MotoGP je na mě příliš snobské, říká Mahias. Jednou by chtěl jet 24 hodin Le Mans v autě
Závodění v MotoGP ho neláká, protože mu prostředí v tomto šampionátu přijde příliš snobské. Jednou by ale rád absolvoval závod 24 hodin Le Mans za volantem auta a hned na první pohled si zamiloval Prahu. Mimo jiné i to prozradil jezdec stáje Pucetti Racing v MS superbiků Lucas Mahias v exkluzivním rozhovoru pro server MotorMix.cz, který poskytl během uplynulého víkendu.
Po úvodních šesti podnicích jsi na čtrnáctém místě průběžného pořadí. Jak jsi tedy zatím se svou letošní sezonou spokojen?
Spokojený nejsem. Výsledky, kterých dosahuji, neakceptuji. Je to ale obtížné. Superbiky mají velmi vysokou úroveň a rozhodují detaily. Je třeba několik věcí, ve kterých jen o trochu zaostáváš, dohromady to ale dá velký rozdíl.
A jaké výsledky sis před sezonou představoval?
Jakožto závodní jezdec chceš samozřejmě vyhrávat. Když takto nepřemýšlíš, tak nejsi závodník. Když ale budu realistou, tak asi něco takového není letos pro mě moc pravděpodobné. Každopádně jsem čekal, že budu více dojíždět mezi nejlepší desítkou a že bude pro mě snazší se do ní dostat. Místo toho často bojuji o jedenácté nebo dvanácté místo, někdy o desáté místo. To ale není to, co jsem si představoval. Myslel jsem si, že bych se mohl pohybovat třeba okolo šesté nebo sedmé pozice. I v tomto případě je to o drobných detailech, které rozhodují.
Loňská sezona pro tebe byla těžká. Několik podniků jsi musel vynechat kvůli zranění a chyběl jsi například i v Mostě. Myslíš si tedy, že na tvé letošní výsledky má vliv i skutečnost, že se vracíš po zranění? Koneckonců ani letos se ti zranění nevyhnulo. V Estorilu sis po pádu zlomil záprstní kost a nedokončil jsi víkend. Ze stejného důvodu jsi poté chyběl i v Misanu...
Určitě. Loni to pro mě byla katastrofa. Hodně jsem boural. Měl jsem dvě zranění a musel jsem na dvě operace. Přes zimu jsem hodně pracoval na tom, abych se mohl vrátit. Není to lehké, když se na závody můžeš dívat jen v televizi. Soustředil jsem se tedy na to, abych se mohl co nejrychleji vrátit. Na začátku letošní sezony to bylo dobré, pak jsem ale znovu boural poté, co do mě jeden z jezdců na začátku závodu ťuknul a zlomil jsem si záprstní kost. Kvůli tomu jsem přišel o Misano. Doufám, že už toho bylo dost a nyní je se zraněními konec, zvláště se zraněními ruky.
S motocyklovým závoděním už máš řadu zkušeností. V roce 2016 jsi se stal i vytrvalostním mistrem světa, takže sis zajezdil také ve 24 hodinách Le Mans. Podle mého názoru ale motocyklová verze tohoto závodu není tak populární jako automobilové Le Mans. Souhlasíš?
Nevím, automobilových 24 hodin Le Mans jsem se nikdy nezúčastnil. Je to ale můj sen. Teď se ale na to ještě úplně nechystám, stále závodím na motorce. 24 hodin Le Mans pro auta je každopádně typicky francouzský závod. Když začneš u nás ve Francii mluvit o 24 hodinách Le Mans pro motorky, tak to lidem zas tolik neřekne. Pravda ale je, že se popularita motocyklového Le Mans u nás začíná trochu zvedat. Závod pro auta je ale typicky francouzský. Mám hodně zkušeností, ale 24 hodin Le Mans je pro mě zatím nejtěžší závod, který jsem v kariéře absolvoval.
Získal jsi ve vytrvalostních závodech nějaké zkušenosti, které ti poté pomohly v kratších závodech jako MS superbiků?
Ani ne. Možná trochu, když přišel déšť v polovině závodu. Každá zkušenost ti ale pomůže, ve sportu i v životě. Občas se mi to hodilo. Svůj poslední závod v Le Mans jsem ale odjel v roce 2016, což už je dost dlouho a navíc si myslím, že už tam na motorce nepojedu. V některých závodech mi tyto zkušenosti asi pomohly, ale nijak výrazně.
Řekl bych, že v současnosti zažívá francouzská motocyklová scéna dobré časy. Fabio Quartararo se totiž loni stal prvním francouzským šampionem MotoGP a i letos zatím vede. Máš tedy pocit, že se tím něco změnilo ve vztahu mezi Francouzi a motocyklovými závody? Je teď například zájem o motocyklové závody ve Francii vyšší než dříve?
