Novinky v Opportunity: mrštný Alpine nadchne kombinací civilnosti a sportovního charisma

Lehký francouzský sporťák Alpine A110 dorazil do Brna. Sportovnější verzi S v barvách nového Alpine Centre Brno, které otevřela značka Opportunity v dubnu, jsme protáhli po silničkách kolem Brna i po jeho centru. Překvapí dokonalým sladěním sportovního charakteru a komfortu.

Je už vlastně poslední svého druhu. Malý sporťák s motorem uloženým před zadní nápravou a poháněnými zadními koly. Dinosaurus. Poslední mohykán. Tyhle přezdívky mu ale patří v tom nejlepším slova smyslu. Takové auto už zkrátka nikdo nikdy neudělá. A kdo není z Čech, má teď o důvod víc si jej pořídit. Koupit a hlavně servisovat jej nově může na Moravě v Alpine Centre Brno. Otevřeli jej renaulťáčtí „srdcaři“ v Opportunity. „Sám jsem závodil, takže otevření Alpine Centre Brno je takovým přirozeným vyústěním mojí vášně vůči motorsportu,“ směje se majitel Opportunity Vladimír Hladík.

Nezdá se to, ale Alpine okouzlující retro sporťák navazující na stejnojmennou šedesátkovou rallye ikonu představil už v roce 2017. Ostřejší verze S, kterou jsme protáhli po silničkách kolem Brna, se představila o dva roky později. A o další dva roky kult značky přerostl tenhle lehký sporťák překročil svůj stín a Alpine se stala novým brandem Renaultu v seriálu Formule 1.

Než se pustíme do rozboru jízdních vlastností a techniky, možná je dobré si říct, pro koho tohle auto je. Mezi jeho konkurenty – povětšinou dávno nebo čerstvě vyhynulé, totiž patří takové skvosty jako karbonová Alfa Romeo 4C nebo Lotus, aktuálně model Emira. Na stejnou úroveň se dalo postavit i Porsche Cayman, další čerstvě odepsaná ikona. Tohle porovnání je ale zavádějící. Minimálně v případu Alfy a Lotusu sice dostáváte skvěle jezdící auto, jezdit s ním ale častěji a v alespoň trochu „normálním“ režimu je za trest. Nastupování a vystupování připomíná legendární scénu z Vrchní, prchni s Velorexem, z aut je mizerný výhled, jsou opravdu tvrdá a nízká. A na oplátku skvěle jedou.

To Alpine taky. Ale zvládá to bez kompromisů v komfortu. Po rozbitých kostkách ve městě s ním pohodlně plujete padesátkou, člověk s normální fyzičkou nebude mít žádný problém do něj nasedat, nebo z něj vylézat. Tohle je obrovská výhoda Alpine, díky které A110 vystupuje ze škatulky víkendovky a – pokud si vystačíte se dvěma sedačkami – posouvá se klidně do role auta na denní používání. V tomto „alpince“ může konkurovat leda zmíněné Porsche Cayman. Jenže to se z výroby definitivně poroučelo před dvěma měsíci.

Chraplák, který ví, kdy se ozvat

Tak tedy nastartovat a jedeme. Zmáčknete obrovské startovací tlačítko na karbonem obložené středové konzoli a za hlavou se vám ozve zachraplání, které se během vteřiny změní v příjemné broukání. Ne, opravdu byste netipli, že tento koncert má na svědomí „normální“ čtyřválec s výkonem 300 koní, který ještě donedávna poháněl „ereso“ v modelu Mégane. Mrknete do zrcátek a radost vám udělá to, že v nich něco vidíte. Alpine totiž i přes svoji koncepci postrádá bachraté blatníky, který u konkurentů znesnadňují výhled. A na couvání – pokud byste si nebyli jistí, je tu samozřejmě kamera.

Lepší je ale zmáčknout tlačítko D na konzoli inspirované supersporty a vyrazit dopředu. Verze A110S se od základní A110 liší vyšším výkonem, o 4 milimetry nižším podvozkem nebo širšími pneumatikami. A také výfukovým systémem, který si okamžitě zamilujete. Dokud nezmáčknete plyn víc jak do třetiny jeho chodu – a to při běžné jízdě opravdu stačí – o motoru za hlavou skoro nevíte, Alpine je v tu chvíli pohodovým gétéčkem, se kterým klidně přejedete na jeden zátah Alpy a zastavíte na kafe někde u Udine.

Pokud ale onu hranici překročíte, za zády se vám ozve skvělý chraplák, který vás bude doprovázet až do omezovače. A doplní jej ještě svist vzduchu od sání, které je sotva dvacet centimetrů za vaším levým uchem. Vážně, tahle kombinace je skvělá a kdykoliv to půjde a budete se chtít „vyblbnout“, stačí jen trošku pohnout pravým kotníkem. Tohle naladění opět potvrzuje, že Francouzi při vývoji mysleli na to, aby Alpine A110 mohla fungovat i jako civilní auto téměř pro každodenní použití.

