Z Le Mans až k Dakaru. Dcera legendy měří kariéru lidmi, ne výsledky

Vanina Ickxová má za sebou Le Mans, Dakar i DTM. S odstupem ale říká, že největší stopu v ní nezanechaly trofeje.

Vanina Ickxová se o minulém víkendu vrátila na Le Mans Classic, tedy na místo, kde se přirozeně potkávají historie, vzpomínky a vášeň pro motorsport. Pro dceru legendárního Jackyho Ickxe to nebyla jen další návštěva slavného okruhu. Byl to návrat do prostředí, které výrazně formovalo její život, ale zároveň příležitost ohlédnout se za kariérou s odstupem, jaký přináší až čas.

Úspěch se v závodním světě obvykle měří čísly. Pole position, pódiovými umístěními, tituly, slavnými starty a výsledky. Ickxová si tím vším prošla. Závodila s cestovními vozy i v GT, objevila se v DTM, startovala na Rallye Dakar, pětkrát nastoupila do 24 hodin Le Mans v kategorii LMP1, okusila Pikes Peak, Spa i Nürburgring. Jen málo jezdců a jezdkyň zažilo tak široké spektrum motorsportu.

Když se ale dnes ohlíží, nemluví na prvním místě o závodech, do kterých nastoupila. Mnohem víc zdůrazňuje lidi, které na cestě potkala. „Jako dítě jsem nikdy nesnila o tom, že se stanu závodní jezdkyní. Když se ohlédnu zpátky, nejvíc mě zasahuje rozmanitost toho, co jsem zažila. Prostě jsem potkala lidi, kteří mi otevřeli dveře, o nichž jsem si nikdy nemyslela, že existují,“ říká Ickxová.

Jenže dveře se otevírají hlavně těm, kteří jsou připraveni jimi projít. Za každou příležitostí v její kariéře stály roky práce, disciplíny a obětí. Právě tato tichá linka se táhne celou její kariérou. I proto dnes mluví méně o pohárech a více o týmové práci. Závodění pro ni nikdy nebylo osamělou disciplínou, i když za volantem nakonec sedí člověk sám.

„Pořád miluju přesnost řízení a výzvu neustále se posouvat. Dnes mě ale nejvíc inspiruje lidská stránka závodění. Inženýři, mechanici, stratégové, koučové a jezdci, všichni spojují úplně odlišné schopnosti ve snaze dosáhnout jednoho společného cíle. Právě to dělá tento sport tak výjimečným,“ vysvětluje.

S časem se mění i význam slova úspěch. Když má Ickxová říct, na co je nejvíce hrdá, nezmíní Le Mans ani Dakar. Mluví o rozhodnutí, které se odehrálo daleko od závodních tratí. „Před devíti lety jsme s manželem přijali do rodiny dítě, které žádnou rodinu nemělo. Převzít odpovědnost za život dítěte, které se vám nenarodilo, je ohromující. Dnes si bez ní naše životy nedokážu představit,“ říká.

Pro ženu, která velkou část života strávila ve světě definovaném kontrolou, přesností a výkonem, šlo o úplně jiný druh odvahy. Mateřství jí podle vlastních slov dalo lekce, které by jí žádné závodní auto nikdy dát nemohlo. Trpělivost a schopnost hledat jinou cestu vpřed. 

Během kariéry zároveň sledovala proměnu postavení žen v motorsportu. Když do paddocku vstupovala, být jedinou ženou na startovním roštu bylo téměř normální. Dnes jsou jezdkyně v mezinárodních šampionátech mnohem viditelnější. „Přítomnost žen se posunula od toho, že byla tolerována, přes to, že byla přijímána, až k tomu, že je dnes skutečně podporována,“ říká Ickxová.

Podle ní ale samotný pokrok neznamená, že je hotovo. Budoucnost ženského motorsportu podle ní nespočívá jen v oslavě výjimečných jednotlivkyň, ale hlavně ve vytvoření podmínek, aby jich mohlo vyrůst mnohem víc. „Potřebujeme mnohem více mladých dívek na základně pyramidy. Pokud chceme, aby ženy mohly na nejvyšší úrovni závodit rovnocenně, musí mít stejné příležitosti od úplného začátku,“ zdůrazňuje.

I proto pro ni bylo přirozené spojit se s projektem Iron Dames. Přesvědčila ji nejen kvalita týmu, ale také hodnoty a poslání celého programu. „Byla to kvalita týmu, hodnoty projektu a jeho mise, co mě přesvědčilo,“ říká.

V zakladatelce projektu Deborah Mayerové vidí člověka, který se nerozhodl jen uspět v motorsportu, ale změnit ho. „Deborah je průkopnice. Měla odvahu spojit své ambice s prostředky, které ženám umožňují vyhrávat na nejvyšší úrovni, a ukázat paddocku, veřejnosti i mladým dívkám, že sem patří. Z toho, co Iron Dames vytvořily, těžil celý sport,“ dodává Ickxová.

Právě to může být skutečný odkaz Iron Dames. Nejen vyhrávat závody, ale zanechat motorsport v lepším stavu, než v jakém ho našly. Celou kariérou Vaninu Ickxovou provází věta, kterou si vypůjčila od devítinásobného vítěze Le Mans Toma Kristensena: „Neexistuje žádná zkratka na místo, které stojí za to.“ Je to myšlenka, která podle ní platí daleko za hranicemi sportu. Pro muže i ženy. Na závodní trati stejně jako v životě.

Foto: Iron Dames, Audi a Citroën