Gibernau slaví padesátku. Těmito závody se vryl fanouškům do paměti

V letech 2003 a 2004 se stal vicemistrem světa MotoGP, dal pořádně zabrat Valentinovi Rossimu a na stará kolena vyzkoušel i elektrické závody MotoE. Sete Gibernau slaví padesáté narozeniny. Zde je deset závodů, kterými se vryl fanouškům MotoGP do paměti.

Velká cena Madridu 1998

Velká cena Madridu 1998 na okruhu Jarama byla prvním momentem, kdy Sete konečně pořádně ukázal své kvality. Na startovním roštu mu sice patřilo až čtrnácté místo, cílem ovšem projel jako třetí a poprvé v kariéře vystoupal na stupně vítězů.

Sezona 1998 byla Gibernauovou druhou v pětistovkách. Tu první absolvoval na Yamaze stáje Waynea Raineyho. Jeho výsledky nebyly příliš výrazné. S 56 body obsadil třinácté místo a jelikož Raineyho tým neměl dostatek sponzorů, musel Gibernau pro rok 1998 uvolnit sedačku Francouzovi Jeanu-Michelovi Baylemu.

Už to vypadalo, že Gibernauova první sezona mezi elitou bude současně jeho poslední, v zimě ale jeho kariéře paradoxně pomohlo neštěstí Takumy Aokiho. Jezdec Repsol Hondy si po pádu při zimním testování v Suzuce poranil páteř, ochrnul od pasu dolů a jeho slibně se rozvíjející motocyklová kariéra skončila. Honda jeho místo zaplnila Gibernauem.

Španěl neměl k dispozici stejnou techniku jako jeho zkušenější parťáci Mick Doohan, Tadajuki Okada a Álex Crivillé. Zatímco zmíněná trojice jezdila na čtyřválcové Hondě NSR500, Gibernau sedlal dvouválec s označením NSR500V. Ten byl sice lehčí a obratnější, pochopitelně ale ne tolik výkonný.  Sezona pro něj sice skončila až jedenáctým místem, při Velké ceně Madridu ovšem zazářil.

Gibernauovi sice na roštu patřilo až 14. místo, výborně mu ale vyšlo úvodní kolo okruhu. Mimo jiné i díky postartovní mele, v níž upadl jeho kolega Mick Doohan, se posunul až na páté místo. Později sice poklesl na příčku šestou, pak se ale dostal zpět na páté místo a když jeho další parťák Álex Crivillé při nevydařeném útoku na první místo nedobrzdil do první zatáčky a vycestoval do štěrku, byl Gibernau už čtvrtý. Od té doby se držel vedoucí trojice ve složení Carlos Checa, Luca Cadalora a Nobuacu Aoki.

Kvůli méně výkonnému motocyklu byla pro Gibernaua utrpením zejména cílová rovinka, kde za svými konkurenty výrazně zaostával. Ve zbylé části okruhu se ale opět zvládl dotáhnout. Později Gibernau sice zdolal Aokiho, současně se ale před něj posunul Norifumi Abe. Díky odstoupení Cadalory kvůli technickým problémům se ale posunul na třetí pozici, kterou udržel až do cíle.

Velká cena Valencie 2001

Další velký okamžik své kariéry zažil Gibernau při Velké ceně Valencie 2001. Tehdy už byl jezdcem Suzuki. Té se sice nedařilo navázat na konkurenceschopnost z roku 2000, která přinesla titul Kennymu Robertsovi mladšímu, ale na okruhu Ricarda Torma si dojel Gibernau pro první vítězství v kariéře.

Gibernauovi sice na startu patřilo až 12. místo, s jezdci si ale pohrálo počasí. Před startem totiž zapršelo a začínalo se na mokré trati. I přesto se ale někteří odvážili nazout suché obutí. Mezi nimi byli mimo jiné i jezdci Suzuki Gibernau a Roberts.

K úvodu závodu sice jezdci přistoupili opatrně, Gibernauovi se ale i přesto podařilo posunout již během prvního kola na druhé místo. Ve vedení jel tou dobou Valentino Rossi.

