Ohlasy z Dakaru: Michek na středeční etapu jen tak nezapomene, Ouředníčkovy potíže pokračovaly

Přečtěte si, co závodníci řekli po skončení čtvrté etapy letošního ročníku Rallye Dakar.

Motocykly

Joan Barreda (Monster Energy Honda Team 2021)

„Byla to další dobrá etapa. Kvůli svému včerejšímu výsledku jsem startoval hodně vzadu, takto to ale na Dakaru chodí. Jste buď vepředu nebo hodně vzadu. Musíme to udržet. Zatím jsem použil tři zadní gumy (jezdci jich mohou během závodu použít pouze šest – pozn. red.). Ta, co jsem použil dneska, už je docela opotřebená. Měl jsem ale v plánu použít ji ještě pro další tři dny, takže to není úplně nejlepší. Ale uvidíme, čeho budeme v dalších dnech schopni.“

Xavier de Soultrait (HT Rally Raid Husqvarna Racing)

„V takovýchto etapách je těžké vyjet si velký náskok. Museli jsme na to tlačit jako šílení a již tak jsme jeli velmi rychle. Znovu jsem dnes dosáhl 175 km/h. Mohl jsem jet rychleji, ale necítil jsem se na to. Musíte se také řídit roadbookem. V každém případě je mé tempo velmi dobré.“

Jan Brabec (Strojrent Racing)

„Dneska se prášilo za kočárem. Bojovat proti továrnám je fakt p*del. Ještě je ale do konce dlouhá doba.“

Martin Michek (Orion – Moto Racing Group)

„V rychlosti 120 km/h jsem narazil do velkého kamene a letěl asi třicet metrů. Ustál jsem to jen absolutním zázrakem, ale odnesla to motorka. Posledních sto kilometrů jsem jel bez zadní brzdy. Jen tak to nevymažu. Začátek byl krásný. Časově jsem se pohyboval do desátého místa, cítil jsem, že jedu fakt dobře, protože jsem vyjížděl před Rickym Brabcem a Pablem Quintanillou a když jsem dojel k tancovačce, tak za mnou pořád byli o pár minut. Na 210. kilometru jsem se mrknul do roadbooku a když jsem zvedl hlavu, tak se přede mnou zjevila taková malá skalka. Nestačil jsem ani ubrat plyn a vzneslo se to. Bylo to jako když najedeš na rampu, která tě vymrští do vzduchu. Měl jsem štěstí, že jsem na to najel nějak milimetrově přesně a nespadl, ale kvůli tomu nárazu do kamene se mi přesto před očima udělaly bílé hvězdičky. Takovou krizovku a takový brutální strach jsem neměl opravdu dlouho. Budu to mít v hlavě celý život. Rozdýchal jsem to a jel dál, kvůli všem, kteří mi drží pěsti, jsem do toho zkusil dát ještě maximum a etapu dojel. Já jsem v pohodě, ale odnesla to motorka, dneska mě hodně zachránila. V tlumičích se něco zlomilo, protože cvakají a odešla mi i zadní brzda. Posledních 100 km jsem jel bez ní a to nebylo při té rychlosti jednoduché, takže jsem tam ztratil asi čtyři minuty. Ani nevím, jak bych motorce řekl, vzala to všechno na hrb ona. Patří jí velký dík, že stojím na nohou. Kdyby to bylo trošku jinak, tak by z toho byl velký průšvih. Dost se tam padalo a bylo tam i nějaké vážné zranění. Dneska jsem to prostě i přes ztrátu na konci vyhrál, jsem v cíli a jsem celý.“

Skyler Howes (Bas Dakar KTM Racing Team)

„Byl to dlouhý den v sedle. Osm set třináct kilometrů a zhruba deset hodin na motorce. Etapa pro mě začala skvěle. Chytil jsem docela dobrý rytmus a dohnal jsem Matthiase Walknera. V brázdách jsme odhadovali správnou cestu a kroužením jsme ztratili docela dost času. Poté jsme se snažili ztrátu dohnat. V dunách jsem měl další nehodu. Poté jsme již ale já, Matthias a Xavier de Soultrait jeli až do cíle na plný plyn.“

Milan Engel (Orion – Moto Racing Group)

