyby tedy KTM nedala Acostovi pro rok 2024 příležitost v MotoGP, mohla by toho využít konkurence a přetáhnout Acostu pod svá křídla.
Acosta se nechal slyšet, že už v minulosti měl nabídky na přestup do MotoGP. Necítil se ovšem dostatečně připraven a proto je odmítl.
Pokud by Morbidelli ztratil místo u tovární Yamahy, možná by to pro něj nemusela být taková „katastrofa“ jako u Nakagamiho a mohl by být pro satelitní týmy s volným místem zajímavým zbožím. V minulosti odjel v Moto2 tři závody za Gresiniho. Navíc patří mezi odchovance jezdecké akademie Valentina Rossiho. Případně by proto mohl najít útočiště i u stáje VR46.
Fabio di Giannantonio
Loňská sezona byla pro Di Giannantonia v MotoGP premiérovou. Zazářil sice ziskem pole position v deštěm ovlivněné kvalifikaci na Velkou cenu Itálie v Mugellu, v závodě však dojel nejvýše na osmém místě a celkově skončil s 24 body až dvacátý. Pro letošek sice ještě šanci dostal, pokud by ale pokračoval v podobných výsledcích, na další smlouvu už by to stačit nemuselo.
Případný Di Giannantoniův konec by mohl být příležitostí pro české barvy. V Moto2 totiž za tým pojede opět Filip Salač. Pokud by se tedy Salačovi dařilo v Moto2 a Di Giannantonio se naopak trápil v MotoGP, tak kdo ví… Stejnou šanci jako rodák z Mladé Boleslavi ale bude mít i jeho týmový kolega Jeremy Alcoba. Nelze vyřadit ze hry ani další jezdce prostřední kubatury. Z Italů loni ukázali potenciál například Celestino Vietti nebo Tony Arbolino. Rychlí byli i Alonso López, Fermín Aldeguer, Arón Canet nebo Jake Dixon.
Za Gresiniho by ale příští rok nemuseli jet pouze nováčci. Díky teoretickým přestupovým škatulatům by se mohli o místo u italské stáje ucházet například Franco Morbidelli, Johann Zarco, Luca Marini nebo třeba Takaaki Nakagami.
Álex Márquez
Situace u Gresiniho se ale může vyvinout i jinak a místo nemusí ztratit Fabio di Giannantonio, ale Álex Márquez. Mladší bratr Marca Márqueze zažil dvě nevýrazné sezony u LCR Hondy a na rok starém motocyklu Ducati stáje Gresini se bude pokoušet najít nový impuls pro svou kariéru. Také on má ale smlouvu pouze na rok.
Pokud by byl tým Gresini v situaci, kdy by se musel rozhodnout, zdali si ponechat Márqueze nebo Di Giannantonia, mohly by Márquezovi pomoci jeho zkušenosti. Španěl má navíc ve své roční smlouvě opci na sezonu 2024.
Augusto Fernández
Pro Augusta Fernándeze sice půjde letos v MotoGP o nováčkovský rok, to ale neznamená, že nebude zároveň poslední. Má totiž smlouvu pouze na jednu sezonu s opcí na rok 2024. Sportovní ředitel KTM Pit Beirer se sice nechal slyšet, že mu chce dát více času než jen jeden rok, je tu ale jedno ale, které má jméno Pedro Acosta.
Acosta letos bude patřit mezi největší favority v Moto2. Jeho smlouva s KTM vyprší sice až v roce 2024, má v ní ale být obsažena klauzule, podle které má právo značku opustit, pokud mu v roce 2024 nenabídne místo v MotoGP. Pokud by se mu tedy letos zadařilo, dá se očekávat, že o něj bude zájem i u konkurence. KTM tak bude čelit dilematu: Dát další šanci Fernándezovi, nebo riskovat ztrátu Acosty, který má pověst jednoho z největších talentů současnosti?
Pol Espargaró
Pokud by KTM chtěla do své satelitní stáje GASGAS umístit pro rok 2024 Pedra Acostu a současně si ponechat Augusta Fernándeze, přeci jen jedno řešení existuje – rozvázat spolupráci s Polem Espargarem.
