Ogier se stane šestým šampionem WRC v závodě 24 hodin Le Mans. Jeho předchůdci zde zažili chvíle radosti i zklamání

Osmninásobný šampion WRC Sébastien Ogier si letos v barvách stáje Richard Mille Racing odbude svou premiéru v závodě 24 hodin Le Mans. Pojďme si připomenout, jak se v nejslavnějším vytrvalostním podniku dařilo nebo nedařilo ostatním šampionům WRC, kteří do závodu nastoupili před Ogierem - Björnu Waldegårdovi, Markku Alénovi, Walteru Röhrlovi, Colinu McRaeovi a Sébastienu Loebovi.

Kariéra stálého jezdce WRC se u Sébastiena Ogiera minulý rok po zisku osmého titulu mistra světa uzavřela. I letos ho sice ve WRC uvidíme a očekává se, že kromě lednové Rallye Monte Carlo, v níž obsadil druhé místo, se v barvách Toyoty představí minimálně ještě v dalších čtyřech soutěžích. Jeho hlavní pozornost už ale bude nyní směřovat k okruhům.

Tato scéna nebude pro Ogiera ničím novým. Příležitostně se na okruzích ukázal už v minulosti, kdy nastoupil ve francouzském šampionátu F4, dále také ve francouzském seriálu závodů vozů GT, v německém Volkswagen Scirocco R Cupu, Porsche Supercupu, ADAC GT Masters a naposledy v DTM, kde odjel v roce 2018 podnik na Red Bull Ringu. Nyní na něj ovšem čeká kompletní sezona vytrvalostního mistrovství světa. Po dvou testech v hypervoze tovární Toyoty se totiž  prozatím dohodl na angažmá s týmem Richard Mille Racing v kategorii LMP2. Posádku s ním vytvoří Charles Milesi a Lilou Wadouxová.

Sezonu Ogier zahájí 18. března 1000 mil dlouhým závodem v americkém Sebringu. Poté bude následovat ještě pět dalších podniků, mezi nimiž najdeme i závod 24 hodin Le Mans. Ogier nebude prvním šampionem WRC, který se v tomto podniku představí. Před ním už zde nastoupili Björn Waldegård, Markku Alén, Walter Röhrl, Colin McRae a Sébastien Loeb. Pojďme nyní na jejich účinkování na okruhu La Sarthe zavzpomínat.

Björn Waldegård

Björn Waldegård se v roce 1979 stal prvním rallyeovým mistrem světa v historii (v sezonách 1977 a 1978 neslo hodnocení pro závodníky název pohár FIA pro jezdce, v období 1973-1976 žádná klasifikace pro jezdce vypsána ve WRC nebyla). A současně je Švéd také prvním šampionem WRC, který si zazávodil v podniku 24 hodin Le Mans.

Stalo se tak ale ještě před jeho titulem ve WRC, a to v roce 1971. Tehdy Waldegård nastoupil společně se švýcarským závodníkem Bernardem Chenevièrem ve voze Porsche 911S. Spoustu posádek potkaly během tohoto závodu technické potíže, kvůli kterým nemohly dorazit do cíle. Waldegård a Chenevière to ale zvládli a byli klasifikováni jako třináctí.

Pro Waldegårda, který zemřel v roce 2014 ve věku 70 let na rakovinu, se jednalo v roce 1971 v Le Mans o první a jak se později ukázalo, tak i o jediný start. Později ale prozradil, že minimálně i v roce 1969 měl šanci v tomto podniku nastoupit.

“Okruhy mě zas tak moc nebavily, ale víte, když jste mladí a šílení, chcete řídit všechno, co má volant. Moje myšlení se kompletně změnilo, když jsem byl pozván, abych jel s Porsche 917 v Le Mans. Byl jsem už připravený, ale pak mi šéf týmu volal, že už třetí auto prodali Angličanovi, který se jmenoval John Woolfe. Ten pak jel, naboural a zabil se. V autě, ve kterém jsem měl jet já. Pomyslel jsem si, proč bych měl hazardovat se svým životem, když miluji rallye a okruhovým závoděním si tak jistý nejsem?,” vzpomínal vítěz šestnácti soutěží rallyeového MS. Přesto ale za dva roky v Le Mans nastoupil.

Le Mans není jediným vytrvalostním závodem, kterého se Waldegård zúčastnil. Zazávodil si rovněž například v tisícikilometrových závodech na Nürburgringu, v Paříži a v Zeltwegu.

Markku Alén

Devět let po startu Waldegårda se v Le Mans objevil I Markku Alén. Fin se stal celkovým vítězem WRC v sezoně 1978, během které závodil s vozy Fiat 131 Abarth a Lancia Stratos HF. A s vozem značky Lancia, tentokrát ovšem s modelem Monte Carlo Turbo, si Alén připsal i své jediné vystoupení v Le Mans.