Poté ale přišla pro Gibernaua komplikace. V poslední zatáčce byl široký a předjeli ho Alex Barros se Šinjou Nakanem. Před Nakana se sice Španěl brzy dostal, poté mu ale začal zatápět Álex Crivillé. S ním se přetahoval o pozici. Zanedlouho oba zdolali Barrose. Krátce poté ale skončil Crivillé na zemi.

Tou dobou už se jezdci dotahovali na Rossiho. Trať totiž osychala a Italovo obutí přestávalo fungovat. V osmém kole ho Gibernau předjel. Netrvalo dlouho a Itala zdolali také Barros s Kennym Robertsem. Barros byl ve zbytku závodu pro Gibernaua zdatným soupeřem. Mezi jezdci několikrát došlo k předjetí, nakonec se ale Gibernau mohl radovat z prvního triumfu.

Velká cena Jihoafrické republiky 2003

Na své další vítězství si musel Gibernau počkat až do roku 2003. Do té doby se hodně změnilo. Po sezoně 2002 se totiž Gibernau rozloučil se Suzuki a zamířil zpět do rodiny Hondy, i když tentokrát k týmu Gresini. Královskou kubaturou už navíc nebyly pětistovky, ale třída MotoGP.

Svůj druhý triumf Gibernau vybojoval při Velké ceně Jihoafrické republiky na okruhu Phakisa. A jak se s odstupem času ukázalo, šlo o Gibernauovo nejemotivnější vítězství. Získal ho totiž pouhé tři týdny po Velké ceně Japonska v Suzuce, při níž měl smrtelnou nehodu jeho týmový kolega Dajdžiro Kato.

Gibernau sice startoval z pole position, po startu se ale ujal vedení jezdec Ducati Troy Bayliss. V desátém kole byl ale Australan široký v jedné ze zatáček a to umožnilo Gibernauovi vrátit se do čela. V závěru závodu se sice na Španěla dotáhl Valentino Rossi, Gibernau už ale první místo nepustil.

„Toto byl ten nejlepší způsob, jak uctít Dajdžirovu památku. Cítil jsem, že byl celý víkend se mnou. Nejenom v závodě, ale také v kvalifikaci,“ uvedl Gibernau po dojezdu.

Ani Rossimu v tomto případě porážka od Gibernaua nevadila: „To, že Sete vyhrál, je pro Dajdžira dobré. Je to dobrý pocit,“ uznal Ital.

Velká cena Francie 2003

Svého prvního vítězství dosáhl Gibernau na osychající dráze. Při Velké ceně Francie 2003 ale ukázal všem, že jeho pověst krále deště je oprávněná.

Úvodní fáze závodu se sice konala na suchu a Gibernau kroužil po dráze pouze jako pátý, pak se ale rozpršelo a závod byl přerušen. Po restartu se velmi brzy posunul do čela.  Jeho největšími soupeři byli zpočátku Valentino Rossi s Alexem Barrosem. Poté ale dokázal Gibernau spolu s Rossim poodjet. Rozhodovalo až v závěrečných metrech, kde pro sebe urval triumf Španěl.

V cíli si Gibernau oddechl. Měl totiž obavu, že sáhl po špatných pneumatikách.

„Zvolil jsem mokré gumy, protože trať nebyla suchá. Když jsem ale viděl, že ostatní jedou na přechodných pneumatikách, myslel jsem si, že jsem udělal chybu. Nakonec se ale ukázalo, že pro tu velkou bitvu s Rossim to byla ta nejlepší volba. Zasloužíme si gratulace za to, že jsme nespadli,“ uvedl.

Velká cena Nizozemska 2003

Další triumf na mokré dráze na sebe nenechal dlouho čekat. Gibernau ho vybojoval při Velké ceně Nizozemska 2003 v Assenu. Toto vítězství bylo jeho nejsuverénnější ze všech.

Na startu mu sice patřilo až sedmé místo, jelikož byl ale okruh zkrápěn deštěm, bylo jasné, že rozhodně má šanci na dobrý výsledek. A to se potvrdilo. Hned v první zatáčce se totiž ujal vedení.

Zpočátku byl Gibernauovým velkým soupeřem Max Biaggi a v souboji s ním došlo k několika předjížděcím manévrům. Vše rozhodlo zdolávání jezdců o kolo zpět. Při něm byl Biaggi zdržen Garym McCoyem a nabral ztrátu, kterou už poté nedohnal. Navíc mu začala odcházet zadní pneumatika. V cíli proto za Gibernauem zaostal o 10,111 sekundy.