Osobně to nijak nepociťuji. Lidé ve Francii totiž vždy sledovali pouze MotoGP. To mě trochu mrzí. Je tu mistrovství světa superbiků, které nabízí krásné závody, středem pozornosti je ale vždy jen MotoGP. Občas bych chtěl, aby se o superbicích ve Francii mluvilo více, protože je to jenom samé MotoGP.
V Mostě jsi tento víkend závodil poprvé. Zkušenosti se závoděním v Česku už jsi ale měl z Masarykova okruhu v Brně. Jak bys tedy porovnal Most a Brno?
To je složité srovnávat. Upřímně mám ale rád obě tyto tratě. Nechci říct, že je Brno o něco složitější, často tam ale musíš brzdit. Most je tak trochu okruh ze staré školy. V Brně je to tak trochu nahoru dolů, v Mostě je to rovnější. Musím také říct, že mě Most mile překvapil. Poslechl jsem si zkušenosti z loňska a každý říkal, že to tu není dobré s bezpečností nebo také s asfaltem. Mně se tu ale letos závodilo velmi dobře a moc jsem si to tu užíval. Je tu spousta rychlých zatáček, ve kterých se to hodně smýká. Za mě tedy velmi příjemné překvapení.
A co dalšího nám povíš o Česku? Máš například k této zemi nějaký zvláštní vztah nebo nějaké oblíbené závodníky z této země?
Zmínil bych určitě Karla Abrahama, který dlouho závodil v MotoGP. Jinak Česko zas tak moc neznám, ani Most jsem si pořádně neprohlédnul, protože jsem na to neměl čas. Strávil jsem ale jeden den v Praze a musím říct, že i když jsem tam dlouho nepobyl, tak je to pro mě jedno z nejlepších měst na světě. Její architektura je opravdu krásná a moc se mi to líbilo.
Pojďme se vrátit k tvým zkušenostem. V minulosti ses mohl svézt i na stroji MotoE. Tato kategorie vyolává mezi fanoušky rozporuplné názory, někteří ji dokonce nenávidí. Jak jsi na tom ty? Bavila tě jízda s tímto strojem?
Jednou jsem s ním testoval a okamžitě se mi to zalíbilo. S touto motorkou se opravdu hezky jede. Když jsem ale dokončil test, bolely mě prsty a to nemám rád. Ta motorka na mě byla moc velká a těžká. Vím, že příští generace bude lehčí, ale když jsem ns MotoE jel já, dělalo mi občas problém zastavit. Jezdecky je to ale pěkné.
Jsou ještě nějaké závody nebo série, které sis ještě nezkusil a rád bys to jednou napravil?
Jak už jsem říkal, je to určitě dvacetičtyřhodinovka v Le Mans s autem. Myslím si, že rychlý bych v autě být dokázal, hodně trénuji na motokáře. Co se týče motorek, už jsem vykoušel spoustu kategorií a spoustu motocyklů. Možná to bude trochu divné, ale rád bych jednou zorganizoval takový malý speciální závod. Byl by velmi malý, jelo by se na starších motorkách, na jezdce by nebyl vyvíjen žádný tlak a zkrátka by to bylo jen o tom si to užít. Když v takovém šampionátu jako MS superbiků už nějakou dobu jezdíte, zatoužíte po normálním závodě bez tlaku, extravagancí a tak dále. Bylo by to jen o motorce. To by se mi líbilo, cítil bych se u toho svobodně.
Ani zmínka o MotoGP, které je považováno za sen každého závodníka...
Pro mě to žádný sen není. Kdysi jsem odjel sedm závodů v Moto2. Hned při prvním jsem si ale říkal "kašlu na to, tohle pro mě není." To, jak to tam funguje, bych nazval jako takový superstar system. Samá extravagance, luxus a tak dále. To já nemám rád. Pro mě jsou to všichni zkrátka kluci, kteří jezdí na motorce. Nezachraňují životy... Nerozumím tomu, proč jsou z nich lidé celí pryč. Samá velká hospitality, klade se důraz na peníze... Nemám rád takovýto systém.
Také se mi nelíbí, že je tam všechno soukromé. Když nemáte správnou kartu pro vstup do určité oblasti, tak tam zkrátka nemůžete. Myslím si, že toto není závodění, jak si ho přestavuji já. V superbicích je toto všechno daleko snazší a atmosféra je tu mnohem uvolněnější. Koukni třeba na Kawasaki a na Topraka. Na trati spolu bojují, jinak ale panuje přátelská atmosféra.
Foto: Pucetti Racing
Autor
Dušan Bouzek
Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.
