„Pan profesor“ slaví sedmdesátku. Prost proslul jako mistr taktiky i rival Senny, v F1 dal šanci jedinému českému jezdci

Jedna z největších legend v historii F1 se dožívá významného životního jubilea. Čtyřnásobný mistr světa Alain Prost slaví v pondělí 24. února 70. narozeniny.

Alain Prost působil ve formuli 1 v období 1980-1991 a poté také v sezoně 1993. Za tu dobu se Francouz zařadil mezi nejúspěšnější jezdce historie. V letech 1985, 1986, 1989 a 1993 se stal mistrem světa. Vícekrát se stali šampiony pouze Michael Schumacher (7), Lewis Hamilton (7) a Juan Manuel Fangio (5), přičemž stejný počet titulů jako Prost mají na kontě Sebastian Vettel a rovněž současný vládce F1 Max Verstappen. Během své kariéry vyhrál 51 velkých cen, což ho v historické tabulce řadí na páté místo.

Do historie se Prost zapsal nejenom jako čtyřnásobný mistr světa, ale také jako „profesor“. Tuto přezdívku si vysloužil svým přístupem k závodění. Důkladně analyzoval situaci a často taktizoval. Pokud například věděl, že mu daná pozice z hlediska šampionátu stačí, nehnal se bezhlavě za vítězstvím a spokojil se i s nižším umístěním. To byl ostrý kontrast ve srovnání s pozdějším velkým rivalem Ayrtonem Sennou. Prost byl ale rovněž známý jako složitá povaha, která často neměla problém říct, co si myslí. To ho také přišlo několikrát draho.

Do formule 1 vstoupil Prost v roce 1980 s McLarenem. Mezi elitu přišel ověnčený řadou juniorských úspěchů, jako byly tituly ve francouzské formuli Renault (1976), evropské formuli Renault (1977), francouzské F3 (1978,1979) nebo evropské F3 (1979). V první sezoně posbíral pět bodů, přičemž nejlépe dosáhl na páté místo při Velké ceně Brazílie. Za mnohem zkušenějším týmovým kolegou Johnem Watsonem zaostal jenom o jediný bod. Na konci roku stáj z Wokingu opustil. Tento příběh ale měl mít v budoucnu ještě pokračování.

Francouz ve francouzských službách

V roce 1981 se však Prostovým novým působištěm stal Renault. S francouzskou automobilkou dosáhl svých prvních vítězství, přičemž to premiérové přišlo před zraky domácích fanoušků v Dijonu. Monoposty stáje Renault možná byly rychlé, musely se však potýkat s nespolehlivostí. Ta Prosta mohla mrzet především v roce 1983, kdy kvůli problémům s turbem nedokončil závěrečnou Velkou cenu Jižní Afriky. Z toho důvodu prohrál boj o titul s Nélsonem Piquetem rozdílem pouhých dvou bodů.

Právě u Renaultu se poprvé projevila Prostova komplikovaná osobnost. Jeho vztahy s týmovým kolegou Reném Arnouxem totiž rozhodně nebyly harmonické. Jejich neshody vyvrcholily při Velké ceně Francie 1982 na okruhu Paula Ricarda. Tam zvítězil Arnoux před Prostem, druhý jmenovaný ovšem tvrdil, že jeho parťák porušil dohodu, podle které měl Prosta jako lépe postaveného jezdce v šampionátu pustit před sebe. Na konci roku odešel Arnoux do Ferrari.

V sezoně 1983 Prostova frustrace pokračovala. Podle jeho názoru byl totiž tým ve vývoji příliš konzervativní a napětí mezi oběma stranami narůstalo. Po závěrečném závodě sezony Renault uvedl, že prohra v boji o titul jde za Prostem. Ten vrátil úder, když označil monopost za nekonkurenceschopný a rovněž odmítl připustit, že by nesl vinu za porážku v boji o titul. Následně ho Renault vyhodil a v roce 1984 přišel návrat do McLarenu. Druhé působení na tomto místě mělo být pro Prosta mnohem úspěšnější než to první.

