S Fordem se do formule 1 vrátí kus velmi úspěšné historie

Chystaný příchod motorů Fordu do F1 v roce 2026 bude znamenat návrat jednoho z nejúspěšnějších výrobců agregátů.

Ford je dodnes třetím nejúspěšnějším výrobcem motorů v historii F1 za Mercedesem a Ferrari. A to i přes fakt, že seriál opustil v roce 2004, kdy svoji stáj Jaguar Racing prodal Red Bullu.
Historie Fordu v F1 je plná úspěchů jak v podobě Poháru konstruktérů (10), tak i titulu jezdců (13). Ve Velkých cenách získal Ford celkem úctyhodných 174 vítězství .

Ford vstoupil do formule 1 v roce 1967 s dnes již legendárním motorem DFV. Agregát vznikl ve spolupráci se společností Cosworth Racing. Již o dva měsíce později debutoval ve Velké ceně Nizozemska a hned si díky Jimu Clarkovi v Lotusu připsal první triumf.

Motor DFV se stal nejúspěšnějším motorem F1 všech dob a od roku 1967 až do svého posledního závodu v roce 1983, kdy s ním Keke Rosberg vyhrál Velkou cenu Monaka. Těsně před začátkem éry turbomotorů získal své 155. vítězství.

I po konci éry DFV pokračoval Ford v závodění s turbodmychadlovými i atmosférickými motory. To vyvrcholilo modelem Ford Zetec R V8, s nímž Michael Schumacher v roce 1994 vybojoval svůj první titul mistra světa v F1.

Jak šel čas s motory Ford v F1:

V dubnu 1967 byl představen motor Ford DFV navržený a vyrobený ve spolupráci se společností Cosworth Engineering. V červnu téhož roku motor DFV debutoval ve Velké ceně Nizozemska v Zandvoortu. Zde poháněl Lotus-Ford Grahama Hilla, který získal pole position, a poté v závodě dovezl Jima Clarka s vozem Lotus-Ford 49 k vítězství. Lotus obsadil 2. místo v šampionátu konstruktérů a Jim Clark byl třetí v šampionátu jezdců. Ford DFV vyhrál v premiérové sezoně celkem 4 závody.

V roce 1968 Lotus ztratil exkluzivní práva na motor DFV a Ford dodával motory Lotusu, McLarenu a Matře s legendárním Jackiem Stewartem za volantem. V posledním závodě Jima Clarka v F1 se v úvodním závodě sezóny v Jižní Africe získla  Lotus s motorem Ford double Jim Clark vyhrál a Graham Hill byl druhý. Lotus-Ford ovládl jak šampionát jezdců (Graham Hill), tak Pohár konstruktérů . Kromě toho oba slavily troumf i vozy Matry McLarenu, Monoposty s motorem Ford vyhrály bez jednoho všechny závody a obsadily 1., 2. a 3. místo v hodnocení konstruktérů.

V roce 1969 poháněly motory Ford týmy Lotus, McLaren, Matra a Brabham a také řadu menších soukromých stájí. Ford se ještě zlepšil, když vyhrál všechny závody v sezoně, kterou tvořilo 11 Grand Prix. Ford poháněl Jackieho Stewarta k zisku titulu mistra světa, stejně jako Jackyho Ickxe na 2. místě a Bruce McLarena na 3. místě. V Poháru konstruktérů obsadila Matra 1. místo, Brabham 2. místo, Lotus 3. místo a McLaren 4. místo - skutečně dominantní výsledek.

V roce 1970 dodával Ford motory pro špičkové týmy Tyrrell, McLaren, Surtees či Lotus. Tyto ggregáty vyhrály 8 ze 13 závodů a Jochen Rindt s nimi získal titul mistra světa. Bohužel posmrtně, protože při Velké ceně Itálie v Monze přišel o život. Ford s Lotusem opět vyhrál šampionát konstruktérů a s Marchem obsadil třetí místo. Z prvních pěti výrobců poháněl Ford čtyři.

V roce 1971 Ford poháněl vozy Lotus, March, Tyrrell, McLaren, Brabham a Surtees. Šampionát jezdců vyhrál opět vůz s motorem Ford, do něhož usedal Jackie Stewart. Celkem v této sezóně ovládly  vozy s motory Ford 7 z 11 závodů a získaly další titul šampiona konstruktérů, tentokrát pro Tyrrell.