„Dnes to bylo strašně dlouhé a znovu strašně moc rychlé. To není nic pro mě. Na trati nás čekalo i pár dun, které byly poměrně nebezpečné, hrozně ostré. Občas jsem vůbec nevěděl, kde je spád dolů. Naštěstí to bylo bez pádu. V závěru jsem bloudil. Organizátoři to tam udělali určitě naschvál, aby zamíchali pořadím. Nevím, proč to dávají na konec. Celý den se člověk snaží, postupně se dostává dopředu a pak přijde toto. Ale snad každý tam měl problémy.“

Libor Podmol (Podmol Dakar Team)

„Dnes to byla nebezpečná palba. Ve čtvrté etapě jsem sice dosáhl zatím svého nejlepšího výsledku tady na Dakaru, ale stejně to dnes mělo hořkou chuť, když jsem zastavil u resuscitace jednoho ze závodníků. Mladý Ind, red bullák, včera jsem se s ním vybavoval. Ale snad je prý stabilizován v nemocnici. Jak přiletěl vrtulník, pokračoval jsem v závodě, ale moc se mi už nechtělo. Dakar je prostě drsný závod a závod kluků, co balancují na tenkém ledě, hlavně tedy my na dvou kolech. Snažím se být opatrný, ale to nebezpečí na nás číhá ze všech stran.“

David Pabiška (Jantar Team)

„Jsem spokojený, bylo to hodně rychlé, až občas nebezpečné. Deset kilometrů před cílem jsme hledali kontrolní bod a musím přiznat, že bych ho sám asi těžko hledal. Naštěstí jsem byl ve skupině, kde jel i Emanuel Gyenes a ten ho našel bravurně. Trochu jsme se s ním svezli, ale to k tomu patří. Motorka jede, ale nemá tu maximální rychlost, na kterou jsem asi zvyklý z minulých modelů, ale nevadí, jsem v cíli a to je teď hlavní.“

Rudolf Lhotský (Jantar Team)

„Bylo to přesně to, co mám rád, písek, duny a minimum trialu. Jelo se mi opravdu skvěle až do zhruba stého kilometru po tancovačce, kdy mi zaprášilo cestu auto a bohužel jsem trefil strom, takže jsem lehce pochroumal motorku, tak musím spravovat. Fyzicky mě bohužel limitují oči. Dostal jsem nějakou alergii, z brýlí nebo z helmy a jsem trochu opuchlý. Prášky naštěstí zabírají, i když ráno jsem toho moc neviděl, vypadám, jak vypadám, ale jedu dál a cítím se dobře.“

Paul Spierings (HT Rally Raid Husqvarna Racing)

„Zahlédl jsem dva položené motocykly a dva jezdce na zemi. Jeden byl nalevo, druhý napravo. Gerini byl v pořádku, okamžitě vstal. Zastavil jsem motorku těsně před skálou, kde havarovali, aby tam nikdo nemohl nabourat a zmáčknul záchranné tlačítko. Přišel jsem k Santoshovi a resuscitoval ho. Po patnácti minutách přiletěly tři helikoptéry, které poslali organizátoři. Převzali ho ode mě, už jsem ale cítil, že jeho srdce znovu bije. Oddechl jsem si.“

Automobily

Násir al-Attíja (Toyota Gazoo Racing)

„Nebyla to lehká etapa. Kvůli chybě jsme ztratili minutu. Rozhodně jsme ale nebyli jediní, kdo chyboval. Rychle jsme se vrátili na trať. Vytvořit si náskok je obtížné. Bylo dobré, že byl dnes přímo za mnou můj týmový kolega Henk Lategan. Rychlého jezdce, který mi pomůže, jsem přesně potřeboval.“

Stéphane Peterhansel (X-raid Mini JCW Team)