Velký rival Senna

V sezoně 1984 přesto zažil podobně hořkou porážku jako o rok dříve. Svému parťákovi Nikimu Laudovi podlehl o pouhého půl bodu. Chuť si ale spravil v dalších dvou letech, kdy se stal šampionem. Ročník 1987 sice přinesl potíže s do té doby suverénními motory TAG Porsche a Prost se musel spokojit se čtvrtou příčkou, mělo ale jít jen o krátký ústup ze slávy. Od roku 1988 totiž McLaren přešel na motory Honda. S nimi do týmu přišel z Lotusu i Ayrton Senna a začala legendární rivalita.

Spojení McLarenu a motoru Honda se stalo hned v ročníku 1988 dominantním. Senna a Prost ovládli 15 z celkových 16 závodů a ačkoli se boj o titul odehrával výhradně mezi nimi, šlo o relativně poklidnou bitvu. Jediná kontroverze přišla při Velké ceně Portugalska, kdy Senna při obraně pozice na cílové rovince málem natlačil Prosta na zeď. Francouz se na svého kolegu zlobil. Ten se mu později za své počínání omluvil a tím byla záležitost uzavřena. Prost ovšem začal podezřívat Hondu, že dodává Sennovi lepší materiál. Souboj o titul nakonec prohrál.

V sezoně 1989 se situace vyhrotila mnohem více. U Prosta nadále přetrvávalo přesvědčení, že ho Honda znevýhodňuje. To byl i závěr, ke kterému nakonec došel i šéf McLarenu Ron Dennis, který tak v průběhu sezony začal svým jezdcům přidělovat motory náhodně.

Od Velké ceny San Marina 1989 spolu Senna s Prostem přestali mluvit. Brazilec totiž podle Prosta porušil dohodu. Ta spočívala v tom, že jezdec, který hůře odstartuje, nebude na svého parťáka útočit v první zatáčce. Při původním startu Prost dohodu dodržel a nechal Sennu na vedoucí pozici být. Později byl ale závod přerušen a znovu restartován. V tomto případě odstartoval lépe Prost, Senna na něj ovšem v první zatáčce zaútočil. Podle svých slov se domníval, že dohoda platila pouze pro původní start.

Boj o titul, který nakonec skončil vítězstvím Prosta, vyvrcholil při předposledním závodě v Suzuce. Tam Prost zavřel Sennu, který se ho pokoušel předjet. Situace vyústila v kolizi, která Prosta vyřadila. Senna se sice vrátil zpět do akce a nakonec projel cílem jako první, později byl ale vyloučen, protože se po incidentu vrátil na trať nelegálním způsobem, když neprojel šikanou. Senna tehdy vinil ze spiknutí mezinárodní federaci automobilového sportu FISA, v jejímž čele stál Prostův krajan Jean-Marie Balestre.

Již během roku 1989 Prost oznámil, že v další sezoně nebude s McLarenem pokračovat. Po úvahách o založení vlastního týmu, ze kterých ale kvůli nedostatku sponzorů sešlo, nakonec zakotvil u Ferrari.

I navzdory změně týmu se i v roce 1990 odehrával boj o titul mezi Sennou a Prostem. K jeho rozuzlení došlo opět při předposledním závodě v Suzuce, tentokrát se ale role prohodily. Senna v první zatáčce sestřelil Prosta, čímž oba vyřadil ze závodu a zajistil si svůj druhý titul. Od Senny se jednalo o odplatu za předchozí rok, ale také za to, že Jean-Marie Balestre odmítl přesunout pole position, ze kterého Senna startoval, na čistou stranu trati.

Ayrton Senna ale nebyl jediným jezdcem, se kterým měl Alain Prost během roku 1990 neshody. Podobné to bylo s týmovým kolegou Nigelem Mansellem. Brita Prost naštval zejména po Velké ceně Francie. Tam zajel Mansell pole position a Francouz si jakožto jezdec číslo jedna vyžádal pro další závod jeho vůz.

