Poslední americký šampion i narušitel Rossiho nadvlády. Od smrti Nickyho Haydena uplynulo pět let

Od tragické smrti mistra světa MotoGP z roku 2006 Nickyho Haydena po nehodě na kole dnes uplynulo přesně pět let. Pojďte si spolu s námi kariéru amerického jezdce připomenout.

Mistr světa MotoGP z roku 2006, Kentucky Kid, Repsol Honda a Ducati. Pravděpodobně tyto pojmy se nejčastěji vybaví fanouškům motocyklového závodění, když se řekne Nicky Hayden. A právě od jeho tragického úmrtí, ke kterému došlo po střetu s automobilem při projížďce na kole, dnes uplynulo přesně pět let. Pojďme tedy zavzpomínat na jeho kariéru.

Nicholas Patrick Hayden, jak zní celé jeho jméno, přišel na svět 30. července 1981 ve městě Owensboro ve státě Kentucky. Již tehdy se dalo očekávat, že bude mít k motocyklovému závodění velmi blízko. Narodil se totiž jako třetí z celkových pěti dětí Earla a Rose Haydenových, kteří se v minulosti účastnili flat trackových závodů. Právě po svém otci zdědil později Nicky číslo 69, které s ním bylo neodmyslitelně spojeno po velkou část jeho kariéry.

Na motorku Nicky poprvé usedl ve třech letech pod dohledem svého otce na trati, která byla součástí rodinného pozemku Haydenových. První flat trackový závod odjel v roce 1985, tedy ve svých čtyřech letech. V dalších sezonách se závodění na této scéně věnoval již více a dosáhl řady úspěchů na regionální i národní scéně. V roce 1990 například vyhrál třídu do 65 ccm při podniku AMA Amateur National Dirt Track. O rok později pak při tomto podniku opanoval dokonce pět ze šesti tříd, ve kterých startoval.

To už ale začal stejně jako jeho starší bratr Tommy přičichávat k silničním závodům, ačkoli na flat track ani po tom Nicky nezanevřel a příležitostně se těchto závodů účastnil až do roku 2002. V roce 1990 nastoupil do prvních klubových závodů organizace CMRA na minibiku a od ročníku 1991 již k asfaltové scéně směřovala jeho hlavní pozornost. V roce 1992 se pak poprvé představil na stroji o objemu 125 ccm. S ním v dalších letech účinkoval zejména v klubových závodech WERA, v roce 1994 se ale poprvé podíval i do Evropy a nastoupil do vybraných závodů španělské série Open Ducados.

V polovině sezony 1997 oslavil Nicky 16. narozeniny a mohl tak odstartovat profesionální kariéru. Ta začala v závodech asociace AMA, konkrétně ve třídách Supersport 600 a Supersport 750. Po zisku titulu v šestistovkách v roce 1999 se přesunul do kategorie Superbike. V té si nejprve zazávodil už během sezony 1999, když ve čtyřech závodech zaskakoval za zraněného Miguela Duhamela. Jednou dokonce dojel třetí. V dalších letech už patřil k předním protagonistům této kategorie - v roce 2000 se stal vicemistrem, v sezoně 2001 skončil třetí a v roce 2002 získal titul. Ve věku 21 let se stal nejmladším šampionem.

Během sezony 2002 ovšem zapůsobil i jinde než jen v americkém superbikovém šampionátu. Na divokou kartu se totiž zúčastnil také podniku mistrovství světa této třídy v Laguně Sece, kde zaznamenal čtvrté místo v prvním závodě a 13. příčku ve druhé jízdě. Vyhrál ale také flat trackový závod Springfield TT. Jeho radost byla o to větší, že na stupně vítězů s ním vystoupili jeho bratři. Druhý skončil Tommy a třetí pozici bral Nickyho mladší bratr Roger Lee. I po zisku titulu mistra světa MotoGP toto vystoupení Hayden považoval za svou nejlepší závodnickou vzpomínku.

Mezi elitou

Po zisku titulu v americkém superbikovém šampionátu zatoužil Hayden po přestupu do MotoGP. Honda, za kterou závodil v USA, se mu ale původně zdráhala nabídnout místo a zdálo se, že chce aby ještě rok zůstal v Americe nebo se případně přesunul do MS superbiků.

