Legenda Formule E, která uspěla v Le Mans a jezdila i v F1. Lucas di Grassi chystá konec kariéry

Ze závodních okruhů letos zmizí jedna z výrazných osobností současného motorsportu. Lucas di Grassi se po skončení aktuálního ročníku Formule E rozloučí s aktivní kariérou. Jednačtyřicetiletý Brazilec se do historie nezapíše pouze jako legenda a jeden ze šampionů elektrické série, ale rovněž jako úspěšný účastník 24 hodin Le Mans nebo bývalý pilot F1.

„Sezona 2026 bude mou poslední v roli profesionálního jezdce. Poté zahájím novou kapitolu,“ oznámil před víkendovým podnikem v Berlíně Di Grassi, jehož kariéra odstartovala už v roce 2002 v brazilském šampionátu dvoulitrových formulí Renault. „Motorsport byl mým životem už od nepaměti. Naučil jsem se díky němu disciplíně a houževnatosti ještě předtím, než jsem pochopil, proč jsou důležité.  Také dával mému životu smysl, když jsem nevěděl, co bude dál,“ dodává rodák ze Sao Paula, který rovněž poděkoval organizátorům Formule E a své rodině.

Do historie motorsportu se Lucas di Grassi zapíše především díky svému působení ve Formuli E – a to nejenom kvůli výsledkům. Di Grassi se totiž výraznou měrou zasloužil o to, aby mohla čistě elektrická série v ročníku 2014/2015 vůbec vzniknout. Do projektu byl zapojen již od roku 2012, kdy se stal oficiálním testovacím pilotem šampionátu a poté se jako první pilot zavázal k účasti v premiérové sezoně. To i přesto, že původně byl k myšlence elektrického závodění skeptický.

Di Grassi je v současném startovním poli jedním ze čtveřice závodníků, kteří se účastnili již premiérového ročníku 2014/2015. Kromě něj totéž platí i o Jeanu-Éricu Vergnem, Antóniu Félixi da Costovi a Sébastienu Buemim. Právě Brazilec se ale v historické tabulce podle počtu startů nachází na první pozici. Absolvoval jich už 153, přičemž za celou dobu chyběl jenom v roce 2023 v jihoafrickém Kapském Městě. Tehdy nemohl odstartovat kvůli tomu, že měl jeho tým Mahindra obavy o bezpečnost svých vozů kvůli problémům se zavěšením.

Di Grassi patřil mezi největší hvězdy šampionátu zejména v době, kdy hájil barvy spojení Audi Abt. Tento tým reprezentoval od roku 2014 až do roku 2021, kdy se Audi rozhodlo šampionát opustit. Vrchol spolupráce přišel v ročníku 2016/2017, kdy se stal Di Grassi šampionem. Během úvodních pěti sezon se pokaždé umístil v nejlepší trojici – v sezonách 2015/2016 a 2017/2018 slavil titul vicemistra.

Jeden závod ještě sice dokázal vyhrát i v ročníku 2021/2022 po přesunu ke stáji Venturi, s nástupem monopostů třetí generace už se ale na nejvyšší stupeň nikdy nepodíval. Nejprve se trápil u Mahindry a do lepší situace ho nedostal ani návrat k týmu Abt, který nejprve spolupracoval s Cuprou coby zákaznický tým Mahindry a v posledních dvou sezonách s Lolou a Yamahou. Své jediné pódium v éře Gen3 získal loni v Miami, kdy dojel druhý. Jeho poslední triumf se datuje k Londýnu 2022 a letos dokonce nemá po šesti závodech na kontě ani jeden bod.

Během svého působení ve Formuli E vyhrál Di Grassi celkem 13 závodů. To ho v historické tabulce řadí na čtvrté místo, jen těsně za Mitche Evanse (15), Sébastiena Buemiho (14) a Antónia Félixe da Costu (14).

Přestože se Di Grassi původně zdráhal pustit se do závodění s elektrickými monoposty, postupem času se z něj stal propagátor elektromobility, udržitelnosti a začal se angažovat například i v otázkách globálního oteplování. Uvnitř paddocku Formule E není Di Grassi vnímán jen jako jeden z nejúspěšnějších jezdců její historie, ale také jako zvídavý a vzdělaný člověk, který se zajímá o mnoho oborů lidské činnosti. Tuto pověst dokresluje i jeho členství v organizaci Mensa, která sdružuje lidi s vysokým IQ.

I kvůli jeho aktivitám v otázkách elektromobility a udržitelnosti se předpokládá, že byť Di Grassi zmizí z Formule E jako závodník, zůstane součástí šampionátu v jiné roli. Manažerské zkušenosti už koneckonců má. V minulosti působil například jako výkonný ředitel dnes již neexistujícího šampionátu Roborace pro autonomní elektromobily.