„Dnes to bylo velice rychlé. Absolvovali jsme 337 kilometrů dlouhou speciálku za dvě hodiny, třicet šest minut a deset sekund. Rychlostní průměr je úchvatný. Navzdory úmyslu ředitele závodu Davida Castery (ředitel závodu – pozn. red.) nachystat úseky, které nás zpomalí, je to ve skutečnosti tak, že je tu tak vysoká konkurence, že rychlostní průměr je ještě vyšší než loni. Když se dostáváte na limit, začíná to být docela nebezpečné. A dnes jsme byli na limitu v podstatě pořád. Můžu být spokojen, protože kromě malých navigačních chyb na konci si nemyslím, že jsme mohli jet lépe. Abychom zůstali soustředění více než dvě hodiny, museli jsme jet. Zatím je to dobré, neděláme moc chyb. Za starých časů byla polovina jezdců vyřazena ze závodu buďto kvůli technickým problémům nebo kvůli svým vlastním jezdeckým chybám. Dnes už to ale tak obvyklé není. Je hezké vyhrát etapu, ale tím, že jsem ji ještě nevyhrál, se netrápím. Důležité je, abych byl první patnáctého ledna v Džiddě. Již jsem v minulosti Dakar vyhrál, aniž bych zvítězil v etapě.“

Sébastien Loeb (Bahrain Raid Xtreme)

„Už mě pár let znáte a jen velmi zřídka kritizuji. Dnes se s vámi ale chci podělit o neschopnost komisařů. Byli jsme penalizováni pěti minutami, protože jsme překročili maximální povolenou rychlost v úseku, kde se kontrolovala. Při všech svých startech, ve všech etapách a ve všech zónách, kde se hlídá rychlost, se snažím respektovat pravidla. Předpokládáme, že nás GPS systém upozorní, když do těchto neviditelných zón vjíždíme. Dnes nás ale v zóně, kde jsme byli penalizováni, neupozornil. Nemohl jsem tedy zpomalit včas. I přes naše vysvětlení a i přesto, že dodavatel GPS přiznal, že s naším přístrojem dnes byl problém, což se samozřejmě může stát, ale nechtěli komisaři nic slyšet. Od stolu, kde jim hrozí pouze to, že si rozlijí kávu, zatímco my každý den riskujeme v autě své životy, nám dali penalizaci. Ta navíc byla větší než to, co nám tato chyba přinesla. Když to přeženu, byly to jenom dvě nebo tři sekundy. Jsem zapálený člověk, ale především jsem závodník. A jestliže závodím na Dakaru, v první řadě musím plnit to, kvůli čemu jsem zaměstnán, tedy dosáhnout výsledku, který naplní jak mé ambice, tak ambice týmu. A proto tady není prostor pro neschopnost nebo pro neschopné.“

Martin Prokop (Benzina Orlen Team)

„Byla to takzvaná přejezdová erzeta. Bylo to velmi rychlé. Jeli jsme neustále na šestku, jenom jsme měnili kurzy. Před cílem si organizátor neodpustil navigační chyták, dvakrát jsme hledali správnou cestu a točili se tam. Ale našli jsme to a nenabrali jsme žádnou velkou ztrátu. Takže to bylo dobré.“

Miroslav Zapletal (Offroadsport)

„Dnešek byl pekelně rychlý. Většinu času jsem se snažil jet na plný plyn a bylo to trochu složitější. Ale dali jsme to. Vysoké rychlosti moc nemusím. Člověka může něco zaskočit a pak je z toho havárie, takže raději bych to viděl na něco pomalejšího. Majo (spolujezdec Marek Sýkora – pozn. red.) byl dneska parádní. Měli jsme tam dva skryté body, které jsme museli hledat, ale našli jsme je rychle.“

Tomáš Ouředníček (Ultimate Dakar)