Hayden proto podepsal předběžnou dohodu s Yamahou na roky 2003 a 2004. Honda si v té chvíli ovšem uvědomila, že by mohla o Haydena přijít a nabídla mu tak místo v továrním týmu po boku tehdejšího vládce královské kubatury Valentina Rossiho. "Kentucky Kid" nabídku přijal, čímž ale nepotěšil Yamahu, která nechtěla situaci nechat být jen tak. Nakonec se ale obě strany dohodly mimosoudně.

Při své první sezoně dokázal Hayden bodovat ve všech závodech kromě Jerezu a Valencie, kde upadl a zatímco v prvním případě nedojel, ve druhém skončil až šestnáctý. Během října už byl ale schopen při Velké ceně Pacifiku v Motegi a Velké ceně Austrálie na Phillip Islandu vystoupat na stupně vítězů. V obou případech dojel třetí. Celkově nakonec skončil pátý a navíc se stal nováčkem roku. V tomto hodnocení porazil o pouhé dva body Troye Baylisse.

Do sezony 2004 už Hayden vstupoval jako jednička Hondy. Valentino Rossi se totiž rozhodl odejít do Yamahy a Nickyho novým parťákem se stal brazilský jezdec Alex Barros. Předsezonní předpoklady o tom, že bude bojovat o titul, se ale nenaplnily ani zdaleka a nakonec zažil ještě méně vydařenější sezonu než při svém premiérovém roce.

Jeho nejlepším výsledkem byla sice opět dvě třetí místa, na která dosáhl v brazilském Riu de Janeiru a na německém Sachsenringu, přibylo ale více závodů s nulou na kontě. Nejprve upadl v Mugellu, poté odstoupil kvůli technickým problémům v Barceloně a později se přidaly další pády v Brně, Motegi a Valencii, ačkoli v Japonsku upadl nezaviněně poté, co se připletl do hromadného incidentu před ním. Body navíc nezískal ani v Estorilu, kde vůbec nenastoupil kvůli zlomené klíční kosti po pádu při tréninku na supermotu. V celkovém pořadí skončil až osmý a za kolegou Barrosem, který se umístil na čtvrté příčce, zaostal o 48 bodů.

v roce 2005 si ale Hayden spravil chuť. Začal sice pádem v Jerezu, poté už ale nulu zaznamenal jen po havárii v Donington Parku. Naopak si připsal svůj premiérový triumf, pro který si dojel na svém oblíbeném domácím okruhu Laguna Seca. Ve zbytku sezony poté vystoupal na pódium ještě pětkrát. Na Phillip Islandu a ve Valencii, kde bral druhá místa, mu navíc nechybělo mnoho k dalším triumfům. Zatímco v Austrálii ztratil zhruba sekundu na Rossiho, ve Valencii podlehl po velké bitvě Melandrimu jen o 97 tisícin. Celkově skončil třetí.

Sezona 2006 se pak stala Haydenovou nejlepší v kariéře. Stal se v ní totiž mistrem světa. Rozdílem pouhých pěti bodů zdolal svého bývalého týmového kolegu Valentina Rossiho, který královské kubatuře mistrovství světa vládl od roku 2001.

Hayden sice Rossiho porazil, z pohledu vyhraných závodů měl ale navrch Ital. Ten totiž vystoupal na nejvyšší stupeň pětkrát, zatímco Hayden pouze dvakrát, když triumfoval v Assenu a poté znovu na domácí půdě v Laguně Sece. Haydenovou silnou stránkou ale byla konzistence. Ze 17 závodů jich totiž deset dokončil na stupních vítězů a nebodoval pouze jednou, zatímco Rossi zaznamenal nulu třikrát. Hayden navíc všechny závody, ve kterých bodoval, dokončil mezi nejlepší desítkou.

