Těžký život v Americe. Motokrosový mistr světa Prado zažívá tvrdé seznámení se superkrosovou realitou

Záblesky solidní rychlosti, ale také pády a zatím žádné umístění v nejlepší desítce. Dvojnásobný mistr světa v motokrosu Jorge Prado se po trvalém přesunu na americkou scénu zatím složitě sžívá se superkrosovým závoděním.

Navzdory náročnému vstupu do sezony vidí Prado řadu pozitiv. "S každým víkendem je to lepší a lepší," říká o své rychlosti pro portál Gatedrop. "Něco takového je dobré. Jsem s tím spokojen," dodává.

Po titulech motokrosového mistra světa z let 2023 a 2024 se značkou Gas Gas se letos Španěl rozhodl naplno ponořit do výzvy, na kterou myslel již dlouho. Vždyť o závodění v americkém superkrosovém šampionátu snil od dětství a také si ho s Gas Gasem vyzkoušel již loni. Tehdy absolvoval úvodní čtyři podniky, z nichž nejvíce zabodoval v San Francisu, kde obsadil sedmou příčku.

Nové dobrodružství s sebou neslo kromě výměny světové scény za americkou také změnu týmu. Prado totiž od letoška závodí za stáj Monster Energy Kawasaki. Na japonském motocyklu nikdy předtím nejel. Již od svých 11 let byl totiž spojen s koncernem Pierer Mobility Group a kromě dvou titulů v MXGP s Gas Gasem dosáhl také četných úspěchů v barvách KTM. S touto značkou se stal dvakrát mistrem MX2 (2018, 2019), ale také mistrem světa i Evropy ve třídě do 65cc (2011) nebo evropským motokrosovým šampionem stopětadvacítek (2015).

Hlavní rozdíl mezi motokrosovým a superkrosovým závoděním spočívá v tom, že ve druhé zmíněné disciplíně se jezdí na sice kratších, ale zato užších a zejména technicky náročnějších tratích. O to se stará mimo jiné větší množství skoků nebo ostrých zatáček. Superkrosové závody se nekonají na permanentních závodištích, ale zpravidla na uměle vytvořených tratích v areálech nejrůznějších stadionů, například fotbalových nebo baseballových.

Prado od začátku sezony ukazuje, že ze své rychlosti a potenciálu dvojnásobného motokrosového mistra světa elitní kategorie rozhodně nic neztratil. Vždyť při úvodním podniku v Anaheimu obsadil druhé místo ve svém rozjížďkovém závodě. Je třeba dodat, že zde nečelil kompletní konkurenci, protože v rozjížďkách se startovní pole dělí do dvou polovin. Pradovi se ale vydařil také vstup do hlavního závodu - po startu se totiž ujal vedení. Brzy ho sice předjel Eli Tomac, ten ale vzápětí havaroval a Prado se tak stal znovu lídrem. Pak to ale s jeho závodem začalo jít od deseti k pěti.

Ve druhém kole se před Španěla dostal jeho týmový kolega a současně americký superkrosový šampion z roku 2018 Jason Anderson. Prado ztrácel pozice i v dalších kolech a pět minut před koncem, kdy se nacházel na sedmém místě, boural v pasáži složené z hrbolů následujících v těsném sledu za sebou. Do závodu se zapojil zpět na 15. místě a cílem projel jako čtrnáctý.

Přesto u Prada v cíli převládala spokojenost. "Mohu si odnést spoustu pozitiv. Ve své rozjížďce jsem se umístil jako druhý, pak jsem měl nejlepší start v hlavním závodě a nějakou dobu vedl. To dokazuje, že to myslím vážně a že během každého podniku můžu bojovat na čele," říkal sebevědomě.

Protrápené San Diego

První podnik v Anaheimu sice Pradovi vlil optimismus do žil, ani o týden později v San Diegu ale nedokázal své výkony zužitkovat odpovíajícím způsobem. Na Snapdragon Stadium jeho vystoupení poznamenal pád v rozjížďce. Jezdec Kawasaki se pustil do odvážného manévru a snažil se předjet hned dva soupeře najednou, to mu ale nevyšlo a po tomto incidentu projel cílem až jako desátý. To znamenalo, že se o své místo v hlavním závodě musel poprat v "jízdě poslední šance".

Tuto bitvu sicce dokázal vyhrát, skutečnost, že se nekvalifikoval přímo, ale jeho hlavní závod znehodnotila. Výhodné startovní pozice si totiž rozebrali jezdci, kteří se kvalifikovali na nejvyšších příčkách. Prado se tak musel probjíet z chvostu a nakonec obsadil 12. pozici.

"Musel jsem projít jízdou poslední šance a dalšmí překážkami. Kvůli tomu jsem si nemohl vybrat dobrou výchozí pozici, takže bylo těžké dobře odstartovat," posteskl si Španěl, kterého mohl těšit alespoň fakt, že porazil svého týmového kolegu Jasona Andersona. Na svém výkonu ale viděl i další klady. "Musel jsem se probíjet polem. Řekl bych, že jsem chytil dobrý rytmus, ale když jsem předjížděl soupeře, řekl bych, že jsem ho v jednu chvíli ztratil. Opět jsem se ale mohl učit, takže to nebylo tak špatné," uzavírá.

První dva podniky tak jasně ukázaly, že cesta za dobytím amerického superkrosového šampionátu nebude pro Prada snadná.. Aktuálně mu v průběžném pořadí patří 12. místo a za lídrem Elim Tomacem zaostává o 24 bodů. Do konce letošního ročníku ale stále zbývá 15 podniků. Superkrosové mistrovství se v USA bude konat do května. Poté přijde na řadu jedenáctilný motokrosový šampionát a vše vyvrcholí třemi podniky supermotokrosového seriálu, které rozhodnou o absolutním americkém šampionovi. I těchto závodů se bude Jorge Prado účastnit.

Že se Prado pustil do náročné výzvy, dokládá i pohled do historie. Během předchozích 51 ročníků amerického superkrosového šampionátu se totiž jen dvakrát stalo, že si pro titul dojel Evropan. V roce 1974 uspěl Pierre Karsmakers z Nizozemska a v sezoně 1991 francouzský jezdec Jean-Michel Bayle.

Foto: Monster Energy Media Site