Alonso odejde z F1. Teď ale ještě ne

Odejdu z F1, ale ještě ne teď. Těmito slovy Fernando Alonso oznámil, že bude i příští rok pokračovat v královně motorsportu s týmem Aston Martin. Španěl přitom v červenci příštího roku oslaví už 46. narozeniny.

Přestože se Fernando Alonso po dlouhých spekulacích nakonec rozhodl prodloužit smlouvu s týmem Aston Martin o další rok, své fanoušky zprvu pořádně vylekal. Video, ve kterém novinku oznámil, totiž zahájil slovy, která naznačovala přesný opak. „F1 ke mně byla štědrá. Měl jsem úžasnou kariéru, cestoval jsem po světě. Závodil jsem v ní více než 23 let, odjel přes 400 závodů a dosáhl více, než o čem jsem kdy snil. Chvíli mi trvalo učinit rozhodnutí, nyní ale mám ve své hlavě jasno,“ napínal dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2006 své příznivce.

Zničehonic ale přišel obrat o 180 stupňů. „Odejdu z F1 Ale ještě ne teď,“ překvapil. „Cítím, že jsem pořád rychlý, motivovaný a stále mám pro F1 i celý tento sport obrovskou vášeň. Takže ano, jsem rád, že budu i nadále závodit v té nejvyšší kategorii. Je to můj život,“ uzavírá.

V současném startovním poli je Alonso jasně nejstarším jezdcem ze všech. Letos v červenci mu bylo 45 let. Jediným dalším čtyřicátníkem, který v F1 momentálně závodí, je sedminásobný mistr světa Lewis Hamilton. Příští rok se k této zkušené dvojici přidá Nico Hülkenberg. Pilot Audi oslaví čtyřicítku v srpnu. Alonso ovšem není jenom nejstarší, ale také nejzkušenější. Dosud se zúčastnil 440 závodů, což z nej dělá nejzkušenějšího pilota v historii šampionátu. Kromě něj se zatím nikdo přes hranici 400 závodů nedostal, ačkoli ještě před koncem letošního ročníku by se to mělo povést Hamiltonovi. Aby Alonso překonal metu 500 startů, musel by v F1 vydržet minimálně do roku 2029. To už mu ale bude 48.

Svou první sezonu v F1 odjel Španěl už v roce 2001 s nekonkurenceschopným Minardi. Po roce v roli testovacího jezdce Renaultu se vrátil s francouzskou stájí coby závodní jezdec v roce 2003. Tím začalo nejúspěšnější období jeho kariéry. Už v roce 2003 si na maďarském Hungaroringu dojel pro první vítězství a v letech 2005 a 2006 to dotáhl na titul mistra světa. Ve druhém případě porazil po těsné bitvě Michaela Schumachera s Ferrari. Kdekdo tehdy předpokládal, že po Schumacherově nadvládě začne éra Alonsa a že tehdejší vycházející hvězda jednou překoná třeba i rekordy německé legendy. Opak ale byl pravdou. Alonso už totiž od té doby nikdy žádný další titul nepřidal.

V roce 2007 sice přestoupil do McLarenu, se kterým znovu bojoval o titul, tuto sezonu ale poznamenaly u Alonsa napjaté vztahy nejenom s týmovým kolegou Lewisem Hamiltonem, který tehdy vstoupil do F1 jako nováček ale také s týmovým šéfem Ronem Dennisem. Celkově skončil Španěl třetí se stejným počtem bodů jako druhý Hamilton. Titul jim vyfoukl o jediný bod Kimi Räikkönen s Ferrari. Následoval Alonsův návrat do Renaultu. Tam sice v roce 2008 vyhrál dva závody, ačkoli při Velké ceně Singapuru mu pomohl úmyslnou nehodou jeho tehdejší týmový kolega Nélson Piquet mladší, francouzská stáj už ale nebyla tak konkurenceschopná jako při jeho prvním angažmá a na boj o titul u ní pomýšlet nemohl. To se však změnilo opět v roce 2010, kdy se Alonso upsal Ferrari.