„Tento ročník vypadá, že se zařadí k mým nejtěžším Dakarům. Chtěli jsme dneska s Davidem (David Křípal, spolujezdec – pozn. red.) zabodovat a posunout se z chvostu startovního pole dopředu. A chtěli jsme mít všechno nachystáno, aby se tak stalo. Jenže člověk míní a Rallye Dakar mění. A navíc se projevuje skutečnost, že jsme kvůli covidu nemohli nové auto testovat někde v podobných podmínkách, třeba v Africe a lépe se připravit. Máme silnější motor, který nebylo možné vyzkoušet v extrémních podmínkách. Když jsme na přejezdu zastavili, najednou slyším, jak David volá, že hoří. Vyběhl jsem z auta s hasícím přístrojem a viděl, že z levé části šlehaly plameny. Podařilo se to celkem rychle uhasit. Byla to poloosa. Asi byla vadná už několik dní. A naší interní týmovou chybou se tu závadu nepodařilo včas odhalit. A ve čtvrté etapě se projevila naplno. David se pustil do výměny poloosy s vervou, já mu asistoval. Jenže se tak zapekla, že nešla odmontovat. Kolemjdoucí Arabové se nám snažili pomoct, jede z nich nám půjčil páčidlo, které nám nakonec pomohlo. Trvalo to ale hodinu a půl, než jsme ji vyměnili. Prostě trápení. Na start jsme přijeli pozdě a automaticky jsme dostali penalizaci. Když jsme startovali, tak jsme věděli, že už nemáme náhradní poloosu. I tak jsme jeli v ostřejším tempu a hodně jsme předjížděli. Za chvíli asi třicet pomalejších aut, bugin a kamionů. V tempu jsme zvládali i dunové pole. Jenže v dunách se znovu porouchala poloosa. Úplně stejná, tedy levá přední. Naštěstí byla odtržená jen manžeta, ještě to nebylo tak horké, jako minule. Ale byla potřeba výměna a nebylo za co. Situace se zdála úplně beznadějná. Stáli jsme uprostřed dun a nikde nikdo. Zkoušeli jsme se spojit s týmem, ale nedařilo se. Nakonec jsme se přes satelitní telefon dovolali do Čech, abychom dali mechanikům přes internet vědět, co se děje. Jenže ti byli daleko, takže nemělo smysl upínat se na jejich pomoc. Proto jsme se rozhodli s načatou poloosou dojet. David přišel s tím, že by se manžeta dala natáhnout zpátky a s použitím pásky upevnit. Úplně špinavý od vazelíny to tam navlíkl a provizorně spravil. Čekalo nás ještě osm kilometrů dun a pak rovina. Od cíle jsme byli vzdáleni asi 160 kilometrů. Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli ty duny dáme nebo se to pokusíme objet, abychom si nepřivodili úplný konec v závodě. To by ale znamenalo další penalizaci. Pak se zjevili dakarští fanoušci z Dubaje. Poprosil jsem je, aby jeli za námi. Kdyby se nám něco stalo, mohli by nám pomoct nebo pro někoho zajet, případně nás odvézt někam, kde je signál. Tak jsme jeli s výrazně vyfouklými koly opatrně a pomalu s jištěním v zádech. Věděli jsme, že když pojedeme agresivně, tak to spadne a začne to znovu hořet. Šedesát kilometrů do cíle už jsme jeli ve tmě. David tam ukázal svoje navigátorské kvality, když jsme se jen jednou ztratili v místě, kam přijeli další závodníci. Pomohl nám kamion, který měl výkonná světla, takže našel správnou cestu. Já nevím, kdo nám chystá tyto zkoušky, je to nápor na psychiku. Ale jsme dostatečně silní na to, abychom bez ohledu na výsledek bojovali dále a dojeli do vytouženého dakarského cíle. Naše nová Toyota Hilux si to zaslouží. A pro toho, kdo nás opakovaně zkouší, máme s Davidem vzkaz, že to nikdy nevzdáme.“

Lehké prototypy

Tomáš Enge (Buggyra Zero Mileage Racing)

„Pohoda, jen jednou jsem zastavil a koukal se na zadní nápravu. Jelo se totiž v tak měkkém písku, že auto klouzalo ze strany na stranu a nějak se mi to nezdálo. V technice ale problém nebyl. I když jsme včera zajeli dobře, pořadatel nás dnes nepustil do časovky ve stanovený čas, startovali jsme o patnáct minut později a předjelo nás mnoho aut. Dakar je ale super.“

Kamiony

Dmitrij Sotnikov (Kamaz – Master)

„Nebylo to tak snadné. Nejprve přišly duny a pak pole plné kamení, kde jsme utrpěli defekt. Druhá část byla o nervy, protože jsme měli další dva defekty. Nebyla to sranda. Pak přišly lehčí a rychlejší sekce, po čemž následovaly navigačně náročné pasáže, ale náš spolujezdec odvedl dobrou práci.“

Martin Macík (Big Shock Racing)

