Mr. Le Mans: V endurance nesmíte být naštvaní, hněv vás žene do záhuby

Noční déšť, rychlost přes 300 km/h i současný boom automobilek. Tom Kristensen v exkluzivním rozhovoru pro evropská média zprostředkovaném Eurosportem prozradil, proč považuje Le Mans za nejlepší závod světa.

Čtyři dny před Le Mans 1997 jste dostal telefonát, který vám změnil život. Jak vás premiéra v Le Mans změnila jako jezdce i jako člověka?

Zažil jsem od té doby spoustu věcí, ale ten týden před Le Mans byl možná obdobím, kdy mi hlavou běželo nejvíc myšlenek. Měl jsem pocit, že za jediný týden dospěju o celý rok. Bylo tam obrovské množství tlaku, očekávání i touhy uspět. Přijel jsem jako nováček. Nebyly simulátory, nebyla možnost testovat. Okruh byl užší než dnes a traťové limity tehdy znamenaly buď havárii, nebo velmi pomalé kolo. Před závodem jste měli jen dvě čtyřhodinové tréninkové jízdy. Byl jsem hodně nervózní. Nakonec jsme s Michele Alboretem a Stefanem Johanssonem vyhráli a zajeli nový rekord okruhu. To položilo základy celé mé budoucnosti v Le Mans. Na ten týden nikdy nezapomenu. Jako člověka mě ale ovlivnilo hlavně prostředí v týmu. Michele Alboreto mi dodal obrovské sebevědomí. Neříkal mi, co mám dělat. Naopak mi dával prostor ptát se. Díky tomu jsem se učil rychleji a bez zbytečného tlaku.

Loni jste znovu řídil vítězné Audi R8 z roku 2000. Jaké bylo setkání po letech?

Jakmile nastartujete motor a vyjedete, všechno se okamžitě vrátí. Vzpomínky, pocity, emoce. Samozřejmě jsme dnes trochu větší než v době, kdy jsme byli najímáni do závodních aut, takže dostat se do kokpitu není vždy jednoduché (smích). Audi R8 bylo fantastické auto. Mělo ale velmi těžkou spojku a dvakrát přeplňovaný osmiválec s výraznou prodlevou turba. Rozjezd nebyl vůbec jednoduchý. Když se dnes vrátíte do takového auta, uvědomíte si, kolik věcí se od té doby zlepšilo. Byla to opravdová bestie.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Le Mans?

Vzpomínám si na rok 2001. V noci jsem téměř spal, když mě probudili dříve, než bylo plánováno. Měli jsme přecházet z mokrých pneumatik na intermediální a já měl převzít vůz. Sedl jsem do auta na vlhké trati, která osychala jen na několika místech. Následujících dvacet minut bylo peklo. Mohl jsem havarovat snad desetkrát. Pak se ale pneumatiky dostaly do správné teploty a najednou jsem letěl. Ztrátu jsem dohnal a získal zpět ještě víc času, než jsem předtím ztratil. Nikdy nezapomenu ani na noční déšť v roce 2008. To byly jedny z nejtěžších podmínek, jaké jsem kdy zažil.

Jak moc se dnešní Le Mans liší od doby, kdy jste závodil vy?

Dnešní vozy jsou bezpečnější a také těžší. Aerodynamika je mnohem kontrolovanější než v éře LMP1, kdy jsme často jezdili na samotné hranici možností pravidel. Na druhou stranu je konkurence mnohem vyrovnanější. Máme spoustu značek a rozdíly mezi nimi jsou minimální. Před třiceti lety jste měli minimum času na trati. Dnes mají i nováčci dost příležitostí poznat okruh a rychle se dostat na vysokou úroveň.

Co je v Le Mans náročnější – den, nebo noc?

Jednoznačně noc. A pokud k tomu přidáte déšť a špatně zvolené pneumatiky, dostanete situaci, které se chce každý jezdec vyhnout. Jedete přes 300 km/h, na několika místech atakujete 340 km/h a přitom neustále předjíždíte pomalejší auta. Vyžaduje to mnohem větší koncentraci, adrenalin i fyzické nasazení. Na druhou stranu i horké nedělní odpoledne může být velmi zrádné. Když sjedete mimo ideální stopu při předjíždění vozů GT, pneumatiky na sebe nabalí kusy gumy z tratě a auto může najednou ztratit přilnavost. Le Mans je plné podobných nástrah. Proto je nejdůležitější soustředění, minimum chyb a schopnost zvládat tlak po celých 24 hodin.

Jak těžké je zvykat si na takový provoz,kdy stále musíte někoho předjíždět?

Provoz je klíčem k celému závodu. Na trati je 62 aut a v každém kole předjedete sedm až čtrnáct soupeřů. Prakticky neustále někoho míjíte. Pokud neradi předjíždíte, Le Mans není pro vás. A pokud chcete předjet každého za každou cenu při první příležitosti, Le Mans také není pro vás. Musíte být trpěliví. Někdy je lepší počkat. Když vidíte dvě nebo tři auta GT, jak spolu bojují, je rozumnější vyčkat na správný okamžik a projet kolem bezpečně. To je obrovská mentální hra. Nechcete ztrácet čas, ale nesmíte riskovat. A hlavně nesmíte být naštvaní. Trocha emocí je v pořádku, ale hněv je velmi blízko nebezpečí.

Foto: Eurosport