Odešel Erich Zakowski, zakladatel legendárního Zakspeedu

Ve věku 89 let zemřel Erich Zakowski, vizionář společnosti Zakspeed, známého závodního týmu účastnícího se i formule 1.

Zatímco Zakspeed dosáhl značných úspěchů v cestovních a sportovních vozech, jeho pětileté působení ve formuli 1 v letech 1985-1989 bylo propadákem, který narušilo jediné bodované umístění.

Po druhé světové válce se rodina Zakowských přestěhovala z Pruska a nakonec se usadila v Niederzissenu, městě v těsné blízkosti Nürburgringu. Zde si mechanik Erich Zakowski založil garáž a nakonec se pustil do světa motoristického sportu. Hned od svého založení navázal Zakspeed úzké partnerství s Fordem. Jeho tým závodil s cestovními a sportovními vozy v Německu i mimo něj. Tým dosáhl pozoruhodných úspěchů v DRM (Deutsche Rennsport Meisterschaft), předchůdci DTM, se svými slavnými modely Capri. Současně se s vozy Mustang účastnil seriálu IMSA.

Vrcholem spolupráce společnosti Zakspeed s Fordem v oblasti závodních sportovních vozů byl vývoj továrního Fordu C100 skupiny C. Tento vůz byl koncipován jako nástupce legendárního GT40 a konstruktér Len Bailey vytvořil mezi oběma projekty přímé spojení. Ford C100 debutoval v roce 1981 v závodě Brands Hatch 1000 km a následně prošel úpravami pod vedením Tonyho Southgata. Přestože vůz pilotovali jezdci formule 1 Marc Surer či Manfred Winkelhock, stejně jako tovární pilot Zakspeedu Klaus Ludwig, vůz příliš nezářil. Poté, co Ford ukončil oficiální podporu projektu sportovního vozu, pokračoval Zakspeed v jeho vývoji pod vlastní hlavičkou.

V sezoně 1985 se Zakspeed pustil do formule 1 s ambiciózním projektem, který obsahoval vlastní 1,5litrový turbomotor. Mezitím si dál úspěšně bojoval v DTM. Jediným pilotem F1 byl v té době Jonathan Palmer. Ale Britovu snahu brzdily opakující se problémy se spolehlivostí. Palmer pak utrpěl zranění při nehodě sportovního vozu ve Spa-Francorchamps. To přimělo Zakspeed, aby na druhou část sezony angažoval jako jeho náhradu Němce Christiana Dannera.

V následujícím roce Zakspeed rozšířil svoji garáž na dva vozy, když vedle Palmera nastoupil nizozemský jezdec Huub Rothengatter. Přes veškerou snahu monopost  dál trápila spolehlivost a ani jeden z jezdců nedosáhl v Grand Prix na lepší než osmé místo.

V roce 1987 Palmera vystřídal Martin Brundle a do týmu se vrátil Danner. Brit si ve VC San Marina připsal jediné bodované umístěním Zakspeedu v F1. V Imole, kde hodně vozů odpadlo, obsadil britský závodník páté místo. Kousek od bodů byl také v Monaku, kde dojel sedmý.

Martin Brundle (Zakspeed 871) - San Marino Grand Prix - 1987. #F1 pic.twitter.com/Vl4kAWvNF8

— F1_Historical (@Historical_F1) June 19, 2021

V roce 1988 se k veteránovi Piercarlu Ghinzanimu přidala vycházející německá hvězda Bernd Schneider. Vzhledem k tomu, že většina týmů již používala atmosférické motory, se přeplňovaná pohonná jednotka Zakspeedu ukázala jako nekonkurenceschopná a vozy se často vůbec nekvalifikovaly do závodů.

Protože v ročníku 1989 byla turba úplně zakázána. Přišel s atmosférickými motory Yamaha japonský jezdec Aguri Suzuki, který nahradil Ghinzaniho. Jenže tým definitivně spadl do předkvalifikační skupiny a Suzukimu se ani jednou nepodařilo postavit se na start Grand Prix, Schneider to dokázal pouze dvakrát. Tyto neutěšené výsledky nakonec vedly k tomu, že Zakspeed na konci roku z formule 1 odstoupil.

Po tomto rozhodnutí předal Erich Zakowski vedení společnosti svému synovi Peteru Zakowskému, který se již prosadil jako úspěšný závodník. Peter nadále reprezentoval společnost Zakspeed v celé řadě závodních šampionátů, čímž zajistil, že odkaz tohoto renomovaného motoristického subjektu přetrvává.

Foto: Zakspeed via Facebook a Newspress