Smrt Fausta Gresiniho zasáhla celý svět motorsportu. S 60letým Italem odešel výborný závodník a neméně skvělý manažer.
Když se ukázala první zpráva o úmrtí Fausta Gresiniho jako novinářská kachna, všichni (nejen) motocykloví fanoušci si oddechli. Ale po pár hodinách přišla v úterý 23. února dopoledne smutná definitiva: 60letý Ital prohrál svůj dva měsíce trvající boj s covidem. Odešel tak nejen skvělý závodník, ale i výborný týmový manažer.
Rodák z Imoly (*23. ledna 1961) začal se závoděním jako teenager, mezi lety 1983 až 1994 závodil ve světovém šampionátu silničních motocyklů ve třídě do 125 ccm. Na čtvrtlitru italské značky Garelli si vyjel dva tituly mistra světa, Ital ovládl sezony 1985 a 1987. Připsal si 21 vítězství včetně Velké ceny Československa 1987 na tehdy novém automotodromu v Brně.
Byl to výjimečný závod, protože jím tehdy korunoval svůj druhý titul. A navíc, tak suverénně jako Gresini kubatuře do 125 ccm v roce 1987 už nikdy nikdo v MS žádné jiné třídě nevládl. Italský jezdec na dnešním Masarykově okruhu (tehdy samozřejmě z politických důvodů nesmělo jméno Masaryk zaznít ani šeptem) ovládl devátý podnik sezony po sobě. Pak ještě přidal triumf v Misanu. Na konci roku se mohl pyšnit 150 body, zatímco na druhém místě měl další Ital Bruno Casanova také na Garelli bodů pouze 88.
Jihomoravskou trať měl Gresini vždycky rád. „Brno je trať, která nám vždycky přinášela štěstí. Já na ní vyhrál titul mistra světa. Slavili jsme tady druhé pódium Alexe Barrose i sté pódium Toniho Eliase. Je to pro nás zaslíbené místo,“ uvedl Ital před pár lety v pedoku Automotodromu Brno.
Ale to jsme se už přenesli od Gresiniho závodníka ke Gresinimu manažerovi. Svůj tým založil krátce po skončení vlastní závodnické kariéry. V roce 1997 postavil jednu Hondu ve třídě do 500 ccm, čímž začalo dlouholeté partnerství s japonskou značkou. O dvě sezony později se Gresini Racing přesunul do dvěstěpadesátek. Tento „ústup“ se ukázal jako chytrý tah už na konci ročníku 2001, který ovládl Japonec Daidžiro Kató.
Úspěch Gresiniho namlsal a následující sezonu jely v MS jeho týmy dva – v kubatuře do 250 ccm a v MotoGP. Elitní třída se záhy stala jedinou doménou italské stáje, která se k té slabší (tehdy už Moto2) vrátila až před jedenácti lety.
V MotoGP se střídaly úspěchy s chvílemi velkého smutku. V roce 2003 sice Sete Gibernau obsadil celkové druhé místo za Valentinem Rossim v sedle Yamahy, ale už v první Velké ceně se na domácím okruhu v Suzuce zabil Gresiniho první šampion Kató. Gibernau si ani následující rok z druhé pozice nepomohl k titulu a stříbrný hattrick v MotoGP završil Ital Marco Melandri (2005).
Roku 2010 přišel už vzpomínaný návrat do prostřední kategorie, který Toni Elias okořenil ziskem premiérového titulu šampiona třídy Moto2. I tady byla ve hře Honda, byť jen jako dodavatel jednotných motorů. Gresini je zabudoval do podvozku Moriwaki. Jenže už rok nato havárii v Sepangu při podniku MotoGP nepřežil miláček fanoušků Marco Simoncelli…
Od sezony 2012 má Gresini Racing své závodníky ve všech třech kategoriích mistrovství světa silničních motocyklů, když tým vstoupil i do Moto3. V „malorážkách“ čekal Fausto Gresini na titul šest let, v ročníku 2016 mu jej vyjel Španěl Jorge Martín. A to byl ještě druhý jeho týmový kolega Fabio di Giannantonio.
Mezi tím ovšem došlo v dílnách ve Faenze k malé revoluci. Gresini se totiž v MotoGP po 18 letech rozloučil s Hondou a stal se z něj fakticky tovární tým italské značky Aprilia. Jenže továrna nemusí být vždycky ku prospěchu věci.
Naopak, Gresini Racing mohl zapomenout byť jen na pomyšlení na stupně vítězů a body brali jeho jezdci jen sporadicky. Za všechny komentáře stačí fakt, že mezi lety 2015 až 2020 bylo nejlepším individuálním výsledkem konečné 12. místo Álvara Bautisty v ročníku 2016.
Náladu si Fausto Gresini mohl vylepšit aspoň v nově vzniklém Světovém poháru elektrických motorek MotoE. Italský jezdec Matteo Ferrari ho na stroji značky Energica předloni vyhrál a loni skončil druhý.
Největší úspěchy jezdců týmu Gresini Racing v MS
Sezona | třída | jezdec | motocykl | umístění |
1999 | 250 | Loris Capirossi | Honda | 3. |
2000 | 250 | Daidžiro Kató | Honda | 3. |
2001 | 250 | Daidžiro Kató | Honda | 1. |
2002 | 250 | Roberto Rolfo | Honda | 3. |
2003 | MotoGP | Sete Gibernau | Honda | 2. |
2004 | MotoGP | Sete Gibernau | Honda | 2. |
2005 | MotoGP | Marco Melandri | Honda | 2. |
2010 | Moto2 | Toni Elías | Moriwaki | 1. |
2015 | Moto3 | Enea Bastianini | Honda | 3. |
2016 | Moto3 | Enea Bastianini | Honda | 2. |
2018 | Moto3 | Jorge Martín | Honda | 1. |
2018 | Moto3 | Fabio di Giannantonio | Honda | 2. |
2019 | MotoE (SP) | Matteo Ferrari | Energica | 1. |
2020 | MotoE (SP) | Matteo Ferrari | Energica | 2. |
Foto: Gresini Racing a Honda Racing Corporation
Sportovní redaktor online deníku Aktuálně.cz a externí spolupracovník redakcí motormix.cz a ceskeokruhy.cz je jedním z nejlepších českých motoristických novinářů. Motorsportu propadl už v dětství a věnuje se mu velkou část své novinářské kariéry.