V roce 1972 měly motory Ford týmy Brabham, Lotus, March, McLaren, Tyrrell a Surtees. Uspěly v 10 z 12 závodů a zajistily Emersonu Fittipaldimu titul mistra světa jezdců a Lotusu Ford Pohár konstruktérů. Tyrrell v něm byl druhý a McLaren třetí. Byla to další dominantní sezona.

V ročníku 1973 nepoužívaly motor Ford pouze Ferrari a BRM. Všechny ostatní stáje sáhly po agregátu DFV. Je tedy logické, že vozy s motory Ford vyhrály všechny z 15 Grand Prix. Mistrovství světa vyhrál Jackie Stewart s vozem Tyrrell-Ford a hodnocení konstruktérů ovládl Lotus, přičemž vozy s motorem Ford obsadily 1., 2., 3., 4. a 5. místo.

V roce 1974 byla opět většina startovního pole poháněna motory Ford. Tentokrát Ford vyhrál 12 z 15 závodů a Emerson Fittipaldi získal s McLarenem-Ford svůj druhý titul mistra světa. McLaren vyhrál také šampionát konstruktérů a 10 z 12 nejlepších týmů mělo v tomto roce agregáty Ford.

V roce 1975 byl Ford opět dominantní mezi motoráři a vyhrál 8 ze 14 Velkých cen. Ale titul získal Niki Lauda a Pohár konstruktérů Ferrari.

V sezoně 1976 zvítězily vozy s motorem Ford v 10 z 16 podniků. James Hunt získal svůj první a jediný titul mistra světa s vozem McLaren-Ford. V Poháru konstruktérů však uspělo, přestože motory Ford mělo 10 ze 13 týmů v Poháru konstruktérů.

V roce 1977 získaly motory Ford 12 ze 17 vítězství, včetně triumf týmů Wolf a Shadow. Niki Lauda s vozem Ferrari získal titul mezi jezdci a Ferrari vyhrálo v bodování konstruktérů.

V ročníku 1978 vyhrály motory Ford 9 ze 16 závodů, Mario Andretti s vozem Lotus-Ford vyhrál mistrovství světa jezdců a Lotus získal titul mistra světa konstruktérů.

V sezoně 1979 vyhrály 8 z 15 závodů vozy s motory Ford, včetně týmů Ligier a Williams. Jody Scheckter s Ferrari získal svůj jediný titul a italská stáj Ferrari uspěla i mezi konstruktéry.

Rok 1980 byl dalším dominantním pro vozy s agregáty Ford, které vyhrály 11 ze 14 závodů. Alan Jones triumfoval s vozem Williams-Ford a Williams ovládl také šampionát konstruktérů.

Sezona 1981 přinesla 8 z 15 vítězství Fordu ve vozech Williams, Brabham nebo McLaren. Nelson Piquet získal svoji premiérovou korunu mistra světa s vozem Brabham-Ford, zatímco Williams vyhrál šampionát konstruktérů.

V ročníku 1982 vyhrály motory Ford polovinu z 16 závodů, včetně týmů McLaren, Brabham, Lotus, Williams a Tyrrell. Keke Rosberg s Williamsem-Ford ovládl šampionát pilotů, Ferrari těsně předstihlo McLaren a vyhrálo klání konstruktérů.

Rok 1983 byl vzhledem k nástupu turbomotorů pro Ford chudší, vyhrál jen 3 z 15 závodů. Další titul mistra světa získal Nelson Piquet s vozem Brabham-BMW, zatímco Ferrari získalo titul mezi konstruktéry.

V sezoně 1984 byl na startovním roštu jediný atmosférický motor. Motory Ford v Tyrrellu nevyhrály v této sezóně ani jeden závod.

Ročník 1985 byl v Tyrrellu posledním pro motor Ford, který byl v té době známý jako DFY. Ani tentokrát tento motor nevyhrál žádný závod.

V roce 1986 debutoval motor Ford Cosworth GBA 1.5 Turbo V6, ale jeho vývoj byl poněkud uspěchaný a nedostatečně vyvinutý. Proti dominanci Williamsu-Honda a McLarenu-TAG neměl šanci.

Sezona 1987 přinesla návrat atmosférických motorů a agregát DFZ 3,5 V8 Ford, který se objevil mimo jiné v týmech Tyrrell a Benetton. Motory Ford se umístily na 5. a 6. místě v Poháru konstruktérů, ale nevyhrály jedinou Grand Prix. Sezonu ovládl tým Williams.

V roce 1988 se vozům s motory Ford nepodařilo vyhrát žádný závod, ale Benetton skončil na 3. místě mezi konstruktéry. Ale stáj McLaren-Honda vyhrála 15 z 16 závodů této sezony.