Hliníkový sportovec bez přebytečných kil

Ve skutečnosti jde po mechanické stránce o hi-tech hračičku. Karoserie je hliníková a spojena je lepením a nýtováním. Díky tomu celé auto váží necelých dvanáct set kilo. Poznáte to na jeho svižnosti i ochotě stáčet se do zatáček. Na té má právě skvělá tuhost karoserie svůj podíl. O řazení se stará sedmistupňový dvojspojkový automat Getrag, kromě automatického režimu můžete samozřejmě řadit i pádly pod volantem. Ta jsou pevná, tak jak se to u sporťáku sluší. Slušel by jim ovšem větší rozměr, respektive protažení dolů. Rudým tlačítkem na volantu pak můžete přepnout na sportovní režim. K chrapláku deroucímu se z výfuku přibude decentní střílení při podřazení, zostří se reakce na plyn. Brzdy jsou tak akorát tuhé – opět v duchu toho, že by vás neměly štvát při každodenním ježdění a zároveň udržely sportovní dojem, když se pojedete „sklouznout“.

A jaké to sklouznutí tedy je? Alpine A110S se musí samozřejmě vypořádat s neduhem aut s motorem uprostřed – trošku slabší odezvou od přední nápravy. Chce to trochu zvykání, ale pak už začnete kupátko protahovat zatáčkami s jistotou a důvěrou v to, že auto skutečně zatočí. Absolutně návykové je pak „přehazování“ zadku v zatáčkách. Stačí na nájezdu lehounce ťuknout do brzdy a těžší zadek se hned lehounce stáčí „ven“ a zároveň zvyšuje odezvu z přední nápravy.

Urvat třísetkoňové auto na suché silnici jde, ale na driftování to není. Tady se hraje na efektivitu, ne na efekt. Člověka pak ani úplně nemrzí, že A110 nedostala ani ve sportovně laděné verzi do vínku mechanický samosvor, jen ten „elektronický“, který omezí prokluz vnitřního kola. Poctivé „železo“ by autu s takto sportovní DNA rozhodně slušelo. V letním počasí jsme neměli možnost otestovat Alpine na mokru, ale tušíme, že pak by se ono „mrzení“ z absence samosvoru dostavilo.

Zvlášť když svoji sportovnost jinak dává Alpine najevo moc hezky. Skvěle působí jednoduché karbonové a hliníkové doplňky v interiéru. Nejsou – tak jak je zvykem u konkurence, která jde po sportovním dojmu – lakované. Zkrátka čistý matný karbon a hliník. Palubní deska i stropnice jsou z mikrovlákna imitujícího alcantaru, stejným materiálem je obšitý i sportovní volant a čalouněné skvělé skořepinové sedačky Sabelt. Mimochodem ty jsou další dílkem do skládačky dokonalého vyladění pro sportovní i cestovní jízdu.

Faktor Alpine: všude středem pozornosti

A pak je tu jedna věc, kterou můžete nebo nemusíte mít rádi. Pozornost okolí. Porsche 911 potkáte dnes ve větších městech deset za den, stejně jako „emkových“ BMW. Ale Alpine? Kam přijedete, tam auto budí rozruch – a neplatí to jen o civilním prostředí, s testovacím vozem jsme se stavili třeba v depu Rally Hustopeče a i tam budilo pozornost. Poučení laikové se ptají, jestli je to „ten Renault“, okukují, chtějí se podívat do interiéru. Upřímně – tohle jsme už dlouho s žádným moderním autem nezažili. Zdvižených palců uvidíte nepočítaně a většinou je doprovodí i úsměv. S tímhle autem totiž nedáváte najevo majetek, ostatně dražší bude každé třetí civilní BMW. Tady ukazujete, že vás auta baví, že máte fantazii a nepotrpíte si na okázalost.

Právě pro takové zákazníky Opportunity Alpine Centre v Brně postavilo. Věří, že na Moravě i na Slovensku se jich najde dost a že argument „blízkosti“ sehraje roli. „Našimi zákazníky jsou lidé středního věku, kteří mají vztah k autům a hledají sportovně laděný vůz pro zábavu,“ vysvětluje obchodní ředitel Opportunity Pavel Hanák. „Alpine je v cenové kategorii, která ještě lidi neodradí. A kdo se s ním sveze, tak pochopí, že cena naprosto reálně odpovídá kvalita a parametrům, které dostává,“ uzavírá majitel Opportunity Vladimír Hladík.