Nejdříve vyhazov, pak královský návrat

Sezona 1991 byla pro Alaina Prosta u Ferrari poslední. Jak Prost, tak jeho nový týmový kolega Jean Alesi se totiž trápili s nekonkurenceschopnými monoposty. Prost si poprvé od roku 1980 nepřipsal ani jedno vítězství. Na stupně vítězů se dostal jenom pětkrát a na boj o titul mohl zapomenout. Vše vyvrcholilo, když přirovnal svůj vůz ke kamionu. Od Ferrari za to dostal okamžitého padáka a poslední závod v australském Adelaide už za něj odjel Gianni Morbidelli. Jak ale ukázal čas, tento vyhazov nakonec otevřel Prostovi dveře k velké příležitosti.

Před sezonou 1992 Prost několikrát otestoval monopost Ligier a dokonce se opět objevila ve hře možnost, že by celý tým od Guye Ligiera odkoupil. Nakonec se ale rozhodl pro rok bez závodění a místo okruhů vyvíjel úsilí v zákulisí. Již v úvodu roku zahájil jednání s týmem Williams, který se tou dobou stal dominantním týmem startovního pole a na konci roku získal s Nigelem Mansellem titul. Obě strany se nakonec dohodly.

Na základě Prostova přání obsahovala nová smlouva klauzuli, že nechce jako týmového kolegu Ayrtona Sennu. I Brazilec pokukoval po sedačce v této stáji a Prosta tehdy nazval zbabělcem. Z týmu po příchodu Prosta nakonec odešel i Nigel Mansell. Úřadující šampion se nedohodl na finančních podmínkách. Dvakrát ho nelákalo ani obnovení spolupráce s Prostem.

V roce 1993 potvrdil Prost roli favorita a dojel si pro svůj čtvrtý titul. Původně měl s Williamsem smlouvu i na sezonu 1994, na Prosta ale tlačil dodavatel motorů Renault, aby slevil ze svého požadavku a umožnil Sennovi do týmu přestoupit. Prost už ale nechtěl znovu závodit se svým dávným rivalem v jednom týmu, ačkoli uznával, že by nebylo správné vetovat Sennův přestup druhý rok po sobě. Proto se rozhodl ukončit kariéru s tím, že ho Williams z kontraktu vyplatí.

Po posledním závodě sezony 1993 se výrazně zlepšil vztah mezi Prostem a Sennou a stali se z nich přátelé. Senna dokonce přemlouval Prosta, aby vzal pro rok 1994 místo u McLarenu. Totéž si přál i Peugeot, který britské stáji začal dodávat motory. Prost skutečně s týmem před sezonou 1994 testoval v Estorilu, monopost na něj ale nezapůsobil a rozhodl se z F1 odejít na vrcholu.

Úplný konec závodění to ale pro „profesora“ nebyl. V sezoně 2005 si rozhodl nadělit k 50. narozeninám dárek v podobě návratu na okruhy. Závodil s vozem Viper Dodge GT1 ve francouzském šampionátu GT vozů, který tehdy platil za nejnabitější národní šampionát této kategorie. Prost odjel první část sezony s dalším bývalým pilotem F1 Jeanem-Pierrem Jabouillem a společně dokázali vyhrát v Dijonu. Ve druhé polovině sezony se střídal se synem Nicolasem.

O něco později se prosadil i v seriálu Andros Trophy, tedy v závodech na ledě. Šampionem této série se stal třikrát. V ročnících 2006/2007 a 2007/2008 uspěl s Toyotou Auris, v sezoně 2011/2012 s Dacií Lodgy Grace. V roce 2010 se zúčastnil i exhibičního Závodu šampionů.

Šance pro Engeho

Po skončení své závodní kariéry ve F1 se Prost stal ambasadorem značky Renault. S automobilkou totiž počítal jako s dodavatelem motorů pro svůj dlouho chystaný vlastní tým ve F1, se kterým si chtěl odbýt premiéru v roce 1996. Renault se ale nakonec do tohoto projektu rozhodl nejít a spolupráce tak skončila. Když Prost nepochodil u Renaultu, otočila se jeho pozornost k Peugeotu. Zde ale byl jiný problém – značka měla do konce sezony 1997 smlouvu s Jordanem na výhradní dodávku motorů.

