„Plynová“ Dacia Sandero: low-cost v nejlepším slova smyslu

Nová Dacia Sandero v „terénní“ úpravě Stepway a s kombinovaným pohonem benzin-LPG je dokonalé auto na každodenní cestování pro spořivé lidí. Dostane vás na dnešní poměry až zázračnou pořizovací cenou i levným provozem.

Zapomeňte na dobu, kdy Sandero byl naprostý low-cost s titulem absolutně nejlevnějšího auta na českém trhu. Auto, kterému leccos odpustíte, protože je zkrátka levné. Stejný model v aktuální třetí generaci je „dospělý“ hatchback, který svoji low-costovou filozofii dokonale skrývá. Jasně, už nestojí 150 tisíc jako jeho „babička“. Ale také vás oproti dřívějšku dokáže posadit na zadek tím, jak je vychytaný a našlapaný výbavou.

Sandero do redakce motormix.cz dorazilo od brněnského dealera Autocentrum Opportunity Brno-Líšeň v téměř nejvyšší výbavě. K té plné autu chyběl vlastně jen lepší infotainment s integrovanou navigací. Jasně, řeknete si, že by vás zajímalo, jak bude vypadat Sandero „v základu“. Jenže to vás v zásadě nemusí zajímat. Protože toto auto – našlapané komfortními i bezpečnostními prvky, kterými se před pěti roky chlubila auta od vyšší střední třídy dál – stojí nějakých 360 tisíc včetně příplatkové výbavy. Tečka. Tohle je zkrátka argument, který nelze ničím přebít.

Přívětivou cenovkou ovšem útok na pragmatické pudy českých zákazníků nekončí. Sandero má totiž už z výroby instalovaný pohon na LPG. Takže si připočtěte i vcelku zásadní úsporu na provozu. Při redakčním testu jsme Sanderu naschvál nakládali, co se dalo, protáhli jsme jej městem, zkusili mu úplně šlápnout na krk, trápili jej opakovanými studenými starty, vzali jej do lehkého terénu… a to všechno jsme zvládli za nějakých devět litrů plynu na 100 kilometrů. Při současné ceně LPG, která se i přes raketový růst cen ostatních paliv drží relativně při zemi, jsme pořád s velkou rezervou pod hranicí koruny padesát na jeden kilometr.

Potud tedy ty praktické informace, které ve finále budou zákazníky Dacie zajímat nejvíc. Ale jak tedy auto jezdí? A jaké je?  Nejprve pojďme k té opulentní výbavě. Tohle auto totiž má v zásadě opravdu všechno, co potřebuje i relativně náročný řidič. Solidní infotainment, který umí rozhraní Android Auto, resp. Apple Car Play. Díky tomu můžete používat zrcadlit na displej i onu navigaci, třeba oblíbený Waze. Nechybí tempomat, full LED světlomety s automatickým přepínáním, dešťový senzor, renaulťácký systém bezklíčového startování, ovládání většiny funkcí auta na volantu, parkovací čidla a dokonce i zadní kameru s dynamickým naváděním… zkrátka vše, co budete mít v konkurenčním autě od jiných značek za cenovku o 200 tisíc vyšší.

K tomu si připočtěte povedený design a až překvapivě luxusní pocit z materiálů použitých v interiéru. Pás na palubní desce je v souladu s nejmodernějšími trendy potažený textilem, sedačky jsou prošívané, volant a řadicí páka kožené. V tomhle autě se zkrátka cítíte dobře. A stydět se za něj nemusíte ani z venku. Tady je vidět, že nad designery práskali bičem jejich šéfové z mateřského koncernu Renault. Při podrobném zkoumání objevíte na autě spoustu milých detailů, které vás budou dál a dál utvrzovat v tom, že tohle rozhodně není žádné ošizené auto. Ať už jde třeba o grafiku světel, nebo designově promakané střešní podélníky, které jinak vcelku malému autu dodávají respekt.

Dobře tedy. A kdo by s ním třeba tak mohl jezdit? Zeptali jsme se přímo v Autocentrum Opportunity Brno-Líšeň, když jsme si auto přebírali. „Typicky máme zákazníky, kteří s autem najedou mezi 10 a 15 tisíci kilometry ročně. Starší páry, které jezdí za rodinou nebo na chalupy, rodiny s dětmi, které Sandero mají jako druhé auto v rodině,“ vyjmenovává obchodní ředitel Opportunity Pavel Hanák. Zároveň ale dodává, že nemalá část aut slouží i třeba různým kurýrům. A tam mají dost příležitostí potvrdit, že zvládnou i tvrdší zacházení, každodenní intenzivní provoz a vysoké nájezdy.