V roce 1989 se Ford vrátil na nejvyšší příčky. Alessandro Nannini s vozem Benetton-Ford vyhrál Velkou cenu Japonska. V šampionátu konstruktérů skončily vozy s motory Ford na 4., respektive 5. místě s vozy Benetton a Tyrrell.

V roce 1990 získal tým Benetton-Ford dvě vítězství pro Nelsona Piqueta, Brazilec obsadil mezi piloty třetí místo. Také tým skončil na 3. místě v Poháru konstruktérů.

Sezona 1991 přinesla jedno vítězství týmu Benetton-Ford opět pro Nelsona Piqueta a 4. místo Benettonu a 5. místo Jordanu v mistrovství světa konstruktérů.

Rok 1992 přinesl týmu Benetton-Ford opět jeden triumf. Titul vybojoval Nigel Mansell ve Williamsu-Renault. Benetton skončil v šampionátu konstruktérů na 3. místě, Lotus obsadil 5. místo.

V ročníku 1993 dodával Ford motory McLarenu, Benettonu a také Minardi. V této sezóně motory Ford vyhrály 6 ze 16 Grand Prix včetně úspěchů Ayrton Senna a Michael Schumacher. Senna skončil v této sezoně druhý za Alainem Prostem, Williams s agregáty Renault porazil druhý McLaren a třetí Benetton.

V roce 1994 monopost Benetton-Ford nové hvězdy jménem Michael Schumacher zvítězil v 8 ze 16 podniků. Němec tak získal první ze svých sedmi titulů mistra světa. V Poháru konstruktérů však Benetton těsně prohrál s Williamsem.

V ročníku1995 došlo k ústupu Fordu ze slávy, i když jeho agregáry poháněly Jose Verstappena v Simteku Ford a také nově vzniklý Sauber. Ten obsadil 7. místo v Poháru konstruktérů.

V sezoně 1996 poháněly motory Ford týmy Sauber, Minardi a Forti, ale ani jeden z nich se nedočkal vítězství.

V roce 1997 se objevil nový tým Stewart-Ford s Rubensem Barichellem a Janem Magnussenem.  Ani v tomto roce se agregáty Ford ani jednou nezvítězily.

Rok 1998 se nesl v podobném duchu jako sezona předchozí. Agregáty Ford poháněly týmy Stewart, Tyrrell a Minardi.

V ročníku 1999 se tým Stewart-Ford dočkal premiérového vítězství. Jonny Herbert vyhrál Velkou cenu Evropy a posunul tým na 4. místo v Poháru konstruktérů.

V roce 2000 Ford koupil tým Stewart Grand Prix a přejmenoval jej na Jaguar Racing. V kokpitu těchto vozů seděli Eddie Irvine a Jonny Herbert. Tým nezískal žádné vítězství a skončil na 9. místě v šampionátu konstruktérů.

V sezoně 2001 nezískal Jaguar s motorem Ford jediný triumf a skončil na 8. místě v šampionátu konstruktérů.

V ročníku 2002 skončil tým Jaguar s jezdci Eddiem Irvinem a Pedrem de la Rosou na 7. místě v Poháru konstruktérů.

Rok 2003 byl svědkem posledního triumfu motoru Ford. Giancarlo Fisichella s vozem Jordan-Ford ovládl Velkou cenu Brazílie. Byl to vzácný světlý okamžik, protože Jordan skončil v Poháru konstruktérů na 9. místě, Jaguar byl sedmý.

Po sezoně 2004 přišlo loučení Fordu s formulí 1. Jaguar pilotovali Mark Webber a Christian Klein. Opět nebylo příliš důvodů k radosti, protože stáj skončila v sezóně na 7. místě. Následoval prodej týmu Jaguar společnosti Red Bull, která v roce 2005 závodila s vozem Jaguar a skončila na 7. místě.

Návrat Fordu do F1 je ohlášen na ročník 2026, kde se automobilka objeví na startovním roštu jako dodavatel motorů týmu Red Bull. Kruh se tak uzavře..

Foto a podklady: Ford. Foto: Williams Racing a McLaren F1

Autor

Radek Vičík

Sportovní redaktor online deníku Aktuálně.cz a externí spolupracovník redakcí motormix.cz a ceskeokruhy.cz je jedním z nejlepších českých motoristických novinářů. Motorsportu propadl už v dětství a věnuje se mu velkou část své novinářské kariéry.