Velká cena Německa 2003

Z roku 2003 nepochází jenom Gibernauovo nejdominantnější vítězství, ale také to nejtěsnější. Urval ho na německém Sachsenringu při velké bitvě s Valentinem Rossim.

Zatímco Rossi startoval do závodu čtvrtý, Gibernauovi patřilo páté místo. Brzy se ale oba rozdělili. Rossi se totiž ihned po startu dokázal dostat do vedení. Gibernauův posun kupředu byl ale pomalejší. Do druhého kola najížděl jako třetí, kromě Rossiho se před ním nacházel i Loris Capirossi. Ve druhém kole sice jezdce Ducati zdolal, současně ale Gibernaua předjel Marco Melandri a musel proto o stříbrnou příčku bojovat s ním.

Ve čtvrtém kole se Gibernau začal Melandrimu konečně vzdalovat a stíhal Rossiho. Bojovat se mezi dvojicí začalo deset kol před koncem. Souboj trval až do poslední zatáčky, do které najížděl jako první Rossi. Byl ale o něco širší a Gibernau byl nakonec v cíli o 60 tisícin dříve.

Na Velkou cenu Německa 2003 Gibernau rád vzpomínal i s odstupem času: „Byl to jeden z mých nejlepších závodů,“ nechal se slyšet.

Velká cena České republiky 2004

Na nejvyšším stupni mohli Seteho Gibernaua vidět i čeští fanoušci. V roce 2004 totiž vyhrál Velkou cenu České republiky na Automotodromu Brno.

Po startu z pole position vedl Gibernau téměř celý závod. Ve druhé třetině velké ceny mu ale zatápěl Valentino Rossi a několikrát mu sebral vedení. I tomuto náporu ale Gibernau odolal. Ujel a do cíle dorazil s náskokem 3,514 sekundy.

Dobrou rychlost měl Gibernau v Brně i v letech 2003 a 2005. I v sezoně 2003 sváděl boj s Rossim, nakonec ho ale prohrál o 42 tisícin. I v roce 2005 s Rossim bojoval, v posledním kole ale odstoupil ze druhé pozice kvůli technickým potížím.

Velká cena Kataru 2004

Rivalita Seteho Gibernaua s Valentinem Rossim se pochopitelně neobešla ani bez rozepří. K jedné takové došlo při Velké ceně Kataru 2004, respektive ještě před ní. Před začátkem víkendu zbývaly do konce sezony už jen čtyři závody a Rossi začal Gibernauovi unikat. Do Kataru jel s náskokem 39 bodů. Katarskou kvalifikaci ale zvládl lépe Španěl, který zajel třetí čas. Rossi nejenže skončil až osmý, ale v noci před závodem mu mechanici skútrem nagumovávali zaprášený startovní rošt, aby měl na startu lepší odpich. Za to byl poslán na předposlední 23. místo (stejný trest dostal i Biaggi).

Ačkoli protest na Rossiho byl oficiálně podán Repsol Hondou a podpořily ho týmy jako Ducati nebo KR, Rossi byl přesvědčen o tom, že za vším stáli Gibernau a jeho tým, kteří podle něj tuto informaci rozšířili.

Zatímco Gibernau v závodě zvítězil, Rossi při stíhací jízdě upadl a do cíle nedojel. Díky tomu Gibernau snížil Rossiho náskok na 14 bodů. Ital poté uvedl, že Gibernau už nikdy nevyhraje.

Čas ukázal, že tato kletba se nakonec vyplnila. Zatímco v Malajsii skončil sedmý, na Phillip Islandu prohrál po další velké bitvě s Rossim, obsadil druhé místo a definitivně přišel o naději na titul. Sezonu zakončil čtvrtou pozicí ve Valencii. Ani v dalších sezonách už na nejvyšší stupeň nevystoupal.

Velká cena Španělska 2005

Další boj mezi Rossim a Gibernauem přinesl úvodní závod sezony 2005 – Velká cena Španělska v Jerezu. Bitva trvající až do poslední zatáčky vyvrcholila kolizí, při které Gibernau vycestoval do štěrku. Zatímco Rossi oslavoval vítězství, Gibernau se dokázal vrátit zpět na trať a skončil druhý.

