Umělá inteligence pomáhá v boxech, ale poslední slovo má stále člověk

Umělá inteligence počítá miliony scénářů a hlídá každý detail. Ve formuli 1 i Le Mans však stále rozhodují lidé.

Ještě před deseti lety působil závodní stratég jako člověk s několika obrazovkami, vysílačkou a mimořádným citem pro správný okamžik. Dnes sedí u stejného stolu, jenže při rozhodování mu pomáhají miliony simulací, modely opotřebení pneumatik a systémy, které během několika sekund třídí množství dat nezpracovatelné lidským mozkem. Umělá inteligence se stala jedním z nejmocnějších nástrojů moderního motorsportu. Přesto zatím nepřebrala nejdůležitější úkol: říct jezdci, aby právě teď zamířil do boxů.

Formule 1 je pro takovou technologii ideální laboratoří. Vůz nese stovky senzorů a tým sleduje teploty, tlak v pneumatikách, stav pohonné jednotky, spotřebu energie, rychlost soupeřů i vývoj počasí. Po každém kole se mění pravděpodobnost jednotlivých scénářů. Počítače proto znovu přepočítávají, zda bude výhodnější jedna, dvě nebo tři zastávky, kdy hrozí propad do provozu a jakou ztrátu může přinést safety car.

Neznamená to, že by před nástupem AI rozhodovala jen intuice. Týmy používaly simulační programy, statistické modely a databáze dávno před současným boomem umělé inteligence. Rozdíl je v rychlosti, šíři dat a schopnosti hledat vztahy, které by člověk přehlédl. Dříve se stratégové opírali především o předem připravené scénáře. Dnes se plán dokáže přepočítat prakticky v reálném čase a průběžně reagovat na každý výjezd z trati, změnu tempa nebo nečekaný pokles výkonu pneumatik.

Bývalá strategička Ferrari, Haasu a Sauberu Ruth Buscombeová popisuje současnou realitu bez zbytečné romantiky. „Strategie je z 50 procent matematika a z 50 procent komunikace,“ říká. Týmy podle ní spouštějí miliony simulací, využívají metodu Monte Carlo i aplikace generativní umělé inteligence. Výsledkem ale nesmí být další komplikovaný graf. Stratég musí z obrovského množství možností vytvořit několik srozumitelných plánů, které jezdec zná jako plán A, B nebo C.

Právě rychlost je největší změnou. Když se otevře příležitost k zastávce, může mít tým na rozhodnutí jen třetinu kola. Umělá inteligence dovede v krátkém čase porovnat tempo soupeřů, předpokládanou degradaci i místo, kam se vůz po pit stopu vrátí. McLaren otevřeně mluví o tom, že AI pomáhá z terabajtů dat získat podstatné informace dřív, než příležitost zmizí.

Ferrari už strojové učení používá také k analýze zastávek v boxech. Systém automaticky spojuje videozáznam s telemetrií vybavení mechaniků a výsledek připraví během 60 až 90 sekund. Dříve museli inženýři záběry a data porovnávat ručně. „Nyní dokážeme analýzu automatizovat, rychleji odhalit chyby a zpřesňovat naše postupy,“ vysvětlil architekt závodních aplikací Marco Gaudino. Nejde přímo o volbu strategie, ale o stejný princip: stroj odstraní rutinu a člověku nechá rozhodování.

Ještě složitější úlohu představují vytrvalostní závody. Ve formuli 1 se počítá s necelými dvěma hodinami, při čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans se do rovnice přidávají střídání jezdců, povinné doby za volantem, spotřeba paliva, různé třídy vozů, noční provoz, počasí a riziko oprav. Už Porsche v programu 919 Hybrid používalo software, který byl neustále zásobován novými informacemi. Počítal, zda se vyplatí uspíšit zastávku při neutralizaci nebo jaké následky přinese neplánovaná oprava. Dnešní systémy jsou rychlejší a přesnější, jejich základní úkol se však nezměnil: převádějí chaos do pravděpodobností.

Ve vytrvalostním závodě navíc nemusí být nejrychlejší varianta tou nejlepší. Algoritmus může doporučit šetřit pneumatiky, protáhnout stint o jedno kolo nebo obětovat okamžitou pozici, aby se zastávka spojila se střídáním jezdce. Týmy také porovnávají riziko technického selhání s časem, který by stála preventivní kontrola. Čím delší závod je, tím větší cenu má spolehlivost a tím méně stačí prostý výpočet nejrychlejšího kola.

Ani nejlepší model ovšem nezná všechno. Nevidí dokonale stav trati mimo měřená místa, nemusí správně odhadnout náhlý déšť a neví, zda jezdec dokáže poškozené pneumatiky udržet při životě o pět kol déle. Nedokáže ani zaručit, že soupeř zareaguje logicky. Data navíc mohou přijít pozdě, být chybná nebo si navzájem odporovat.

Proto zůstává na konci řetězce člověk. Musí určit míru rizika, vyhodnotit hlas jezdce, rozhodnutí jasně sdělit a nést za ně odpovědnost. Buscombeová to shrnuje tvrdě: „Nejhorší, co může stratég udělat, je nerozhodnout se.“ Umělá inteligence může nabídnout nejlepší pravděpodobnost, nikoli jistotu. A motorsport se stále rozhoduje právě v prostoru mezi nimi.

V Le Mans platí známý výrok šampiona Neela Janiho: „Le Mans nelze vyhrát. Le Mans vám dovolí vyhrát.“ Ani nejvýkonnější algoritmus totiž neodstraní náhodu, poruchu nebo lidskou chybu. Budoucnost závodní strategie proto nejspíš nebude soubojem člověka se strojem. Vyhraje ten tým, který je dokáže spojit rychleji, přesněji a s větší odvahou než soupeři.

Foto: Red Bull Content Pool, Pirelli a FIA WEC