Úspěšná rozlučka s Buggy1600. Novotný dobyl evropský bronz, teď chce mezi autokrosovou elitu

Třetí místo. To je výsledek, který si z letošního ročníku autokrosařského mistrovství Evropy odnáší účastník kategorie Buggy1600 Jakub Novotný. Nyní má jezdec stáje GT2 Motorsport jasný cíl – přesun do nejvyšší kategorie SuperBuggy.

„Skončili jsme na celkovém třetím místě mezi 90 účastníky. To považuji za velký úspěch. Vše skončilo, jak mělo a beru to jako krásné rozloučení s kategorií Buggy1600,“ neskrýval loňský šampion svou spokojenost. Na bronzový výsledek dosáhl v Evropě již podruhé. Třetí skončil také v sezoně 2021, tedy při svém premiérovém roce v Buggy1600.

Do španělské Mollerussy, která závěrečný podnik letošní sezony hostila, přijížděl Novotný stále s nadějí na obhajobu titulu. V průběžném pořadí se nacházel na třetí pozici. Odtud ztrácel 24 bodů na vedoucího Markuse Wibbelera a 17 na druhého Arnošta Floriána. Reálně ovšem byl jeho odstup o něco menší. Při škrtnutí jednoho nejhoršího výsledku byl totiž Wibbelerův náskok sedmnáctibodový a Floriánův čtrnáctibodový. Ve hře zůstávalo 35 bodů.

Novotnému dávala před víkendem naději také skutečnost, že katalánská trať patří mezi jeho oblíbené. Při svých předchozích třech vystoupeních na scéně Buggy1600 zde totiž dosáhl vždy na stupně vítězů. Nejprve dojel třetí v roce 2021 a poté zazářil výhrami v následujících dvou ročnících. Začátek letošního víkendu ale tak hladký nebyl.

„Po téměř celý víkend jsem startoval z první řady nalevo. Odtud se špatně odjíždělo, protože to tam bylo hodně hluboké. To byl asi kámen úrazu celého víkendu. Moc se nám totiž poté nedařilo probojovávat dopředu,“ popisuje Novotný, kterého v sobotu zaskočilo rovněž počasí. „Trochu sprchlo, což jsem nečekal. Byl to pro mě šok, protože jsem si vzal s sebou plavky a byl jsem připraven se opalovat,“ vtipkoval.

V rozjížďkách se český reprezentant nakonec umístil jako šestý, což pro něj znamenalo ve finále start ze třetí řady. Tentokrát se mu ale úvod vydařil. „Z pravé strany se odjíždělo lépe. Nějakým způsobem jsem se dokázal protáhnout na čtvrté místo,“ říká Novotný, který na čtvrté pozici dojel až do cíle.

Cílem Jakub projel jen těsně za třetím Markusem Wibbelerem, kterému tento výsledek stačil k zisku titulu. Novotný věří, že za standardních okolností mohl svého německého soupeře porazit. Po rozjížďkách už ale bylo jasné, že on sám na titul nedosáhne. Zachoval se proto gentlemansky.

„Nechtěl jsem zasahovat do boje o titul, proto jsem se raději držel za ním a hlídal si čtvrté místo. Přišlo mi správné uznat porážku a nesnažit se zkazit úspěch někomu dalšímu. Stačil by jen malý kontakt a mohlo být po všem. Z toho bych měl špatné svědomí. Markus navíc jezdí Buggy1600 již několik let a titul si zaslouží. Gratuluji mu,“ projevil respekt svému konkurentovi.

Wibbeler se nakonec stal šampionem s náskokem 12 bodů před Arnoštem Floriánem, který dokončil španělské finále jako devátý. Třetí Novotný nakonec ztratil na první místo 23 bodů. Na konto si připsal tři pódiové výsledky. Nejvíce zazářil v srpnu v maďarském Nyirádu, kde zvítězil. Lotyšská Musa a francouzské Saint-Georges de Montaigu mu přinesly třetí místa.

SuperBuggy jako další meta

Jak už Jakub Novotný naznačil, španělská Mollerussa pro něj byla s největší pravděpodobností posledním vystoupením v roli závodníka kategorie Buggy1600. V příští sezoně si totiž chce splnit svůj dětský sen. Tím je královská kategorie SuperBuggy.

„Chceme naší Buggy1600 prodat a pak se případně zajímat o SuperBuggy. I kdybychom ale auto neprodali, tak i přesto budeme nejspíše následovat náš plán a po krásných čtyřech letech zkusíme něco nového," nastiňuje Novotný své další plány. „SuperBuggy je můj dětský sen. Snad budeme i tam dobře reprezentovat Českou republiku,“ přeje si.

Také v kategorii SuperBuggy patří Česká republika dlouhodobě k velmocem. Od vzniku evropského šampionátu v roce 1977 zde dosáhlo na titul hned devět našich reprezentantů. Jsou jimi Karel Havel (1986), Bohumil Křesťan (1987), Jiří Bartoš (1990), Tomáš Hrdinka (1999), Petr Bartoš (2000, 2005, 2006, 2007), Jaroslav Hošek (2001), Roman Keřka (2004), Petr Nikodém (2022, 2023) a Zdeněk Antony (2024).

Foto: Zuzana Horáková