Právě jediný závod, kde žádné body nezískal, se ale jeho nadějím málem stal osudným. Byla jím Velká cena Portugalska v Estorilu, kdy ho po nevydařeném předjížděcím manévru vzal s sebou na zem jeho týmový kolega Dani Pedrosa. K poslednímu závodu ve Valencii tak startoval se ztrátou osmi bodů na Rossiho (po osmi závodech měl přitom v čele náskok 42 bodů). Rossi ale ve Valencii upadl a skončil až třináctý. Haydenovi tak stačilo třetí místo.

Pro sezonu 2007 měla o Haydena zájem Yamaha i Ducati. On se však rozhodl zůstat s Hondou. Do ročníku 2007 vstupoval mimo jiné s novým startovním číslem. Jako úřadující šampion se totiž rozhodl využít nabídku na číslo 1 a svou tradiční 69 na rok odložil.

Zbytek kariéry v MotoGP už ale Haydenovi bohužel tolik radosti jako rok 2006 nepřinesl. Pro rok 2007 se totiž přešlo z motocyklů o objemu 990 ccm na stroje s objemem 800 ccm. A nová motorka Haydenovi vůbec nesedla. Jeho maximem byly pouze tři bronzové výsledky a v konečném pořadí šampionátu obsadil až osmé místo. Jeho týmový kolega Pedrosa se naopak stal vicemistrem hned za dominantním Caseym Stonerem. Haydena porazil o propastných 115 bodů.

Zajímavým momentem z roku 2007 byla pro Haydena Velká cena USA 2007. Zde si totiž mohl na scéně MotoGP poprvé zazávodit proti svému bratrovi. V barvách Kawasaki nastoupil na divokou kartu jeho mladší sourozenec Roger Lee Hayden. Síly ale nakonec moc nepoměřili. Nicky totiž hned po startu kolidoval s Johnem Hopkinsem a po incidentu vycestoval mimo trať. Do závodu se sice zapojil zpátky, s poškozeným motocyklem ale jezdil na chvostu a nemohl zajíždět rychlé časy. Nakonec se proto rozhodl odstoupit. Jeho bratr Roger Lee ale mohl být spokojenější. Při své premiéře získal šest bodů za desáté místo.

Rok 2008 byl sice v Haydenově podání o něco lepší, k jeho formě z let 2005 a 2006 ale bylo i v tomto případě daleko. V celkovém pořadí skončil na šesté pozici a získal o 28 bodů více než o rok dříve.

Po roční pauze opět mohl zamávat ze stupňů vítězů domácím fanouškům. Při premiérovém vystoupení MotoGP v Indianapolisu, které se odehrálo v deštivém počasí, totiž skončil na druhém místě. Na Phillip Islandu pak přidal třetí příčku. Po bronzovém výsledku sahal i v Assenu, pak ho ale potkaly potíže s elektronikou, kvůli kterým mu v závěru docházelo palivo a nakonec skončil až čtvrtý.

Hayden ovšem musel vynechat také dva závody. Při závodě na supermotu při X-Games v Los Angeles totiž havaroval a poranil si patu. Kvůli tomuto zranění chyběl v Brně i v Misanu. Když ovšem pomineme tyto dvě absence a pád v Estorilu, nechyběl na bodech ani v jednom závodě.

Jednalo se ale o jeho poslední rok s Hondou. Jeho vztahy s japonskou značkou totiž ochladly. Hayden byl na tým naštvaný mimo jiné proto, že mu tým neumožnil během sezony přejít z pneumatik Michelin na Bridgestone, zatímco jeho kolegovi Pedrosovi ano. Také se mu nelíbilo, že Španěl měl v Misanu k dispozici jinou vidlici než on.

V italských službách

Od roku 2009 tedy Nicky vstoupil do nové kapitoly své kariéry. Ta nesla název Ducati. U italské značky se stal týmovým kolegou Caseyho Stonera, který s týmem v roce 2007 vyhrál dominantním způsobem titul mistra světa a v sezoně 2008 se stal vicemistrem. Zatímco Stonerovi ovšem motocykl Ducati seděl, jeho týmoví kolegové z předchozích dvou let Loris Capirossi a Marco Melandri za Australanem výrazně zaostávali. A jak se ukázalo, stejné to bylo i u Haydena.