Tak tedy pojďme nastartovat. Pod kapotou Sandera je litrový tříválec s turbem, který má při pohonu na plyn 100 koní, na benzin o deset koní méně. Po stisknutí startovacího tlačítka se ozve trochu hrubší zvuk, který se ale záhy zkultivuje. Z benzinu na plyn se auto přepne samo – obvykle během nízkých jednotek minut. Zahřátý motor pak nepopře, že má „o válec méně“, zato ale překvapí až neobvyklou dynamikou. Sandero totiž není žádný cvalda a těch sto koní s ním dokáže hýbat až překvapivě slušně.

U pohonu na LPG ještě zůstaňme. Politika Dacie i mateřského Renaultu očividně velí k používání alternativních paliv. LPG verze je tak paradoxně levnější než benzinové varianty, které přitom mají o deset koní menší výkon. Objednávat benzinovou verzi v podstatě nedává smysl – tedy pokud se smíříte s manuální převodovkou. S povedenou automatickou převodovkou CVT plynovou verzi nezkombinujete.

Kam budou se Sanderem jeho majitelé jezdit? No přece na chalupy, na nákupy, spíš po okreskách… přesně tam jsme se s ním tedy vydali i my. Díky kompaktním rozměrům karoserie, která stojí na pomezí kompaktního hatchbacku a crossoveru se s autem skvěle manévruje ve městě, i na klikatých okreskách se chová solidně – tedy úměrně vyšší světlé výšce.

Mimochodem o tu se z části starají pneumatiky s vyšším profilem, ale rozhodně se nemusíte bát, že by vás jejich výměna „sežrala“. Na autě jsou v podstatě úplně běžné pneumatiky o rozměru 205/60 R16, které se běžně dávají třeba na menší MPV v základních výbavách. Žádný navoněný atyp pro „esúvéčka“, který stojí z principu o pětistovku za kus víc.

Sandero jsme vytáhli na sklonku podzimu i do chatařské kolonie kousek za Brnem. Na pneumatikách s vyšším profilem je auto maximálně komfortní i na hrbatých polňačkách, které v klidu proplouváte na trojku, aniž byste museli očima hledat každý kámen nebo kořen. Extrémním testem pak byl sjezd rozbité cesty s vymletým korytem od stékající vody.

Karoserie Dacie suverénně zvládla i poměrně velká křížení. Uvnitř nic nevrzalo, kola stále zůstala na zemi. A díky minimálním převisům kompaktní karoserie jsme si ani nikde „neškrtli“ těmi plasty, které nárazníky a prahy verze Stepway lemují. Ano, jsou tam sice od toho, ale škoda si je poškrábat.

Že tu na Dacii až podezřele pějeme ódy? Vlastně ano, to auto je totiž pro svoji cílovou skupinu výborné. Pár „much“ by se ale přece jen našlo. V kontrastu s jinak velmi povedeným interiérem je poněkud obstarožní displej mezi budíky. Je monochromatický, ke cti mu ale slouží, že je skvěle čitelný i na prudkém slunci. O nějakou tu dekádu zpět se přesunete vždy při řazení. Sandero řadí přesně a lehce, ale řadicí páka má délku policejního pendreku a adekvátně dlouhé dráhy.

Z praktického pohledu zamrzí hodně vysoko položená hrana kufru, který je jinak až překvapivě prostorný. A v jinak opulentní výbavě nám chyběly dva prvky, které by si Sandero zasloužilo – automatické sklápění zrcátek při zamknutí a samostmívací zpětné zrcátko. Kdybychom si mohli poroučet, tak bychom si do výbavy přihodili i automatickou klimatizaci a vyhřívané sedačky, to vše dohromady za směšně nízký příplatek 9 tisíc korun.

Jistě, zarytý petrohead bude nad Dacií ohrnovat nos. Ale Sandero přece není auto pro něj. Lidé, kteří budou tenhle povedený crossover milovat, zas budou nechápavě hledět na někoho, kdo je ochotný dát půl druhého milionu za nepraktické kupé s rozežraným motorem.

A pak je tu ještě jedna věc, která jednoznačně hraje pro Sandero oproti konkurenci. V jinak vyprázdněných autosalonech se jich pár ukrývá, a i při zadání do výroby se dodací lhůta nepočítá v rocích, jak se dnes stává kvůli globálnímu nedostatku některých dílů zvykem. Stačí mrknout třeba na nabídku skladovek, nebo se stavit a nakonfigurovat si tu svoji.