„Ačkoli na konci sezony Lucas uzavře svou neuvěřitelnou kapitolu za volantem závodního vozu, počítáme s tím, že bude i nadále úzce zapojen do fungování šampionátu a bude ho posouvat dopředu,“ domnívá se výkonný ředitel Formule E Jeff Dodds, který rovněž ocenil Brazilcův přínos. „Lucas je už od samého začátku synonymem pro Formuli E. Není to jenom o tom, že tu závodí. Od prvního dne věřil v elektrickou mobilitu a jeho soutěživý duch pomáhal tuto sérii dostat tam, kde je dnes. Jeho vliv na tento sport bude trvalý,“ poklonil se Dodds.

Di Grassi už potvrdil, že navzdory chystanému konci kariéry se bude i nadále podílet na vývoji nového monopostu Gen4.

Tři pódia z Le Mans

 Přestože je jméno Lucase di Grassiho spojeno především s Formulí E, prosadil se i na nejvyšší úrovni závodů sportovních vozů. V období 2012-2016 byl totiž součástí továrního týmu Audi v tehdejší elitní třídě LMP1 vytrvalostního mistrovství světa WEC.

Během čtyř let v šampionátu se Di Grassi dostal se svými parťáky na stupně vítězů hned ve třinácti závodech. Na triumf si ale musel počkat až do své poslední sezony 2016. Během ní ovládl spolu s Oliverem Jarvisem a Loïcem Duvalem šestihodinové závody ve Spa-Francorchamps a Bahrajnu. Celkově tyto výkony stačily trojici na titul vicemistrů světa. Porazili je pouze Marc Lieb, Romain Dumas a Neel Jani z Porsche.

S Oliverem Jarvisem al Loïcem Duvalem vybojoval Di Grassi v roce 2016 mimo jiné třetí místo v závodě 24 hodin Le Mans. Ve francouzské klasice se brazilský jezdec dostal na stupně vítězů dvakrát ještě předtím, ani jednou však na ten nejvyšší. Ročník 2013 mu přinesl bronzový výsledek společně s Marcem Geném a Oliverem Jarvisem, v roce 2014 si připsal stříbrné umístění. Tehdy s Di Grassim tvořil posádku opět Gené, ale také legenda Le Mans Tom Kristensen.

Během své kariéry na scéně sportovních vozů dosáhl Di Grassi například i na druhé místo v desetihodinovém závodě Petit Le Mans na americkém okruhu Road Atlanta. Tento výsledek si připsal v roce 2018 v barvách Mazdy. Za „velkou louží“ se ale blýsknul už i s Audi v roce 2013, kdy skončil druhý při dvanáctihodinovce na Sebringu.

Pokud jde o zkušenosti s vozy třídy GT3, v roce 2012 se Di Grassi účastnil závodu 24 hodin Nürburgringu. Objevil se i v ulicích Macaa při každoročním Světovém poháru FIA GT (2017) nebo při dvou podnicích DTM v roce 2021.

Na chvostu v F1

 Třetí významná kapitola kariéry Lucase di Grassiho trvala jen krátce. Odehrála se bez větších úspěchů a vlastně ji lze označit jako vyloženě neúspěšnou. A přesto bychom ji rozhodně neměli vynechat. Jde totiž o jeho angažmá v F1.

V královně motorsportu působil Di Grassi během roku 2010. Šanci dostal ve svých 26 letech, dalo by se ale říct, že jeho působení bylo už od začátku tak trochu odsouzeno k nezdaru. Brazilec totiž působil u stáje Virgin. Šlo o jeden z trojice týmů, které ten rok do F1 nově vstoupily. Britská stáj, stejně jako další dvě nové entity Lotus a HRT, se ovšem od začátku potýkala s finančními potížemi a častými technickými problémy. Pokud šlo o tempo, zavedeným stájím nově příchozí trojice absolutně nestíhala.

Všechny tři z nových týmů měly v roce 2010 k bodům velmi daleko. Di Grassi zažil svůj nejsvětlejší moment při Velké ceně Malajsie, kterou dokončil jako čtrnáctý. Spíš než slibným potenciálem ale na sebe upozornil nejednou nehodou. Mnozí si možná dodnes pamatují na jeho havárii v zatáčce 130R při Velké ceně Japonska. Respektive ještě před ní. Havaroval totiž už cestou na rošt.

Inženýři Virginu si sice spolupráci s Di Grassim pochvalovali díky jeho technickým znalostem a výborné zpětné vazbě, šéf týmu John Booth však nebyl spokojen s jeho tempem, které většinou zastiňoval jeho zkušenější týmový kolega Timo Glock. Padlo proto rozhodnutí, že od roku 2011 nahradí Di Grassiho belgický jezdec Jerome d´Ambrosio.