Zatímco Stoner dokázal vybojovat osm umístění na stupních vítězů včetně čtyř triumfů a celkově obsadil čtvrté místo, Hayden se podíval na "bednu" pouze jednou, a to před domácími fanoušky v Indianapolisu. Tam zopakoval druhé místo z předchozího roku. Celkově skončil až na 13. místě a nasbíral o 116 bodů méně než Stoner, přestože Australan kvůli únavovému syndromu vynechal tři závody.  

I v roce 2010 měl sice u Ducati navrch Stoner, v porovnání se svým prvním rokem u Ducati ale tentokrát Hayden podával o poznání vyrovnanější výkony. Ani v tomto roce nechyběl na stupních vítězů a při Velké ceně Aragónska dojel třetí. Celkově skončil na sedmé příčce.

Pro sezonu 2011 se Hayden sešel u Ducati se "starým známým". Casey Stoner totiž zamířil do Hondy a jeho místo zaujmul Valentino Rossi, se kterým tvořil Hayden jezdeckou dvojici už v roce 2003 u Hondy a v sezoně 2006 s ním svedl boj o titul. Ročníkem 2011 začal ústup Ducati z výsluní a z italské stáje se stal spíše tým středu pole. Hayden byl ovšem schopen držet s Rossim krok a celkově skončil na osmém místě jen o sedm bodů za ním. Opět se podíval na pódium, když dojel třetí při deštivém závodě v Jerezu, který přinesl řadu pádů.

Ani v sezoně 2012 sice za Rossim nijak výrazně nezaostával a v několika závodech ho porazil, tentokrát ale na rozdíl od něj, který stál na pódiu dvakrát, nevybojoval ani jednou stupně vítězů. Šlo o jeho první sezonu v MotoGP, během které se mu to nepovedlo. Celkově skončil devátý, zatímco Rossi obsadil šestou pozici. V tomto roce na sebe Hayden upozornil spíše velkými nehodami. První přišla při kvalifikaci na domácí závod v Indianapolisu. Při ní utrpěl otřes mozku a zlomil si pravou rukou. Musel proto vynechat nejen Velkou cenu Indianapolisu, ale i následující závod v Brně. V Aragónsku zase vycestoval z dráhy, naboural do bariéry a náraz jej vymrštil přes ni.

Pro sezonu 2013 se Rossi vrátil do Yamahy a Hayden dostal nového týmového kolegu - Andreu Doviziosa. I tento týmový souboj byl velmi vyrovnaný, což dokládá mimo jiné i bitva ze závěru Velké ceny Indianapolisu, i tentokrát ale Hayden prohrál. Zatímco Dovizioso skončil osmý se 140 body, Hayden devátý se 126 body a zažil druhou sezonu v řadě bez pódiového umístění.

Šlo o jeho poslední rok s Ducati. Od sezony 2014 ho totiž nahradil Cal Crutchlow. Ten přišel stejně jako o rok dříve Dovizioso z týmu Tech3.

Návrat k Hondě

Po oznámení Haydenova konce u Ducati to vypadalo, že by mohlo jít i o jeho konec v MotoGP. Spekulovalo se totiž, že s Ducati přesune do MS superbiků a naváže zde tak na svůj start na divokou kartu v Laguně Sece z roku 2002. Nakonec ale jeho kariéra v MotoGP trvala ještě další dvě sezony. Během nich působil u týmu Aspar. Španělský tým tehdy využíval produkční motocykly Honda patřící do třídy Open, takže se pro Haydena jednalo tak trochu o návrat.

I tyto dvě sezony ale byly v Haydenově podání spíše paběrkováním. V roce 2014 musel kvůli problémům se zápěstím vynechat celkem pět závodů. V těch zbylých posbíral 47 bodů a skončil celkově šestnáctý, o 21 bodů za týmovým kolegou Hirošim Aojamou. Sezonu 2015 už sice odjel celou, na body se ale podíval už jen pětkrát a s pouhými 16 body skončil dvacátý. Těšit ho ale mohl fakt, že porazil svého kolegu. Tím byl nováček přicházející z MS superbiků Eugene Laverty. Sezona 2015 uzavřela Haydenovo působení v MotoGP. Alespoň si to tehdy každý včetně něj myslel...