Po skončení závodu nebyl Gibernau spokojen s Rossiho počínáním a španělští fanoušci na závodníka Yamahy bučeli. Rossi ale na incidentu neviděl nic špatného.

„Ano, byl to tvrdý manévr a Sete je samozřejmě naštvaný, ale takového je závodění,“ tvrdil.

Podle Gibernaua tato kolize MotoGP změnila: „Už nevím, kolikrát jsme o této zatáčce mluvili, ale čím víc času uplynulo, tím více tomu rozumím. Věci se mění. Mnoho lidí se na toto předjetí koukalo a od té doby se otevřely dveře k tomu, aby se něco takového stalo ještě mnohokrát. Na konci závodu jsme se tehdy zachovali podle toho, co jsme považovali za nejlepší pro šampionát. Můj názor může být jakýkoli, od té doby se ale věci v MotoGP změnily a něco takového je v závodění chápáno, s čímž nesouhlasím,“ uvedl v roce 2020.

Velká cena Katalánska 2006

Pro rok 2006 se Gibernau přesunul do Ducati. Tam mu ale štěstí nepřálo. Sem tam ukázal rychlost a zatímco v Mugellu vybojoval pole position, na Phillip Islandu dlouho vedl. Nejlépe ale dojel na čtvrtém místě a jeho sezonu, po které se rozhodl šampionát opustit, navíc zkomplikovala zranění.

Všechny Gibernauovy zdravotní trable začaly při závodě v Barceloně. Po startu došlo ke kolizi mezi ním a týmovým kolegou Lorisem Capirossim. Při ní Capirossi omylem zavadil o Gibernauovu přední brzdu. Španělovi se zablokovalo přední kolo, šel přes řídítka a skončil v bezvědomí. Utrpěl zlomeninu klíční kosti, ruky a otřes mozku. Aby toho nebylo málo, jeho sanitka cestou do nemocnice havarovala. To už se ale naštěstí obešlo bez zranění.

Po nehodě musel Gibernau vynechat závody v Assenu a na Donington Parku. Od závodu na Sachsenringu se sice vrátil, zranění ho ale provázela i ve zbytku roku. Titanová destička, která zpevňovala zlomenou klíční kost, totiž zeslábla a kvůli tomu musel na další operaci, která ho připravila o start v Brně. Chyběl i v závěrečném závodě sezony ve Valencii. Při Velké ceně Portugalska se totiž nestačil vyhnout Caseymu Stonerovi, který před ním upadl. Při nehodě si zlomil pátou záprstní kost a rovněž si ohnul titanovou destičku v klíční kosti.

V roce 2009 se sice Gibernau do MotoGP vrátil na satelitní Ducati nového týmu Grupo Francisco Hernando, stáj ale po osmi závodech zkrachovala. Gibernau si navíc při pádu v tréninku v Le Mans zlomil klíční kost a musel dva závody vynechat. Jeho nejlepším výsledkem bylo 11. místo z Jerezu.  O deset let později se vrátil do sedla motocyklu ještě jednou, a to v nové elektrické kategorii MotoE. Sedmačtyřicetiletý Gibernau tehdy skončil jedenáctý a definitivně svou kariéru uzavřel.

Foto: MotoGP

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.

Kalendář akcí

Všechny akce

F1 - Velká cena Bahrajnu

11.4.2025 - 13.4.2025

F4 CEZ - Red Bull Ring

11.4.2025 - 13.4.2025

GT World Challenge Europe - Paul Ricard

11.4.2025 - 13.4.2025

TCR Eastern Europe - Red Bull Ring

11.4.2025 - 13.4.2025

Czech Kart Open - Vysoké Mýto

11.4.2025 - 13.4.2025

Nejnovější

Valentino Rossi míří do Misana: Bude útočit na třetí vítězství v GT World Challenge Europe

Nový šampionát, noví soupeři. Mičánek Motorsport poprvé odstartuje v GT2 European Series

GT World Challenge Europe: Nová sezóna plná výzev začíná v Le Castellet

Víkendový přehled: Francie plná gétéček, český start rallyesprintu a motokár

Bráchové se prohodili. Vaculíkovi si pro novou autokrosařskou sezonu vymění techniku

© 2025 RED FLAG MEDIA s.r.o. All rights reserved.