Sbohem, Afričane. Dakar zasáhla zpráva o smrti legendy

Neskutečný bojovník, rovný chlap. Bivak Dakaru se dnes zahalil do smutku. Z Paříže dorazila zpráva o úmrtí Huberta Auriola. Trojnásobného vítěze soutěže i jejího dlouholetého ředitele.

Na Dakaru přežil Auriol leccos. V osmašedesáti letech jej ale dostihly jeho dlouholeté problémy se srdcem, které ještě zkomplikoval covid-19. Hubert Auriol zemřel na srdeční zástavu v době, kdy je závod, kterému zasvětil celý život, v plném proudu.

Ještě v době, kdy byl dnešní Dakar v plenkách a skutečně se jezdil z francouzské metropole do hlavního města Senegalu, se Auriol stal ikonou. K motorkám se dostal v roce 1973, ve svých patnácti letech. Jako většina budoucích dakarských ikon začínal na motokrosových strojích. Na Dakaru se představil celkem šestnáctkrát – devětkrát na motorce, sedmkrát za volantem auta. V tehdejším bivaku mu nikdo neřekl jinak než Afričan – částečně kvůli jeho rodišti, kterým navzdory francouzskému občanství byla metropole Etiopie Addis Abeba, hlavně ale pro jeho neuvěřitelné schopnosti, které na africkém písku prokazoval.

Stejně dobrý za volantem

Rallye ovládl ve zlatých ročnících 1981 a 1983 v sedle BM2 R80 GS. O rok později skončil druhý. Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1987, kdy v souboji z prvního místa havaroval a zlomil si oba kotníky. Jeho největší sok Cyril Neveu ho dojel a pomohl mu zpět na stroj. Auriol etapu dokončil, v cíli jej jeho přátelé sundali z motorky a po sundání bot zjistili, že má závodník zlomené oba kotníky. To znamenalo konec ambicím pro ročník 1987 i pro další motocyklovou kariéru.

Auriol už o rok později stál na startu za volantem speciálu Mitsubishi Pajero Proto T3. V roce 1990 svedl dech beroucí bitvu o vítězství s Ari Vatanenem, po neúspěchu přesedlal ke své „domácí“ značce Citröen a v roce 1992 dovezl její speciál postavený na hatchbacku ZX do cíle na prvním místě. Tenhle kousek – zvítězit ve dvou kategoriích – se mu podařil jako prvnímu v dějinách.

Po konci závodní kariéry v roce 1994 vyměnil reálný volant za pomyslné kormidlo celého závodu. A v jeho čele zůstal až do roku 2003.