O Zlatá řídítka bojuje také hendikepovaný závodník. I bez nohy se dá žít, říká Horký
V roce 2014 musela být českému motocyklovému závodníkovi Martinu Horkému amputována noha, poté, co havaroval v běžném provozu. I přesto, že mu život uštědřil takto tvrdou ránu, nevzdal se. Netrvalo dlouho a začal se věnovat závodění. V posledních letech ho můžeme vídat zejména v seriálu pro hendikepované jezdce European Bridgestone Iron Cup, kde letos obsadil celkovou druhou příčku. Mimo jiné i díky tomuto úspěchu si letos vysloužil nominaci do ankety Zlatá řídítka. S jeho příběhem se můžete seznámit prostřednictvím našeho exkluzivního rozhovoru.
Loni jste se stal vicemistrem seriálu European Bridgestone Iron Cup pro hendikepované jezdce. Jak jste byl se sezonou spokojen?
Se sezonou jsem velice spokojen. Loni jsme odjeli v rámci šampionátu tři závody. Během prvního závodního víkendu v Le Mans jsem bohužel v tréninku havaroval, natáhl jsem si vazy v rameni a zlomil prst. I přes zranění jsem do závodu nastoupil a po startu ze 7. pozice jsem vybojoval 4. místo, což byl pro mě vzhledem k okolnostem super výsledek.
Další závodní víkend nás čekal v Misanu, kde jsem se po startu z 5. pozice dostal v první zatáčce na 2. pozici a několik kol jsem bojoval o první místo, ale závod byl přerušen červenou vlajkou. Závod musel být celý restartován, ale už se mi to tak nepovedlo a dojel jsem na 3. pozici.
Poslední závod nás čekal v Mugellu, kde jsem se po startu ze 3. pozice během prvních dvou kol propadl na 5. místo, ale povedlo se mi soupeře stáhnout a dojel jsem na 2. místě, čímž jsem si i zajistil celkové 2. místo v šampionátu.
Nebyly to ale pouze závody European Bridgestone Iron Cupu, kde jste se loni ukázal. Nastoupil jste například i při Jarní ceně Brna nebo při závodě na přírodním okruhu v Hořicích. Jak jste si užil tato dvě vystoupení?
Jarní cena už je taková klasika, které se snažím účastnit každý rok. Oproti loňskému roku nepřijelo moc jezdců. Bylo to první ježdění po zimě a moc se mi nedařilo. Ale třeba rok předtím to bylo super, když jsem mohl být na trati s kluky jako Karel Hanika nebo Michal Filla. Je radost to sledovat, když vás třeba Karel předjíždí v nájezdu do schwantzovky ve smyku.
Hořice byly super a moc jsem si to užil. Bylo to moje první vystoupení jak v Hořicích, tak v IRRC. Z 38 jezdců jsem se kvalifikoval mezi 32 nejrychlejších a dostal jsem se tak do závodů. Dojel jsem na 26. a 24. místě. Trať pro mě byla velice náročná, ale nějak jsem se s tím popasoval. Taková atmosféra okolo trati a v depu se jinde jen tak nevidí a byl jsem rád, že za mnou přišla spousta lidí prohodit slovo nebo se vyfotit.
Chápu, že se o tom nemluví lehce, ale mohl byste pro čtenáře popsat, jak jste o nohu přišel?
O nohu jsem přišel v roce 2014 po nehodě na motorce v běžném provozu. Nezvládl jsem levotočivou zatáčku, vyjel na svodidla a po nárazu jsem šel saltem přes ně. Noha se mi skřípla mezi motorkou a svodidlem a zlomila se mi v koleni. I když jsem neměl na noze ani škrábanec, tak se mi přetrhaly cévy a nervy. I přes snahu doktorů a devět operací mi museli nohu nakonec po devíti dnech amputovat.
První dny po amputaci musely být velmi těžké. Jak jste se s touto ránou vyrovnával?
Hned ze začátku to bylo hodně těžké. Sice se mi po amputaci trochu ulevilo od bolestí, ale vůbec jsem netušil, co mě čeká a myslel jsem, že ze mě bude invalida na vozíčku. Až když jsem začal hledat na internetu, jaké jsou možnosti a poznal pár lidí se stejným problémem, tak jsem si řekl, že to nebude tak hrozné a půjde to.
Měl byste nějakou radu nebo vzkaz pro lidi, kteří se momentálně musí popasovat s amputací nebo s jinou podobně tvrdou ránou osudu?
Já asi úplně nejsem nejlepší motivační řečník. Já osobně jsem to zvládl celkem bez problému, pár měsíců po úrazu už jsem chodil s protézou a za 6 měsíců už jsem nastoupil do práce a jezdil zase na motorce. Každý člověk ten hendikep má trochu jiný, ale je potřeba to nevzdát a jít do toho, ono to není tak hrozné, jak by to mohlo na první pohled vypadat.
Máte vzhledem k vašemu hendikepu nějakým způsobem upravený motocykl? Pokud ano, můžete popsat, jak přesně?
Moje motorka nijak uzpůsobená není. Jezdím bez protézy a jelikož mi chybí pravá noha, tak bych si mohl maximálně předělat zadní brzdu na řídítko, ale ještě jsem neměl potřebu to dělat.
V European Bridgestone Iron Cupu závodí i jezdci, kteří jsou hendikepovaní jinak než amputací nohy. S jakými postiženími se tedy například potýkají vaši soupeři?
Jsou tam kluci, co mají amputovanou jednu ruku nebo ji mají ochrnutou od ramene a kluci, co jsou ochrnutí na spodní část těla. Ti už třeba mají velké úpravy na motorce, kde mají i řazení na řídítkách nebo třeba někdo plyn, brzdu a spojku na jedné straně.
Máte nějaké závodnické vzory? Pokud ano, koho a proč?
Úplně vzor nemám, ale odjakživa jsem fandil Rossimu. Chodívali jsme s tátou vždycky v neděli do hospody na limču a hranolky a sledovali jsme MotoGP (směje se).
Letos jste byl stejně jako loni nominován do ankety Zlatý volant v kategorii Zlatá řídítka. Co to pro vás znamená?
Moc si toho vážím, když vidím svoje jméno mezi nejlepšími českými závodníky. Přestože mě zas až tak moc lidí nezná, tak je to pro mě čest. I to, že jsem od loňského roku získal statut reprezentanta České republiky.
Jaké jsou vaše plány pro sezonu 2022? Uvidíme vás opět v European Bridgestone Iron Cupu? A máte v plánu podobně jako loni i nějaké další starty mimo tento šampionát?
Určitě opět pojedu tento šampionát. Letos nás zase čekají tři závodní víkendy, ale tentokrát pojedeme na každé akci dva závody. Bude to v Le Mans a Spa při EWC a v Jerezu při ESBK. Chtěl bych se účastnit i nějakých dalších závodů. Uvidíme, jak mi co vyjde.
Úvodní foto: Martin Horký via Facebook
Autor
Dušan Bouzek
Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.