U Hondy zůstal Hayden i v roce 2016. Závodil totiž za její tovární tým v MS superbiků. A po několika nevýrazných letech v MotoGP si opět mohl zabojovat v horních patrech výsledkové listiny. Čtyřikrát stál na stupních vítězů a při mokrém druhém závodě v Sepangu dokonce po deseti letech opět zažil, jaké to je vyhrát závod. V celkovém pořadí šampionátu se umístil na páté příčce.

Ani v sezoně 2016 se ale přeci jen ještě zcela neuzavřelo jeho působení v MotoGP.  Dvakrát totiž dostal příležitost zaskočit na motocyklech Hondy jako náhradník.

Na MotorLandu Aragón nahradil u Marc VDS zraněného Jacka Millera a získal bod za 15. místo. O měsíc později se ale objevil i při Velké ceně Austrálie, a to symbolicky v barvách týmu, se kterým dosáhl největších úspěchů kariéry – Repsol Hondy. V její sestavě nahradil po boku Marca Márqueze svého bývalého kolegu Daniho Pedrosu, který měl zlomenou klíční kost. I při tomto startu měl nakročeno k bodům, při souboji s Jackem Millerem o deváté místo v předposledním kole ale došlo ke kontaktu, po kterém Hayden spadl. Do cíle sice dojel, ale jako sedmnáctý.

V roce 2017 ale Honda představila nový motocykl a ten byl během sezony nekonkurenceschopný. Hayden i jeho týmový kolega Stefan Bradl se na něm trápili. Po prvních pěti podnicích byl Američan až na celkovém 13. místě se 40 body.

Dalších závodů už se ovšem nedožil. Po závodech v Imole totiž v Itálii zůstal a ve středu 17. května byl při projížďce na kole sražen osobním automobilem. Utrpěl vážná zranění hlavy, hrudníku a pánve. Kvůli otoku mozku navíc nemohl být operován. O pět dní později ve věku 35 let zemřel. Pozdější vyšetřování odhalilo, že Hayden měl v uších sluchátka, poslouchal hudbu a přehlédl proto stopku. Řidič osobního automobilu ovšem překročil o 20 km/h rychlostní limit a v roce 2018 byl podmínečně odsouzen k ročnímu vězení.

Haydenův titul z roku 2006 zůstává posledním americkým titulem v MotoGP. A vzhledem k tomu, že nikdo z amerických jezdců momentálně v MotoGP nepůsobí, tak asi ještě nějakou dobu posledním americkým mistrem světa zůstane. Historie nejvyšší kubatury MS silničních motocyklů poznala dosud sedm amerických šampionů. Kromě Haydena jsou jimi Kenny Roberts (1978, 1979, 1980), Freddie Spencer (1983, 1985), Eddie Lawson (1984, 1986, 1988, 1989), Wayne Rainey (1990, 1991, 1992), Kevin Schwantz (1993) a Kenny Roberts mladší (2000).

Úvodní foto: Repsol Honda

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.

Kalendář akcí

Všechny akce

F1 - Velká cena Japonska

4.4.2025 - 6.4.2025

Carbonia Cup - Most

6.4.2025

Přebor ČR jednotlivců na ploché dráze - Pohár AČR - Praha

8.4.2025

Přebor ČR jednotlivců na ploché dráze - Pohár AČR - Pardubice

9.4.2025

TCR Eastern Europe - Red Bull Ring

11.4.2025 - 13.4.2025

Nejnovější

Víkendový přehled: Grjazin ovládl úvod ERC, Febvre snížil v MXGP ztrátu na Gajsera

Dominance i drifty. Keller zažil vítězný návrat do České trofeje

Bronzová premiéra s novým Huracánem. Martin Jerman zahájil vrchařskou republiku na stupních vítězů

Šampion šéfem, nový pilot v kokpitu. Petr Morávek se s Rieger Motorsport vrací k formulovému závodění

„Malý Octavia Cup“. EXPRES AUTO pokračuje v koučinku Kirova, přidá se k němu Nováček

© 2025 RED FLAG MEDIA s.r.o. All rights reserved.