Jabouille byl průkopník nové éry. Jeho první triumf v F1 zastínila legendární bitva o druhé místo

Jean-Pierre Jabouille zemřel ve čtcetek 2. února ve věku 80 let.

Pracovitý Francouz stál u zrodu turbo éry formule 1. Jako první přivezl turbomotory do boxů Grand Prix koncem 70. let tým Renault. A byl to právě Jabouille, který 16. července 1977 debutoval v Silverstonu v Renaultu RS01 poháněném přeplňovaným V6 Renault-Gordini EF1 o objemu 1,5 litru.

O dva roky později Francouz se stejnou kombinací triumfoval před domácími fanoušky v Dijonu. Tento závod se ale do historie nezapsal ani tak premiérovým trumfem turba a značky Renault, ale hlavně tím, co se dělo suverénním vítězem. Jabouille totiž proťal cílovou čáru s náskokem téměř 15 sekund.

O druhé místo sváděli lítý boj jeho týmový kolega René Arnoux a pilot Ferrari Gilles Villeneuve, Z Velké ceny Francie tehdy udělali jeden z nejvýznamnějších podniků v historii světového šampionátu. Strhující souboji, v němž nechyběly smyky, vzájemné kontakty ani jízda po trávě, by dneska vedl ke čtrnáctidennímu vyšetřování. Ale pro milovníka formule 1 jako boje sportovních rytířů šlo o neopakovatelný zážitek.

Vypadalo to tak, že dva chlapíci využívali téměř absolutní kontroly nad vozem a bezmezné vzájemné důvěry, aby ukázali, jak vzrušující závody mohou být. Kdo to jednou viděl, už jen těžko ocení předjíždění s pomocí DRS nebo čudlíku push to pass.

Jabouille tehdy dokázal, že turbodmychadlo V6 není slepou uličkou, jak předpovídali někteří soupeři. Naopak, Renault vyslal varovný signál ohledně budoucího technického směřování Grand Prix. A opravu, 80. léta se stala doslova koncertem pro turbo. Jeho výkon šel až tak daleko, že ho bylo nutné v roce 1989 zakázat a do motorů F1 se vstřikování vrátilo až o čtvrt století později.

Pařížský rodák Jabouille, který v roce 1976 získal titul mistra Evropy F2, absolvoval ve formuli 1 mezi lety 1975 až 1981 49 startů. V roce 1975 debutoval ve Velké ceně Francie v týmu Tyrrell. Francouzovo jméno však navždy zůstane synonymem značky Renault, v jejímž monopostu absolvoval většinu svých Grand Prix. Druhé a poslední vítězství si Jabouille připsal v roce 1980 ve Velké ceně Rakouska.

Jabouille byl pověstný svou smůlou. Navíc kvůli řadě problémů se spolehlivostí vozů nedosáhl v F1 větších úspěchů - byl klasifikován pouze v 10 ze 49 startů. Kariéru mu výrazně narušila zlomenina nohy, kterou utrpěl ve Velké ceně Kanady 1980. Pak odešel do Ligieru, ale po odstoupení z Velké ceny Španělska 1981 ukončil své působení v F1.

S francouzskými značkami Alpine, Renault, Matra a Peugeot se Jabouille v letech 1968 - 1993 třináctkrát zúčastnil závodu 24 hodin Le Mans a vybojoval tam čtyři umístění na stupních vítězů.

Kariéru definitivně ukončil po závodě v Le Mans v roce 1993, v němž se spolu s Philippem Alliotem a Maurem Baldim podílel na historickém hattricku Peugeotu 905. Poté se stal místo Jeana Todta šéfem Peugeot Sport. Podílel se na vstupu francouzské značky do F1 v roli dodavatelem motorů: ovšem i přes zisk několika umístění na stupních vítězů s McLarenem v sezoně 1994 byl Jabouille následujícím roce odvolán. Od té doby se věnoval ve své vlasti propagaci vytrvalostních závodů.

"Je to černý rok pro francouzskou formuli 1 a velký smutek. RIP Jean Pierre! Když jsem začínal (závodit), byl jsi mi opravdovým přítelem i rádcem. Tvé rady a analýzy pro mě byly velmi cenné. Francouzský motorsport ti hodně dluží! Zasloužil sis mnohem víc. Musíme a budeme na tebe vzpomínat jako na průkopníka, člověka s pozoruhodnou upřímností a upřímností!“uvedl na sociálních sítích Alain Prost. Čtyřnásobný mistr světa formule 1 Jabouilleho v roce 1981 vystřídal v kokpitu Renaultu.

Foto: Renault