Došlo k němu v roce 1980, kdy v jednom z dvojice továrních vozů utvořil posádku s Piercarlem Ghinzanim a Gianfrancem Brancatellim. Vystoupení této trojice ale úspěchem neskončilo. Posádka se totiž v závodě ohřála pouze zhruba čtyři hodiny. Poté ji vyřadily problémy s palivovým čerpadlem.

Později Alén na své vystoupení v nejslavnějším vytrvalostním závodě světa nevzpomínal příliš pozitivně: “Při rallye jsem nikdy vyděšený nebyl, ale možná při závodech na okruzích. Vzpomínám si, že jsem se v Le Mans za volantem Lancie Montecarlo Turbo v roce 1980 necítil pohodlně. Když jsem jel po rovince Mulsanne, říkal jsem si, co tady dělám. To je jediný případ, kdy jsem byl za volantem vyděšený,” nechal se slyšet dnes sedmdesátiletý Fin.

Rok 1980 sice přinesl jediný Alénův start v závodě 24 hodin Le Mans, rozhodně ale ne jediný start na okruzích. V roce 1979 se totiž s Lancií Montecarlo Turbo zúčastnil také šestihodinovky ve Vallelunze. V letech 1994 a 1996 si připsal celkem dva starty v německém seriálu Porsche Carrera Cupu. Během roku 1995 zase odjel za tovární tým Alfy Romeo dva závody v DTM a ITCC. V letech 2012 a 2013 se ukázal také v německém Volkswagen Scirocco R Cupu.

Walter Röhrl

Po Björnu Waldegårdovi a Markku Alénovi zkusil štěstí v závodě 24 hodin Le Mans také Walter Röhrl. Německý závodník se podniku zúčastnil poprvé v roce 1981, tedy rok po svém prvním ze dvou titulů šampiona WRC.

A při premiéře se mu vedlo o poznání více než jeho dvěma předchůdcům. Rodák z Regensburgu, který nastoupil v barvách Porsche s modelem 944 LM, si totiž vedl o poznání lépe než jeho dva předchůdci a spolu se svým parťákem Jürgenem Barthem zvítězil ve třídě GTP+3.0.

Do Le Mans se Röhrl později vrátil. Na svůj další start si ale musel počkat dvanáct let. V té době už šest let nebyl aktivním závodníkem WRC. V Le Mans znovu startoval za Porsche a posádku tvořil s Hansem-Joachimem Stuckem a Hurleym Haywoodem. Úspěšný návrat to ale nebyl. Röhrl totiž po kolizi se soupeřem boural.

Kromě Le Mans má Röhrl zkušenosti také s dvacetičtyřhodinovými závody ve Spa-Francorchamps, na Nürburgringu a v Daytoně. V německém podniku navíc dosáhl na dvě celková pódia. V roce 1991 skončil druhý a v roce 1992 třetí. Na kontě má i vítězství ze šestihodinových závodů v Brands Hatch (1980) nebo v Silverstone (1981). V roce 1988 vyhrál také dva závody amerického šampionátu sportovních vozů Trans-Am, v sezoně 1989 pětisetkilometrový závod IMSA ve Watkins Glen a v roce 1991 jeden závod DTM.

Colin McRae

Čtvrtým šampionem WRC, který nastoupil do závodu 24 hodin Le Mans, se stal v roce 2004 Colin McRae. Mistr světa ze sezony 1995 se po konci u Citroënu nacházel bez stálého angažmá ve WRC a kromě Le Mans is během sezony 2004 připsal i premiéru na Rallye Dakar. Pro francouzský závod se dohodl s týmem Prodrive, kde doplnil v posádce vozu Ferrari 550-GTS Maranello Darrena Turnera a Rickarda Rydella.

Před svým prvním vystoupením v Le Mans neměl McRae na svém kontě mnoho okruhových zkušeností. Ta první pocházela už z roku 1992, kdy se v Knockhillu zúčastnil podniku britského seriálu v závodech cestovních vozů BTCC. V první jízdě víkendu sice tehdy dokázal získat bod za osmé místo, ve druhé byl ale za kolizi se soupeřem vyloučen. V roce 2002 se pak v Rockinghamu zúčastnil závodu britské verze seriálu NASCAR s názvem ASCAR.

A návrat na okruhy přinesl McRaeovi v Le Mans pódiové umístění. Během závodu se sice dvakrát dostal do hodin a jeho vůz měl problémy s převodovkou, i přesto ale spolu s Rydellem a Turnerem nestačili v kategorii GTS pouze na dvě posádky Corvette Racingu a obsadili třetí místo. Celkově skončili jako devátí.