Di Grassi se přitom paradoxně umístil v šampionátu před Glockem. Jelikož ani jeden jezdec nebodoval, rozhodovaly tehdy nejlepší výsledky. Glock sice vyrovnal Di Grassiho 14. místo z Malajsie stejným umístěním v Japonsku, druhým nejlepším výsledkem Di Grassiho ale byla 15. pozice ze Singapuru, kdežto u Glocka 16. příčka z Hungaroringu. Di Grassi tak celkově obsadil 24. pozici a Glock dvacátou pátou.

Ačkoli v závodní sedačce strávil Di Grassi pouze rok 2010, točil se okolo F1 delší dobu. Ještě předtím byl totiž juniorem Renaultu, kde v letech 2008-2009 působil v roli testovacího, potažmo rezervního jezdce. Když se tenkrát spekulovalo o konci jeho trápícího se krajana Nélsona Piqueta mladšího, byl Di Grassi jedním z kandidátů na jeho nahrazení. Francouzská automobilka ale nakonec dala přednost jinému ze svých chráněnců – Romainu Grosjeanovi.

V roce 2008 Di Grassi rovněž otestoval monopost Hondy, kde také patřil mezi kandidáty na závodní sedačku pro rok 2009. Pak se ale japonská značka rozhodla z F1 odejít, její tým odkoupil Ross Brawn za symbolickou jednu libru a ponechal si tehdejší jezdce týmu Jensona Buttona s Rubensem Barrichellem. Byla z toho pohádková sezona, ve které se Button stal mistrem světa, Kdo ví – kdyby se Honda rozhodla pokračovat i v roce 2009 a zvolila jako jednoho ze svých jezdců Di Grassiho, mohla se kariéra brazilského pilota vyvinout úplně jinak.

Kontakt s prostředím F1 Di Grassi udržoval i v letech 2011 a 2012. Působil totiž jako testovací jezdec dodavatele pneumatik Pirelli.

Každopádně platí, že F1 je jedinou formulovou sérií, ve které se Di Grassi nedokázal prosadit a nevyhrával závody. Pomineme-li Formuli E, minimálně jednoho triumfu Brazilec dosáhl i v brazilské Formuli Renault 2.0, jihoamerické F3, Euroserii F3 a GP2. V předchůdnické sérii dnešní F2 se stal v roce 2007 vicemistrem a v dalších dvou letech obsadil třetí místo. Celkové stříbro si připsal i v brazilské Formuli Renault 2.0 (2002) a jihoamerické F3 (2003), přičemž jeho účinkování v Euroserii F3 dopadlo v roce 2005 bronzově.

Cenný formulový úspěch představuje pro Di Grassiho i vítězství v populární Velké ceně Macaa pro vozy F3. Na to dosáhl v roce 2005. Na stupních vítězů s ním tehdy stáli druhý Robert Kubica a třetí Sebastian Vettel, pozdější čtyřnásobný mistr světa F1.

V Di Grassiho bohaté kariéře najdeme i řadu dalších zajímavých položek. Mezi ně patří například australská Supercars nebo brazilské Stock Car. Nyní už ale na Lucase di Grassiho čeká jen posledních 11 závodů ve Formuli E a pak se jeho bohatá kariéra uzavře. Svůj poslední závodní víkend absolvuje v termínu 15.-16. srpna v Londýně.

Foto: Lola Cars 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.

Kalendář akcí

Všechny akce

Mistrovství světa superbiků - Balaton Park

1.5.2026 - 3.5.2026

GT World Challenge Europe - Brands Hatch

1.5.2026 - 3.5.2026

F1 - Velká cena Miami

1.5.2026 - 3.5.2026

FIA WEC - 6h Spa-Francorchamps

7.5.2026 - 9.5.2026

MotoGP - VC Francie

8.5.2026 - 10.5.2026

Nejnovější

Miami jako zlom? Red Bull nasazuje rozsáhlé vylepšení RB22

Víkendový přehled: Herrerová potřetí vyhrála v motocyklovém MS žen, Hrdlička čtvrtý v Porsche Sports Cup Deutschland

Bejda ladí formu s novým McLarenem. V Náměšti půjde hlavně o zkušenosti

Legenda Formule E, která uspěla v Le Mans a jezdila i v F1. Lucas di Grassi chystá konec kariéry

Nezlomný bojovník Alex Zanardi odešel. Ital zanechal silný odkaz

© 2026 RED FLAG MEDIA s.r.o. All rights reserved.
.