Komentář: Simoncelli doplatil na netrpělivost. Příliš rychle chtěl vládnout v MotoGP, místo toho přišla tragédie

Marco Simoncelli vlétl v sezoně 2010 do MotoGP jako vítr. Od počátku na sebe strhával pozornost riskantním závodním stylem, který často končil pádem. Ten v Sepangu následujícího roku se mu stal osudným.

Hned první oficiální testy ukázaly, že Fausto Gresini angažoval skutečný talent. Simoncelli ale zároveň ukázal, že to s ním nebude jednoduché. Ještě před sezonou dvakrát divoce spadl, jednou si dokonce poškodil i helmu.

Mnozí zkušenější soupeři začali, zatím potichu, jeho jezdecký styl kritizovat. Ale brzy přišlo na veřejné kontroverze. Ty trvaly téměř celé dvě sezony, kdy Simoncelli bojoval v elitní třídě.

Jeho velkým nepřítelem se stal Jorge Lorenzo. Důvodem byl vzájemný souboj v posledním podniku ročníku 2010 ve Valencii. O pár měsíců později si v Estorilu vyměnili nejedno ostré slovo.

„Nelíbí se mi způsob, jakým předjíždí. Je příliš agresivní. Nemůžu říct nic špatného o jeho rychlosti. Je to velmi rychlý závodník a talentovaný jezdec, ale je až moc agresivní a myslí si to spousta soupeřů,“ řekl Španěl.

Lorenzo nebyl jediný, kdo se s rodákem z pobřeží Středozemního moře ostře utkal. Podobnou zkušenost měli také Andrea Dovizioso, Alvaro Bautista či Hector Barbera. Dani Pedrosa si dokonce v květnu 2011 po vzájemném kontaktu zlomil nedávno čerstvě zahojenou zlomeninu pravé klíční kosti.

Padala další obvinění a dokonce názory, že jezdí jak host na divokou kartu a že vedle něj si na trati nikdy člověk není jistý svým bezpečím.

Na druhou stranu tu byla velká skupina jeho příznivců. Nebylo jen Italové, ale hojně také američtí a britští fandové či bývalé hvězdy jako Kevin Schwantz a Darryl Beattie, podle nichž jen Simoncelli dělal svoji práci a prostě se nenechá soupeři vyhnat z ideální stopy. O popularitě vlasatce s číslem 58 v Zemích Koruny české se určitě nemusíme rozšiřovat.

Simoncelliho smůlou bylo, že neuměl být trpělivý a čekat na svoji příležitost. Italský mladík chtěl hned od prvních závodů v MotoGP vítězit a tomu podřídil i svůj styl. Z motorky i sebe se snažil vyždímat maximum, stále jezdil na hraně ve stylu hesla „Jezdím tak, jako by každé zatáčka byla ta poslední před cílem.“

Bohužel ta jedenáctá v druhém kole Grand Prix Malajsie před deseti lety tou poslední byla. Přitom tehdy šlo o boj o „pouhé“ čtvrté místo. Jenže bitva o jakoukoliv pozici pro něj byla jako malá válka, v níž se neberou zajatci, a počítá se jen vítězství. Takhle prohra byla ale bohužel jeho poslední…

Foto: Dainese