Součástí druhé posádky stáje Prodrive byl v roce 2004 kromě Alaina Menu a Petera Koxe také český pilot Tomáš Enge. Trojice skončila celkově jedenáctá a současně na čtvrté pozici ve třídě GTS.

Po skončení závodu se McRae nebránil možnosti se do Le Mans vrátit: “Takové věci mohou být návykové. Řídit rallyeový vůz je zábavnější, ale toto je Le Mans. Jestli bych si to dal znovu? Myslím, že ano,” prohlásil tehdy.

Na okruzích se sice McRae ještě objevil v roce 2006, kdy absolvoval podniky Porsche Supercupu na Nürburgringu a v Monte Carlu a poté také klání britského Porsche Carrera Cupu v Knockhillu, do Le Mans už se ale nevrátil. V sobotu 15. září 2007 totiž zahynul při nehodě svého vrtulníku spolu se svým pětiletým synem Johnnym a dvěma rodinými přáteli včetně šestiletého kamaráda jeho syna.

Sébastien Loeb

Le Mans zlákalo i nejúspěšnějšího závodníka v historii WRC Sébastiena Loeba. Devítinásobný mistr světa se tohoto dvacetičtyřhodinového závodu zúčastnil v letech 2005 a 2006 v prototypu třídy LMP1 stáje Pescarolo Sport.

Při premiérovém startu byli Loebovými parťáky jeho krajané Soheil Ayari a Éric Hélary. Kvalifikace dopadla pro trojici slibně. Obsadila totiž druhé místo a Ayari se byl zpočátku schopen na této pozici držet i v závodě. Poté ale kolidoval se soupeřem při předjíždění o kolo zpět a poškodil si vůz, kvůli čemuž musel do boxů. Ve zbytku závodu Ayariho potkal ještě také defekt pneumatiky, další kolize a nakonec druhý defekt, po kterém skončil v bariéře z pneumatik. Poškození už se mechanikům nepodařilo opravit a účinkování posádky tímto skončilo.

I v ročníku 2006 nastoupil Loeb společně s Éricem Hélarym. Tentokrát ale dvojici doplnil Franck Montagny. A zatímco při premiérovém startu se Loebovi druhou startovní pozici nepodařilo proměnit v pódiové umístění, tentokrát se už na stupně vítězů podíval. Nad síly francouzské trojice byli pouze Frank Biela, Marco Werner a Emanuele Pirro z Audi. Jednalo se o první triumf naftového motoru v historii 24 hodin Le Mans.

Starty v závodě 24 hodin Le Mans byly pro Loeba prvními dvěma vystoupeními na okruzích v kariéře. Později už sice v podniku nezávodil, na okruzích jsme ho ale mohli vídat i nadále. Za zmínku stojí například jeho dvě kompletní sezony ve WTCC (předchůdce dnešního WTCR) v barvách Citroënu, ve kterých obsadil celkovou třetí pozici (2014 a 2015) nebo jeho sezona 2013 ve FIA GT Series, kde spolu s Álvarem Parentem dosáhl na čtyři triumfy a celkově obsadili čtvrté místo.

V roce 2014 se Loeb ještě jednou vrátil do Le Mans, i když tentokrát ne jako jezdec, ale jako majitel týmu. V kategorii LMP2 totiž nastoupila s vozem Oreca jeho stáj Sébastien Loeb Racing. Součástí její posádky byli Vincent Capillaire, pozdější trojnásobný šampion DTM René Rast a také český závodník Jan Charouz. Trojice obsadila celkové osmé místo a v LMP2 skončila čtvrtá. Charouzův start za Loebův tým je dodnes posledním vystoupením českého pilota v závodě 24 hodin Le Mans.

Úvodní foto: Richard Mille Racing Team via Facebook

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.

Kalendář akcí

Všechny akce

TCR Eastern Europe - Salzburgring

21.9.2024 - 22.9.2024

F1 - VC Singapuru

22.9.2024

WRC - Rallye Chile

26.9.2024 - 29.9.2024

WRC - Středoevropská rallye

17.10.2024 - 20.10.2024

F1 - VC USA

20.10.2024

Nejnovější

Italský okruhář Luca Salvadori se vrátil na přírodní trať. Nehoda v Německu ho stála život

Víkendový přehled: Palou je trojnásobným šampionem IndyCar, Haase a Reicher se vrátili do čela International GT Open

Titul ve třídě zpečetěn. Rieger popřel na Lausitzringu papírové předpoklady

Pět titulů je super, ale Zmarzlik už teď myslí na zisk šestého

Fabia slaví čtvrtstoletí. Stále je to prodejní i soutěžní hit Škody Auto

© 2024 RED FLAG MEDIA s.r.o. All rights reserved.