Rodák z Granollers sice podepsal dvouletý kontrakt a s rodinou KTM zažil své nejúspěšnější období v MotoGP (v letech 2017-2020 vybojoval pro tovární tým šest pódiových umístění), pomalu, ale jistě ovšem přestává být perspektivní. Do MotoGP sice přicházel v roce 2014 jako nadějný čerstvý šampion Moto2, na své první vítězství ovšem čeká i po 154 startech. V červnu navíc oslaví už 32. narozeniny.
Kdyby čistě teoreticky Espargaró ztratil místo u GASGASu, nemuselo by to nutně znamenat jeho konec v MotoGP. Některý ze satelitních týmů jako například Gresini by mohl o jeho služby projevit zájem.
Johann Zarco
Francouzovo místo rozhodně nepatří mezi ty nejohroženější, úplně jistý si ale přeci jen být nemůže. U Pramacu jsou sice s jeho prací spokojeni, jde ale o podobný případ jako u Pola Espargara. Francouz totiž stále nedokázal vyhrát v MotoGP závod a ani on už nepatří mezi nejmladší – v červenci mu bude 33 let. Ohledně volby jezdeckého složení stáje Pramac má navíc nemalé slovo také značka Ducati.
Že bude Zarco pokračovat s Pramacem i v roce 2024, rozhodně není nepravděpodobné. Také se ale může stát, že bude nucen uvolnit někomu místo. Loni si při své premiérové sezoně v MotoGP vedl dobře například Marco Bezzecchi. Jezdec stáje Valentina Rossiho byl nejlepším z nováčků a vybojoval například pódiové umístění i pole position. S týmem VR46 sice prodloužil kontrakt až do roku 2024, pokud by se ale naskytla šance jít do Pramacu, jistě by o ní přemýšlel. Stáj totiž dostává od Ducati nejnovější motocykly. U Rossiho letos pojede Bezzecchi s rok starou motorkou.
Kromě Bezzecchiho se nabízejí i úspěšní jezdci z Moto2. Z Italů budou patřit mezi aspiranty na titul Celestino Vietti nebo Tony Arbolino. Díky motorkám Ducati nejnovější specifikace by mohl být Pramac dobrou možností i pro již několikrát zmíněného Pedra Acostu, pokud by chtěl v roce 2024 přejít do MotoGP a KTM by mu něco takového nebyla schopna nabídnout.
Pokud by se Zarcova pozice opravdu ocitla v ohrožení, mohl by mu pomoci odchod Jorgeho Martína. Jak známo, Španěl touží po místě v továrním týmu a je spojován s Yamahou.
Luca Marini
Luca Marini se sice loni umístil před týmovým kolegou Marcem Bezzecchim a navíc je nevlastním bratrem Valentina Rossiho, kterému stáj VR46 patří, i přesto se ale i jeho místo může ocitnout v ohrožení. O jeho sedačku by totiž mohl být nemalý zájem.
Vrásky na čele by mohl Marinimu přidělat například Celestino Vietti. Ten bude i letos v Moto2 spolupracovat s Rossim. Už loni v úvodu sezony dominoval, když vyhrál tři závody. Pak sice o svou formu přišel a nakonec skončil až sedmý, letos se s ním ale určitě musí počítat mezi favority. Za Rossiho juniorský tým s názvem Fantec Motor bude startovat také Španěl Borja Gómez. V barvách stáje Yamaha VR46 Master Camp Team budou v Moto2 bojovat o místo mezi elitou Japonec Kohta Nozane spolu s Manuelem Gonzálezem ze Španělska.
Sedačka u VR46 může přijít vhod také Francu Morbidellimu. Pokud by Ital ztratil místo u tovární Yamahy, mohl by mu Valentino Rossi, jehož akademií Morbidelli prošel, chtít pomoci.
Do hry by ale teoreticky mohl vstoupit ještě jeden hráč – Toprak Razgatlioglu. Občas se totiž objevují spekulace, že by Rossiho stáj mohla od roku 2024 přejít z motocyklů Ducati k Yamaze. Pokud by ale měl Turek závodit za VR46, musel by dostat k dispozici tovární motocykl. To je totiž jeho podmínka pro vstup do MotoGP.
Foto: Monster Energy Yamaha MotoGP
Autor
Dušan Bouzek
Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.