Here's to the next 440, @alo_oficial ????#F1 pic.twitter.com/mUQrF8c9U0

— Formula 1 (@F1) September 29, 2026

S italskou stájí se rodák z Ovieda opět zařadil k absolutní špičce startovního pole a zejména ve dvou případech byl velmi blízko k dalšímu titulu. Pokaždé však těsně prohrál se Sebastianem Vettelem. V roce 2010 nestačil na pilota Red Bullu o 4 body, v ročníku 2012 o tři. Vicemistrem se stal i v sezoně 2013, proti dominanci Sebastiana Vettela a Red Bullu byl ale tehdy bez šance. Jeho frustrace narůstala a vztahy s Ferrari se začínaly zhoršovat. Alonso nakonec Ferrari opustil po sezoně 2014, ve které nevyhrál ani jeden závod. Jeho „staronovým“ působištěm se stal opět McLaren, který od roku 2015 přecházel na motory Honda. Alonso i britský tým věřili, že obnovené legendární partnerství bude stejně úspěšné jako na přelomu 80. a 90. let minulého století. Nastal ale pravý opak.

Návratem k McLarenu začala patrně nejhorší kapitola Alonsovy kariéry. Sezony 2015 a 2017 se u McLarenu nesly především ve znamení nekonkurenceschopnosti, technických problémů a bídné spolehlivosti japonského agregátu. Z Alonsa se najednou stal jezdec, který mohl považovat za úspěch každé bodované umístění a na stupně vítězů či dokonce vítězství mohl zapomenout. Výrazný pokrok nepřišel ani v sezoně 2018 po přechodu na motory Renault. Na konci roku se Alonso rozhodl z F1 odejít.

Po konci v královně motorsportu Španěl prozkoumával nová motoristická odvětví. Třikrát se zúčastnil závodu 500 mil Indianapolis, které jel poprvé už v roce 2017. Rovněž startoval v závodě 24 hodin Le Mans s Toyotou. Japonská značka tehdy byla v chudě obsazeném startovním poli třídy LMP1 jediným továrním týmem a nebylo divu, že dominovala. Alonso spolu s Kazukim Nakadžimou a Sébastienem Buemim ovládl slavný francouzský závod hned dvakrát – v letech 2018 i 2019. Trojice se rovněž stala mistry světa takzvané „supersezony“ WEC 2018/2019. S Toyotou Alonso startoval v roce 2020 i na Rallye Dakar, v sezoně 2019 rovněž vyhrál závod 24 hodin Daytona s prototypem Cadillac.

Nakonec ho ale zlákala F1. Pro sezonu 2021 Alonso kývnul na návrat stáji Alpine, což byla nová identita továrního Renaultu. V Kataru s jeho monopostem dojel třetí a poprvé po sedmi letech mohl vystoupat na stupně vítězů. Po sezoně 2022 ale odešel a plácl si s Lawrencem Strollem, který z něj udělal jezdce Aston Martinu. Spolupráce začala více než slibně. Aston Martin měl totiž v úvodu sezony 2023 druhý nejrychlejší vůz hned za dominantním Red Bullem. Alonso v té době dojížděl pravidelně za jezdci rakouského týmu a nakonec během sezony ukořistil 8 pódiových výsledků. V šampionátu skončil čtvrtý. V dalších letech šla ale forma Aston Martinu dolů. Nejhorší je v tomto směru letošní sezona.