Na startovním roštu se Prost přesto v sezoně 1997 objevil. Během roku 1996 odkoupil tým Ligier, který už ovšem v té době vlastnil Flavio Briatore. Pomohla mu v tom podpora francouzské vlády, konkrétně ministr spravedlnosti Jacques Toubon a ministr sportu Guy Drut. Prost se mohl těšit i podpoře od tehdejšího prezidenta Francie Jacquese Chiraca, se kterým ho pojilo přátelství. V plánu byla i státní podpora výstavby nové továrny a vytvoření francouzského národního týmu.

Jelikož před sezonou 1997 nezbývalo Prostovi dostatek času na stavbu vlastního vozu, nastoupil s rok starým Ligierem a motory Mugen-Honda. Tato sezona byla pro tým paradoxně nejúspěšnější. Stáj se zásluhou Oliviera Panise dostala dvakrát na stupně vítězů a jezdec se po šesti závodech nacházel dokonce na třetí příčce průběžného pořadí. Jeho naděje na dobré celkové umístění ale vyhasly při Velké ceně Kanady 1997, kdy si při havárii zlomil obě nohy a musel vynechat sedm závodů.

V roce 1998 se k projektu připojil jako dodavatel motorů Peugeot. Během následujících tří let ale stáj získala pouhých 8 bodů, přičemž v roce 2000 vyšla zcela naprázdno. Přesto ale ještě jednou na stupně vítězů vystoupala. Při divoké Velké ceně Evropy 1999 na Nürburgringu, která byla poznamenána deštěm a problémy favoritů, dojel jako druhý Jarno Trulli.

Ze státní podpory ovšem nakonec nebylo nic. V roce 1997 se po volbách ve Francii změnilo složení vlády. Ke „korytům“ se dostali socialisté a republikáni včetně Toubona a Drutem přišli o moc. V roce 2000 tým opustil rovněž Peugeot a také hlavní sponzor Gauloises. To dostávalo tým Alaina Prosta do stále větších finančních problémů, až po sezoně 2001, kterou absolvoval s motory Ferrari, zcela zanikl. Nepomohly ani čtyři body od Jeana Alesiho.

Ačkoli se svým vlastním týmem Alain Prost velkou díru do světa neudělal, v paměti českých fanoušků zůstane jeho stáj zapsaná už navždy. Poslední tři velké ceny sezony s ní totiž v roce 2001 absolvoval i Tomáš Enge, první a dodnes jediný Čech ve F1.

Šéfování vlastnímu týmu nebylo pro Prosta jediným manažerským dobrodružstvím, které ve světě motorsportu zažil. V letech 2014-2018 byl ve formuli E spolumajitelem stáje Renault e.dams. S ní se v ročníku 2015/2016 stal šampionem Sébastien Buemi.

Prost znovu zavítal také do F1, tentokrát s Renaultem, potažmo Alpine. V letech 2017 a 2018 zde fungoval jako poradce, od roku 2019 povýšil na nevýkonného ředitele. V roce 2022 byl ale vyhozen kvůli neshodám s tehdejším generálním ředitelem Laurentem Rossim.

Foto: McLaren

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.

Kalendář akcí

Všechny akce

F1 - Velká cena Japonska

4.4.2025 - 6.4.2025

Michelin Le Mans Cup - Barcelona

5.4.2025

Carbonia Cup - Most

6.4.2025

Přebor ČR jednotlivců na ploché dráze - Pohár AČR - Praha

8.4.2025

Přebor ČR jednotlivců na ploché dráze - Pohár AČR - Pardubice

9.4.2025

Nejnovější

Pneumatiky na léto potřebují víc než jen výměnu

Favorit F2 Martins se stává novým juniorem Williamsu. Vidina přestupu do F1 je ale stále vzdálená

Velká galerie: Škoda Enyaq je po faceliftu, dostala nové špičkové technologie

Aston Martin Valhalla má za sebou náročné testy, prohnal ho i vítěz z Le Mans

TCR Eastern Europe 2025: Ghermandi hlásí návrat, opět pojede s Hondou

© 2025 RED FLAG MEDIA s.r.o. All rights reserved.