„Byla obrovská výhoda, že jsme jeli bez prachu, startovali jsme po dvou minutách, to nám také pomohlo. Letěli jsme, jak jsme uměli. Bylo to rychlé. Navigačně náročná etapa, v kaňonech, ale Ferry (navigátor František Tomášek – pozn. red.) dal super výkon, jen jednou jsme se drobně vraceli. V dunách jsme jeli opatrněji. Bál jsem se, potom co šly včera tři kamiony na budku. Tam by se dalo ještě zrychlit. Ale zbytek etapy úplně v cajku. Jsme trochu vydrnčení, auto dostalo zabrat, protože ve stočtyřicetikilometrové rychlosti to posíláme do takových nesmyslů, že vůbec nechápu, jak drží.“

Martin Šoltys (Tatra Buggyra Racing)

„Dnes to byl vlastně první den, který se obešel bez technických problémů. Profil se podobal loňskému, pořád se letělo sto čtyřicet. Jeli jsme dvě stě kilometrů za Ignaciem a Jardou Valtrem, oba jsme pak předjeli v dunách. Před cílem jsme dokonce dojeli Kamaz, hodně se ale prášilo, takže jsme všichni zabloudili a museli se vracet. Ale nebylo to nic hrozného a s etapou jsem spokojený.“

Ignacio Casale (Tatra Buggyra Racing)

„Ke konci speciálky jsme dojeli i Kamaz, ale s Alvarem (spolujezdec Alvaro Leon – pozn. red.) jsme se rozhodli zpomalit a soustředit se na navigaci, což se nám nakonec vyplatilo. Tatra funguje také skvěle, jen s manuální převodovkou to máme v dunách trochu složitější.“

Aleš Loprais (Instaforex Loprais Praga)

„Ze začátku jsme letěli fakt pěkně. Pak jsme dojeli jeden Maz a v prachu jsme někde udělali defekt. Jednoznačně to byla má chyba a mrzí mě, že se nemám z čeho poučit, protože ani dnes nevíme, kde se to stalo. Byl to pomalý defekt, chvilku jsme ho dohušťovali, ale pak jsme se rozhodli kolo vyměnit. Pneumatika už byla velmi podhuštěná a bál jsem se, abychom jízdou na takové papuči autu něco neudělali. Výměna nám klasicky trvala asi jedenáct minut. Další čas jsme ztratili, než jsme se znovu dostali do tempa. Ve druhé části etapy jsme se snažili, ale nedalo se stáhnout tolik, kolik bychom si představovali, protože etapa nebyla příliš dlouhá a byla hodně rychlá. Z výsledku radost nemám, ale jelo se mi nádherně. Auto šlape jako hodinky a z toho mám naopak radost obrovskou. Udrželi jsme páté místo. Sice jsem dneska chtěl víc, ale ještě není konec. Naopak. Nejsme ani v polovině. Budeme muset zatáhnout a těším se na to, protože auto funguje dobře a čekají nás duny a písky. Věřím, že v nich bychom se mohli dostat více dopředu.“

Jan Tománek (Instaforex Loprais Praga)

„Dnes jednodušší a spíš rychlá etapa s malým dunovištěm. Asi dvanáct, patnáct kilometrů, nic náročného. Duny byly sice velké, ale výjezdy a sjezdy byly poměrně jednoduché. Až asi posledních osmdesát kilometrů se trať motala mezi skalami a bylo to navigačně těžší. Myslím, že jsme to zvládli dobře, ale zase jsme se trošku potýkali se ztrátou výkonu. Kvůli nekvalitní místní naftě dochází k přilepování vstřiku. Proto se snažíme sehnat nějaké aditivum pro zlepšení kvality paliva. Zítřejší etapa bude hodně náročná a výkon budeme potřebovat. Čeká nás sto deset kilometrů dun. Tak doufejme, že zítra vyrazíme v plné síle.“

Classic

Ondřej Klymčiw (Klymčiw Racing)

„Bylo to dobré. První erzeta etapy se nám povedla a dojeli jsme druzí. Ve druhé a třetí erzetě jsme ale trochu zakufrovali a byli jsme pátí. Auto fungovalo, kluci dělali do noci, všichni makají. Už ani Andělovi (spolujezdec Petr Vlček – pozn. red.) nekecám do navigace a už mu i trochu věřím. Včera nám konečně bylo vysvětleno, jak se to tu jezdí. Učíme se, ale podle výsledků se tu učí všichni. Budeme muset zužitkovat naši navigaci z motorek a dostat je na to, že dobře navigujeme. To je naše jediná šance.“

Titulní fotografie: Orion – Moto Racing Group