Ačkoli si u Aston Martinu slibovali mnohé od příchodu geniálního konstruktéra Adriana Neweyho, který rovněž tým vede jako šéf, do nové éry technických pravidel stáj vstoupila s nekonkurenceschopným monopostem a nespolehlivým motorem Honda. V úvodu sezony byl pro stáj úspěchem každý dokončený závod. Když tým v Maďarsku nasadil velké množství vylepšení na svůj monopost a v Nizozemsku pak výkonnější pohonnou jednotku, byly vidět záblesky zlepšení. Alonso dokonce dojel v Zandvoortu jako devátý, čímž navázal na svůj bod za 10. místo z chaotické Velké ceny Monaka, od Velké ceny Itálie ale začalo u Astonu další trápení a tým nestačí na více než na souboj s Cadillacem o poslední příčky. V průběžném pořadí je se třemi body desátý. Za ním je pouze právě zmíněný Cadillac, který zatím na první letošní body čeká.

A message from Fernando. pic.twitter.com/4qbPIoQRCe

— Aston Martin Aramco F1 Team (@AstonMartinF1) September 29, 2026

„Dlouhodobě jsem se zavázal tomuto týmu a také tomu, že mu pomůžu uspět,“ zdůrazňuje Alonso. „Opravdu věřím v to, co budujeme. Máme silné vedení, úžasné lidi, partnery a také infrastrukturu,“ vyjmenovává, proč podle něj může Aston Martin uspět. Je třeba dodat, že Španěl rozhodně není v paddocku jediným, kdo v dalších sezonách očekává výkonnostní vzestup Aston Martinu. Například bývalý pilot David Coulthard dokonce předpokládá, že do dvou let bude tým vítězit.

V rozhodování o Alonsově budoucnosti nehrál roli pouze potenciál projektu Aston Martinu, ale také budoucí směřování technických pravidel. Alonso totiž patří mezi jezdce, kteří nejsou příznivci elektrifikovaných pohonných jednotek, které jezdce nutí hospodařit s energií, což jim často zabraňuje jet naplno. Z tohoto důvodu se španělský matador před podepsáním smlouvy sešel i s výkonným ředitelem F1 Stefanem Domenicalim a prezidentem Mezinárodní automobilové federace FIA Muhammadem ben Sulajímem. Zejména druhý jmenovaný se netajil tím, že si nepřeje, aby Alonso odešel. Před oznámením Alonsova setrvání v F1 se mluvilo i o tom, že by se mohl přesunout k Aston Martinu do WEC a závodit s hypervozem.

Během svého dosavadního působení v F1 vyhrál Fernando Alonso 32 velkých cen, ve 106 stanul na pódiu a do 22 odstartoval z pole position. Sice je nejstarším pilotem v současném startovním poli, rozhodně ale ne v celé historii F1. Zejména v 50. letech minulého století totiž nebylo ničím neobvyklým, že se velkých cen účastnili i padesátníci. V F1 se jich objevilo celkem dvanáct. Historicky nejstarším účastníkem velké ceny F1 zůstává už 71 let Louis Chrion. Monačanovi bylo v době jeho startu v domácím Monte Carlu v roce 1955 55 let, 9 měsíců a 19 dní. V historické tabulce nejstarších účastníků se momentálně Alonso nachází až na 45. místě.

Pokud by se Aston Martinu podařilo v dalších letech zrychlit a Alonso by se v jeho kokpitu skutečně dočkal další výhry, dokonce by se nestal ani nejstarším vítězem v historii. Tím je Luigi Fagioli, který ovládl Velkou cenu Francie 1951 ve věku 53 let a 22 dní. V této statistice by ale Španěl mohl proniknout alespoň do první trojky. Giuseppe Farina (46 let, 9 měsíců a 3 dny) a Juan Manuel Fangio (46 let, 1 měsíc a 11 dní) totiž nebyli v době svých posledních triumfů o moc starší, než je nyní Alonso.

Současně se setrváním Fernanda Alonsa Aston Martin rovněž potvrdil, že s týmem bude v roce 2027 pokračovat i Lance Stroll. Jelikož je ale Kanaďan synem majitele stáje Lawrence Strolla, nečekalo se nic jiného.

Lance and Fernando entering their fifth year together ????#F1 pic.twitter.com/IP7mBF7wwV

— Formula 1 (@F1) September 29, 2026

Foto: Aston Martin